Ztracený smích - RuiKasa

2.

Rui's POV:

Poté, co Tsukasa utekl, tak jsem se vrátil zpět do třídy. Nevěděl jsem, že nás slyšel. Celou dobu, co ho ostatní pomlouvali, tak nás slyšel...když jsem se vrátil do třídy, tak tam byli pouze Toya a Akito. Přišel jsem k nim. Pohlédl jsem na Toyu. Brečel.
,,No tak Toyo...promiň..." Řekl Akito.
,,Co se stalo?" Zeptal jsem se.
,,Nic, jen...vždy, když Toya slyší nějaké pomluvy o Tsukasovi nebo jeho rodině...tak to takhle dopadá..." Vysvětlil Akito.
,,Promiňte, já...nemůžu si pomoct..." Řekl Toya.
,,Toyo...my ty pomluvy...nemyslíme nějak zle..." Řekl Akito.
,,TY je nemyslíš zle..." Řekl Toya. ,,Ostatní jo..."
,,Proč to vlastně řešíš?" Zeptal jsem se Toyi a přisedl jsem si k nim.
,,On a Tsukasa mají minulost, kdy..." Začal jsem, ale Toya jen zakroutil hlavou.
,,Jestli nechceš, abych to věděl, tak mi to nemusíš říkat..." Řekl jsem.
,,Ne...já jen..." Začal Toya. ,,Nechci se o tom bavit..."
,,Já..." Začal jsem. ,,N...nechci vás otravovat, když..."
,,Ne, ty nás neotravuješ!" Bránil se Akito.
,,Stejně jsem už chtěl jít...musím Tsukasu najít..." Řekl jsem. Pak jsem odešel.

Tsukasa's POV:

Když jsem se zbavil mých umělých květin a použil jsem je ke svému účelu, tak jsem šel pomalu domů. Doufal jsem, že budu mít cestu bez potíží, ale poté se za mnou ozval povědomý hlas.
,,Tak tady jsi, Tsukaso-kun!" Řekl. Otočil jsem se. Stál tam ten kluk jménem Rui.
,,Co chceš?" Zeptal jsem se ho.
,,Hele...chci se ti omluvit za lidi z té třídy..." Řekl. ,,Ničemu z toho, co mi řekli nevěřím...
,,V pohodě...jsem na to zvyklý..." Řekl jsem. ,,I kdybys tomu věřil, tak by mi to bylo jedno..."
,,Počkej!" Řekl. ,,Kam jdeš?"
,,Kam asi?" Řekl jsem. ,,Domů..."
,,Vždyť ještě neskončila škola..." Řekl Rui.
,,No a co?" Zeptal jsem se.
,,Jak to myslíš?" Zeptal se mě Rui. ,,To jako...půjdeš za školu?"
,,Jo, jako vždy..." Řekl jsem.
,,Proč to děláš?" Zeptal se mě Rui.
,,Ty se mě ptáš?" Zeptal jsem se ho. ,,Proto, abych tam nemusel být s ostatními..."
,,Jen kvůli tomuhle?" Zeptal se mě Rui. ,,Tak...proč si neřekneš o individuální výuku?"
,,To nejde..." Řekl jsem.
,,Proč?" Zeptal se Rui. ,,Vždyť stačí souhlas rodičů, nebo někoho, kdo je za tebe zodpovědný..."
,,No právě..." Řekl jsem a šel jsem domů. Nehodlal jsem se s tím klukem dál bavit. Pořád mi však vrtalo hlavou, proč se baví zrovna se mnou, když má ve třídě tolik -jak řekla An- normálních lidí. Když jsem došel domů, tak jsem si ihned lehl na postel. Byl jsem unavený. Po chvíli jsem usnul...

,,Tsukaso..."
,,..."
,,Tsukaso!"
,,..."
,,Prosím Tsukaso! Nedělej to!"
,,Už dál nechci...nechci už dál takhle trpět..."
,,Proč Tsukaso? Proč to děláš?!"
,,Protože vím, že...ona je mrtvá... nemám už další důvod žít!"
,,Tsukaso...ne...prosím..."
,,Jaký máš důvod k tomu mě zastavit?!"
,,Protože...protože..."
,,Přesně. Nemáš žádný důvod! A teď vypadni, než to udělám i tobě!"
,,To bys...to bys neudělal!"
,,Chceš to vidět?! Chceš?!!!"
,,Promiň..."

,,Jsi to opravdu ty?"
,,...Tsukaso?"
,,Proč na mě tak koukáš?"
,,...změnil ses Tsukaso...už nejsi ten stejný Tsukasa, jako dřív...teď jsi pravý opak..."
,,A mám k tomu důvod!"
,,Proč ses musel změnit?!"
,,Protože mi už na nikom a na ničem nezáleží!"
,,Byl jsem tu pro tebe celou dobu..."
,,A ty si myslíš, že mě to zajímá?! Ne nezajímá! A jestli chceš...tak ti to dokážu i jinak...
,,..."
,,Vnímáš mě?!"
,,.......změnil ses..."

Ze spaní mě vytrhl mobil. Někdo mi volal. Napůl rozespalý jsem to zvedl.
<,,Haló?">
<,,Tsukaso-kun?">
<,,To jdeš zase ty?>
<,,Promiň, že tě otravuji, ale...>
<,,Odkud jsi vzal moje číslo?">
<,,Dal mi ho Toya...">
<,,Já ho zabiju!">
<,,Neodpovídal jsi mi na zprávy, tak jsem se rozhodl ti zavolat.>
<,,Spal jsem...">
<,,Ježíš promiň, to me mrzí...vzbudil jsem tě?">
<,,Jo...no to je jedno...proč ti Toya dál to číslo?">
<,,No...říkal mi, ať...no to je jedno... prostě...prý ses...změnil...">
<,,C...cože?">
<,,Změnil ses...">
Ihned jsem vypnul hovor. Začal jsem zrychleně dýchat. Bolela mě hlava. V hlavě se mi začaly odehrávat veškeré vzpomínky.
,,Změnil...jsem...se?" Zeptal jsem se sám sebe. Hlava mě bolela tak moc, že jsem měl chuť zařvat bolestí. Začaly mi chodit zprávy, které všechny byly od Ruiho. Ztlumil jsem si upozornění na mobilu a zahodil jsem ho do kouta místnosti.
,,Proč? Proč se mi to děje?" Zeptal jsem se sám sebe. Poté jsem se podíval na čas. Byl další den a za pár minut začínala škola.
,,No super..." Řekl jsem, ale dnes jsem tam musel jít. Nemůžu chodit za školu každý den. Šel jsem se připravit a pak jsem konečně mohl vyrazit.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