Chicago Storm // Larry Stylinson

6.

,,Už jdu, už jdu, vydrž." brblu zatím co se snažím dostat přes celý pokoj ke zvonícímu telefonu. 
,,Ahoj Briano." zvednu ho a dám nahlas.  
,,Ahoj Lou, jsi v hotelu?" Přetáhnu si přes hlavu tričko a vyklepu cigaretu z krabičky. 
,,Jo jsem, proč?" Zapálím si a potáhnu. Úžasné. 
,,Tak buď za deset minut dole." ,,Cože?" 
,,Za deset minut dole, promiň že volám na poslední chvíli, ale rozhodli jsme se jet k Thomasovým rodičům, bydlí kousek od Chicaga a zjistili jsme že je od nich průjezdná silnice až k tobě. Takže se Fredie rozhodl, že by chtěl raději za tebou. Pokud ti to tedy nevadí?" zeptá se opatrně. 
,,Nevadí! Vůbec, budu rád. Jo, má s sebou věci?" 
,,Jo, má s sebou sbaleno i do Anglie, nevěděli jsme jak to bude takže má věci pro jistotu s sebou." Fredie bude semnou? To je úžasné! 
,,Dobře, to je skvělý a kdy, kdy ti ho mám dovézt zpět?" 
,,Po novém roce jak jsme se dohodli? Louisi budeš mít náročný rok, nech si ho u sebe jak dlouho budeš chtít. Hele už tam budeme, tak pojď dolů." Briana hovor ukončuje. Rychle típnu cigaretu a otevřu okno aby se vyvětralo, než sem Freddie přijde. 

,,A tati kam jdeme?" Vyzvídá už snad po sté. 
,,Proč se nenecháš překvapit?" usměju se, čupnu si k němu a spravím mu čepici co mu padá do očí. ,,Dáš si horkou čokoládu se šlehačkou, to zní dobře ne." Navrhnu mu. Chytnu ho za ruku a  rozejdeme se dál ulicí. 
,,Jo to zní fajn. Mamka říkala, že s tebou můžu být jak dlouho budu chtít." Začne opatrně Freddie. 
,,Samozřejmě, můžeš semnou být kdykoli chceš. Chceš semnou být než začnu koncertovat?" Je to už jen necelý měsíc, ale dám Freddiemu tolik času kolik si jen bude přát. 
,,Mohl bych být na prvním koncertu?" 
,,Jistě, jinak bych to ani nechtěl." Možná se mi podaří přesvědčit Anne, aby s námi pustila Harryho do Londýna? To asi ne, bude mít školu. Musím se ho na to zeptat. 

Dojdeme ke kavárně, která Freddieho zaujme na první pohled svou výzdobou. Vejdeme dovnitř, je tu celkem plno takhle odpoledne. Harry je otočený zády a má plné ruce práce. S Freddiem si jdeme sednout k jednomu ze stolů, vysvléknu ho z bundy, čepice i rukavic, svléknu i sebe a dám to na volnou židli. ,,Tak pojď vybereš si na co máš chuť a někoho ti představím." Chytnu Freddieho za ruku a jdeme k pultu. 
,,Ahoj Hazz." opřu se o pult a sleduju ho. 
,,Ahoj Lou." Na okamžik se otočí a usměje se na mě. Rychle dodělává kávu, kterou podává brigádnici, otáčí se na mě a nahýbá se přes pult, aby mě políbil v čemž mu vyjdu vstříc. 
,,Tati?" ozve se dole. Zasměju se a odtáhnu se. 
,,Někoho tu mám s sebou." podívám se na šokovaného Harryho. 

Vykuleně hledím na blonďatou kopii Louise. Kde ten se tu proboha vzal.
Rychle se vzpamatuju.
„Ahoj prcku, jsem Harry." Natáhnu k němu ruku. „Freddie. Tati koupíš mi tu čokoládu?" upře svůj pohled na Louise.
„Takže jednu čokoládu a kávu?" podívám se na Louise. „Přesně tak a jednu čokoládu pro hezkého barmana. Chceš k té čokoládě i nějaký dortík, pojď se tady podívat, co mají." Odvede ho před vitrínu.
Otočím se ke kávovaru a začnu připravovat čokoládu pro Freddieho a kávu pro Louise.
Musím se ho zeptat kde se tu Freddie vzal. Ještě včera byl smutný, že se neuvidí.
Nakonec vybírají i zákusek. Vše připravím na podnos a jdu k místu kde sedí.

„Kde ty máš čokoládu?" podívá se na mě Louis. „Nemůžu si k vám sednout, je tu dneska docela frmol," rozhlédnu se po plné kavárně.
„Ale chvíli si sednout můžeš ne?" Kývnu na souhlas, Mellisa, když tak na mě zavolá.
Sleduji Freddieho, jak nabírá šlehačku na lžíci a olizuje ji z ní. Opravdu tohle dělám i já? Ode dneška to přenechávám dětem.
Nakloním se blíž k Louisovi. „Neříkal jsi, že se k němu ani on k tobě na Vánoce nedostanete?"
„Vadí ti?" „Ne, proboha! Jenom mě to překvapilo, nic víc."
„To mě taky. Briana mi volala, když byli kousek od hotelu. Jeli k Chicagu, zjistili, že se dá dostat přímo do Chicaga, tak ho přivezla," usmívá se. Musím mít opravdu radost, že s Freedie bude na Vánoce.
Lehce posmutním, teďka je jasně, že prvním letadlem odletí do Anglie za rodinou.

