Chicago Storm // Larry Stylinson

2.

Hned po škole letím domů. Nejspíš jsem zbytečně natěšený, ale doufám, že se objeví.
Doma rychle udělám úkoly do školy, ať je mám z krku a nemusím už na ně myslet.
Ve čtyři se začnu připravovat. V půl sejdu dolů do kavárny, s mamkou a Gemmou bydlíme v bytě nad ní. Gemma jezdí jenom na víkendy ze školy.

„Někam se chystáš zlato?" podívá se na mě mamka. „Hmm... na náměstí," řeknu neurčitě.
„S nějakou dívkou?" vyzvídá. „Mami," protočím oči. Tohle zkouší vždycky i přes to, že jsem se před rokem vyoutoval.
„Takže s chlapcem?" Usmívá se. „Eh... no tak něco," odpovím neurčitě. To že je Louis podstatně starší si nechám na jindy.
„Tak se bav a nějak rozumně domů." Ještě mi podá nějaké peníze. „Dík jsi zlatá." Líbnu ji na tvář a vyrazím.
Venku před kavárnou se víc zachumlám do kabátu, po nos schovám obličej do šály, ještě upravím čepici a vyrazím. Sníh mi krásně křupe pod nohama.

O dvacet minut později stojím pod Vánočním stromkem. Lehce přešlapuju, aby mi nebyla zima.
Začne sněžit. Zvednu hlavu k už tmavé obloze a nechávám si padat vločky na obličej.
Miluju tohle počasí.

,,Ty jsi rozkošný." dojdu s úsměvem k Harrymu, který nastavuje tváře k nebi. Hned hlavu natočí ke mě a usměje se. Jako by nečekal, že přijdu.
,,Omlouvám se za zpoždění, menší komplikace." Můj odjezd je čím dál komplikovanější a hlavně už nejmenší dvojčata jsou z toho rozmrzelá. Oběma se stýská. Normálně bych se vztekal, že nemohu ani za Freddiem, když už jsem tak blízko něj, ale teď tu je Harry a ten celý můj pobyt dělá snesitelnějším.
,,V pořádku. Něco nepříjemného?" Zvědavě se na mě zadívá.
,,Trochu, sourozencům se stýská, hlavně těm nejmenším. Syn je rozmrzelý že jsem v Americe ale ne s ním." Pokynu Harrymu a rozejdeme se.
,,Máš syna?" zeptá se po chvíli zamyšleně.
,,Ano, Freddieho. Má šest a bydlí se svojí mámou v L.A. Je to takový krásný omyl. Moc alkoholu, párty, ale nelituju toho. Je to zlatíčko. Ale mluvím jen o sobě, jaký jsi měl den ty?" Usměju se na něj a dám mu ruku na bedra, aby se mi neztratil mezi těmi lidmi.
,,Škola, úkoly. Nic zvláštního. Tedy až na to, že sněží. Miluju sníh." znovu nepatrně zvedne hlavu k obloze.
,,Co studuješ?"  Nepřekvapuje mě, že je student je opravdu mladý.
,,Malbu. Chtěl jsem být vždy malíř." Zkoumavě si ho prohlédnu. Vlastně to k němu sedí.
,,Jo, sedí to k tobě."

Dojdeme ke stánku s horkou čokoládou, pro sebe vezmu kávu. Harrymu horkou čokoládu se šlehačkou a sušenkami.
,,Žiješ tu od mala?" Postavíme se k jednomu z vysokých stolečků, kam si odložíme kelímky.
,,Ano, mamka pochází z Anglie, ale byla tu na studiích, zamilovala se do táty a už tu zůstala. Otevřela si kavárnu a zůstali jsme tu. Já i sestra jsme se v Americe narodili." Takže američan, ne že by na tom nějak záleželo. Ale má anglické kořeny.
,,Máš jednu sestru?"
,,Ano, starší. Kolik sourozenců máš ty?"
,,Hodně." zasměju se. ,,Pět a jednoho synovce. Mám velkou rodinu." I když už ne tak velkou jako bývala. Zvláště pak o Vánocích mi máma i Fizzy neskutečně chybí.
,,Páni. Mohu být trochu vtíravý a zeptat se kolik ti je?" Upře na mě svůj zelený pohled.
,,Třicet tři Harry." zasměju se. ,,Tobě je sedmnáct? Osmnáct?"
,,Sedmnáct."  ,,Takové mládě." usměju se na něj a upiju se své kávy. Harry znovu olizuje lžičku se šlehačkou, očividně ji neumí jíst jinak. Chytnu jeho ruku na cestě k puse a postavím se o kousek blíž.
,,Tohle co děláš je nebývale dráždivé Harry." Zadívám se mu do očí. Vidím jak polkne, pouštím jeho ruku aby si to mohl v klidu dojíst.
,,Jak jsi se dostal k malbě?"

„K malbě jsem měl blízko od malička. Děda měl ateliér a já mu tam chodil krást barvy," zasměju se. Vzpomenu si na mého dědečka, který už tu s námi dva roky není.
„Jednou mě nachytal, jak sedím u plátna s jeho barvami a maluju. Nejdřív byl hodně naštvaný, že si hraju s drahými věcmi, ale když viděl, co jsem namaloval zněžněl. Od toho dne mi začal vysvětlovat různé techniky a učit mě. Když jsem vybíral školu, umělka pro mě byla jasnou volbou. Vůbec jsem si nepřipouštěl, že bych neudělal talentovky."
„Jsi tak jiný, zvláštně jiný." Mračí se na mě Louis. „Spíš mimoň. Spousta mých vrstevníků mě nechápe," pokrčím rameny. Já si z toho nic nedělám, jsem jaký jsem a měnit se rozhodně nehodlám.
„Pořád mluvíš jenom o mamce. Co tvůj otec?" zvědavě se podívá. „Netuším, naposledy jsem ho viděl před rokem, měl novou rodinu, nové děti. Mámě výživné posílá, tak asi v pohodě? Hele fakt netuším, já ho k životu nepotřebuju."

Čokoládu a kávu máme dopitou, vyhodíme kelímky do koše. Louis vytáhne cigarety a zapálí si jednu. Bleh.
Se zamračením se vydám ke stánku s horkými kaštany. „Jedny, prosím." Prodavač mi je nandá, než stihnu vytáhnou peníze, co jsem dostal od mamky, je Louis rychlejší. Zamračený se na něj podívám. „Já za sebe umím platit."
„To je sice asi pravda, ale já tě pozval." Jak myslí. Přebírám si od prodavače pytlík vařících kaštanů. Od nich se mi krásně prohřejí ruce.
Strčím pytlík do kapsy, jeden vyndám a začnu ho loupat. „Chceš?" nabídnu Louisovi, už oloupaný.
Louis přijde blíž, vyfoukne kouř stranou a lehce otevře pusu. To jako myslí vážně.
Ok. Beru to jako výzvu.
Opatrně se přiblížím kaštanem k jeho rtům. Až moc soustředěně, abych se ho náhodou nedotknul prsty těch měkkých rtů, mu ho vložím mezi ně.
Louis se smíchem zakloní hlavu a kaštan do ní nechá spadnou.
Neubráním se olíznutí vlastních rtů jazykem. Radši se rychle zaměřím na loupání dalšího, tentokrát pro sebe.

Chopím se situace, oloupaný kaštan mu beru z prstů a přikládám k jeho rtům. Jen povytáhne obočí a otevírá pusu. Na rozdíl od Harryho si dám záležet, abych se jeho měkkých růžových rtů dotkl. Palcem mu přejedu po spodním rtu, sleduji jeho rozpaky. Nádhera. Potáhnu naposledy z cigarety, hodím ji na zem a zašlápnu.
,,Víš, že se tady za to dávají pokuty?" Zamumlá s plnou pusou.
,,Mm, vím." potvrdím mu. ,,Ale ty mě nepráskneš." vítězně se usměju.
,,Já ne, ale támhle ta paní by mohla." kývne ke starší paní, která se na mě nesouhlasně kouká. Jen se zaculím a vrátím pohled zpět k Harrymu. ,,V tom případě, aby jsme rychle vypadli. Jinak budeš spolupachatel závažného zločinu." Tím ho rozesměju. Má tak nádherný smích a ukazuje své ďolíčky. Toho kluka mi byl čert dlužný.

Projdeme stánky, kupujeme si ještě svařák, pro Harryho dětský. Cítím se u toho trochu trapně, ale sám mi sdělí že němá rád alkohol. Ve výsledku to je vlastně roztomilé.
,,Doprovodím tě?" Už je dost pozdě, po desáté určitě a nechci, aby se tu procházel ulicemi sám.
,,Nebudeš to mít daleko?" zaváhá.
,,Ne, kde bydlíš?"
,,Nad kavárnou, máme tam byt." To je velmi praktické, navíc kavárna není zas tak daleko od hotelu.
,,Kde bydlíš ty? V hotelu?"
,,Ano, na hlavní třídě. Chicago Memorial." Harry sladce vykulí oči, ale nekomentuje to. Ruku dávám zase na jeho záda a držím si ho u sebe, i když tu už žádní lidé nejsou. Jdeme pomalu nočním Chicagem, sníh nám křupe pod nohama a Harry mi vypráví vtipné historky z kavárny, u kterých se oba dva smějeme. Už dlouho jsem se necítil tak, normálně. Zastavíme kousek před kavárnou, ještě se tam svítí.

,,Byl to úžasný večer, děkuji za něj Harry. Rád bych tě viděl znovu." Jsem s ním uvolněný, užívám si každou sekundu po jeho boku, to je něco co se mi skutečně už dlouho nestalo.
,,Taky tě rád uvidím."
,,To znamená že dostanu tvé číslo?" kousne se do rtu, chvíli přemýšlí a pak vytáhne telefon. Vytáhnu hned svůj, přiložím ho k jeho a mám ho tam.
,,Děkuju Harry." Nahnu se k němu a rty přiložím na jeho ledovou tvář. Cítím jak se prudce nadechne i to jak ztuhne.
,,Dobrou noc." zašeptám u jeho tváře a vtisknu na ni pusinku.
,,Dobrou noc Lou." vydechne Harry, snad až okouzleně. Usměju se na něj a rozejdu se pomalu ulicí ke svému hotelu. Ještě několikrát se otočím, Harry chvíli stojí, usmívá se a ruku má na tváři, sladké. Pak se rozchází už ke kavárně. Podvědomě se otáčím znovu, abych se ujistil, že zašel do dveří.