„Co se děje Hazz," všimnul si, že jsem zamlklí. „Takže odletíte, prvním možným letem?" Podívám se mu do očí.
„Harry," povzdechne si. „Ne, já to chápu. Ježíš, vždyť se známe tři dny," začnu se smát.

„Harry, můžeš prosím?" křikne Mel do pultu. „Hned." Zvednu se od stolu a jdu jí vařit kávu. Už tam má zase velkou frontu.
K Louisovi se dalších minimálně dvacet minut nedostanu. Vařím kávu, čaj, čokoládu. Balím zákusky do krabiček. Mažu a zdobím palačinky. Při tom přemýšlím, jak moc se změní naše schůzky, když tu má Freddieho.

,,Tati?" drkne do mě Freddie. Asi jsem se zamyslel na moc dlouho.
,,Copak je?" stočím pozornost k němu. Měl bych se přestat ztrácet v myšlenkách.
,,Harry se ti líbí že?" Povytáhnu obočí, jak na to přišel? Je to tak moc vidět?
,,Ano líbí Freddie, rád bych aby byl mým přítelem." Freddie spokojeně přikývne a zaboří vidličku do dortu.
,,Takže nepojedeme za tetama?" Upřímně, Freddieho přítomnost vše změnila. Nemohu teď jen tak někam Harryho vzít. Nebudeme mít soukromí a Freddie bude chtít do Anglie hned jak to bude možné.
,,Ty tam nechceš jet?"
,,Chci, ale ty chceš být tady." Natočím se k Freddiemu celý začíná mě znepokojovat co naznačuje.
,,Zlato, Harry má svou maminku a sestru se kterými bude na Vánoce. Má svou rodinu stejně jako my svou. Rád bych aby jednou do ni patřil, ale nepřipravím tě o tvé tety a strýčky." Nechci aby si Freddie myslel, že moje pocity vůči Harrymu jsou důležitější než on. Protože nejsou, Freddie je na prvním místě.
,,Dobře." pokrčí bezstarostně ramínky. To by jsme měli. Stejně je letiště stále uzavřené a lety přes oceán zrušené. Takže to nemusíme řešit. Až to půjde odletíme do Anglie a po novém roce se vrátíme.

Harry přichází o skoro hodinu později za námi s čokoládou a limonádou. Limonádu dává Freddiemu a sám si sedá s čokoládou.
,,Mám pro dnešek už padla." usměje se trochu nervózně.
,,Mm a šel by jsi s námi.." začnu, ale přeruší mě Freddie.
,,Do hračkárny! Táta mi slíbil nové autíčko na ovládání protože mi moje rozbil." sakra na to jsem zapomněl. Harry se na mě tázavě podívá.
,,Nemůžu za to, sjelo do rybníka. A ano do hračkárny. Potom by nám ale Harry mohl ukázat jaký je vánoční stromeček tady v Chicagu." nadhodím.
,,Opravdu?" vykulí oči Freddie.
,,Nemusíš jestli nechceš Hazz. Nenech se zmanipulovat jeho sladkýma očima." usměju se. ,,Opravdu nemusíš jestli máš jiné plány nebo... chápu že asi rande s dítětem nebude úplně ideální." Rád bych ho poznával dál, ale je mu sedmnáct. Nemohu po něm chtít velké věci.

Lehce se zamračím.
,,Louisi, mě Freddie nepřekáží." Ano je to dá se říct komplikace, ale Freddie patří k Louisovi.
Dříve nebo později, by se stejnak objevil a my se mu museli přizpůsobit.
Takhle, alespoň, už teď  zjistíme jestli to má cenu nebo ne.
,,Jenom se dojdu převléct a můžeme vyrazit do hračkárna. Vím o jedné, je obrovská, z autíček na ovládání si budeš moct vybírat," mrknu na Freddiho. Tomu se rozzáří očka.
,,Vezmeš mě tam Harry?" ,,To víš, že jo prcku." Pohladil ho po vláskách.
,,Tak pojď se oblékat Freddie." Slyším Louise a já jdu domů se teplé obléct. Opět hlásí na dnešní noc sníh.

Rychle si převléknu kalhoty, teplý svetr, kabát, šálu a čepici na hlavu. Nechci nastydnout. O školu tu ani tak nejde, ale nemohl bych pak pomáhat mamce, které už tak chybí jeden člověk.
,,Harry? Ty někam jdeš?" Potkám mamku na schodech. ,,S Louisem a Freddie ven. Jdeme do hračkárny, vezmu je do Hamleys a pak se půjdeme podívat na stromeček. Do půlnoci jsem doma." Rychle ze sebe dostanu a obcházím ji.
,,Freddie?" zeptá se nechápavě.
,,Louisovi ráno nečekaně přijel syn," rychle vysvětluji.
,, Dobře, tak se bav a nejpozději do půlnoci." Upozorní mě. Jenom s úsměvem ji to odkývu.

Rychle vběhnu do kavárny. Nikde nejsou. Jdu tedy ven, kde stojí před vyzdobenou výlohou.
Usměji se a jdu k nim.
,,Tak můžeme, do půlnoci mám být doma."  Louis se usměje.

Freddie chytí Louise za ruku a druhou chytí mě. Překvapeně se na něj podívám. To mě přijal  fakt rychle.
,,Líbíš se mu," řekne Louis.
Jenom kývnu a vyrazíme do města.