Ztracený smích - RuiKasa

8 (Backstory, 2 část)

Tsukasa's POV:

Práce v Ritchiho firmě nebyla ani jednoduchá, ale ani těžká. Věděl jsem, že tam vydělám peníze pro Saki, takže i kdyby se mi ta práce nelíbila, tak bych stejně pokračoval. S Ritchim jsme se postupně stali přáteli a tím mě práce u něj ještě víc bavila. Byl jsem šťastný. Nejen z důvodu, že jsem si našel kamaráda, ale i z důvodu, že jsem konečně dokázal vydělat nějaké peníze pro Saki.
,,Kde jste vzal tolik peněz, Tenmo-san?" Zeptala se mě zdravotní sestra, když jsem tam dorazil s penězi.
,,Našel jsem si práci." Řekl jsem.
,,Ale vždyť Vám není ještě ani patnáct let!" Podotkla zdravotní sestra. ,,Jak to, že dokážete pracovat i bez vzdělání? Kde vůbec pracujete?"
,,Řekneme...že pracuji ve firmě jejíž vlastníkem je Ritchi Kandai." Řekl jsem.
,,Nebuďte drzý!" Okřikla mě zdravotní sestra.
,,Nejsem drzý! Je to pravda!" Řekl jsem.
,,No jistě..." Zakroutila hlavou zdravotní sestra. Pravda, nikdo mi to nevěřil, že jsem pro Ritchiho pracoval. Asi z důvodu, že nikdo nevěděl, kolik Ritchimu doopravdy je...Ovšem po několika dnech se stala dost divná věc. Když jsem ráno dorazil za Ritchim, tak Ritchi vypadal... divně...jako kdyby byl nemocný...
,,Ritchi? Jsi v pořádku?" Zeptal jsem se ho.
,,Co? J...jo jsem v naprostém pořádku..." Řekl Ritchi, ale ihned na to zakašlal.
,,Jsi si jistý...?" Zeptal jsem se ho.
,,Naprosto jistý..." Přikývl Ritchi. ,,M...můžeš se vrhnout ke své práci..." Jen jsem přikývl a odešel jsem dělat svou práci. Jenže po pár dalších dnech to bylo ještě horší. Když jsem ráno dorazil do Ritchiho kanceláře, abych ohlásil svou příchod, tak kolem Ritchiho byli tři mí spolupracovníci. Ritchi seděl na židli, byl celý bledý, byl zpocený a neustále kašlal.
,,Ritchi...měl bys zajít k doktorovi..." Řekl jeden můj kolega jménem Amori.
,,Amori-san má pravdu, Ritchi!" Přitakal další z Ritchiho podřízených jménem Aobo. ,,Tohle fakt nevypadá dobře..."
,,Jsem...v pořádku..." Řekl Ritchi.
,,Ne nejsi v pořádku, Ritchi!" Řekla Amoriho kamarádka jménem Kira. ,,Musíš k doktorovi!"
,,Opravdu jsem...v pořádku..." Řekl Ritchi, ale poté se opět rozkašlal. ,,Zvládnu to...běžte dělat svou práci..."
,,Ale, Ritchi-" Začala Kira.
,,Běžte...!" Přikázal Ritchi. Tak jsme všichni odešli dělat naší práci. Ovšem hned další den, jakmile jsem dorazil do firmy, tak před firmou stála záchranka. Ihned jsem přiběhl k ostatním, kteří stáli před firmou.
,,Co se děje?" Zeptal jsem se.
,,Jde o Ritchiho..." Odpověděl Kiry starší bratr Arim.
,,Ptal jsem se doktorů a prý utrpěl velmi vážnou chorobu...musí být transportován do nemocnice..." Odpověděl Aobo.
,,Ritchi...?" Vyděsil jsem se. ,,Do jaké nemocnice ho berou?
,,Musí být transportován do nemocnice, která je daleko od tohoto města..." Odpověděla Kira. ,,Prý jsou to asi tři hodiny cesty autem..." Poté už doktoři vynášeli Ritchiho na nosítkách ven z firmy.
,,Ritchi!" Vykřikl jsem a přiběhl jsem k němu.
,,Tsu...ka...so..." Oslovil mě Ritchi velmi slabým hlasem. Chytil jsem ho za ruku.
,,Ritchi..." Řekl jsem.
,,Tsu...ka...so..." Řekl Ritchi. ,,Zůs...taň... se...mnou..."
,,Chlapče, musíme se co nejrychleji dostat do nemocnice a seznat peníze na plnou léčbu." Řekl doktor. ,,Prosím pusť ho..." Když jsem Ritchiho pustil, tak už spolu s ním odcházeli do sanitky.
,, Počkejte!" Křikl jsem a vytáhl jsem z kapsy peníze. ,,Vemte alespoň tohle...trochu by to mělo pomoct na plnou léčbu..." Když jsem jim předal peníze, tak odjeli.
,,Ty debile!" Křikl na mě Amori. ,,Nepotřeboval jsi náhodou peníze pro tvou sestru?!"
,,Saki..." Řekl jsem, když jsem si vzpomněl. ,,Já...já chtěl tak moc pomoct Ritchimu, že...že jsem na ní úplně...zapomněl..."
,,Ty kriple!" Křikla na mě Kira. ,,Ty veškeré peníze, které sis šetřil pro svou sestru jsi momentálně předal Ritchimu! Proč bys to dělal?!"
,,Já se omlouvám..." Řekl jsem.
,,Nám se neomlouvej..." Řekl Aobo. ,,Naše sestra to není...nám je jedno, co se s ní stane..." Poté všichni odešli. Po nějakém čase dostala Ritchiho firma nového šéfa jménem Remi Kanzaki. A ten se choval úplně naopak, než Ritchi. Jednou ráno, když jsem dorazil do jeho kanceláře, Kanzaki-san na mě ihned vyjel.
,,Jdeš pozdě! Je 8:00:05! Měl jsi tu být v 8:00:00!" Křikl.
,,Je to jen pět sekund..." Řekl jsem. ,,Navíc náš bývalý šéf nám nepřikazoval čas, kdy sem máme přijít!"
,,Mě ale nezajímá váš bývalý šéf!" Křikl na mě Kanzaki-san. ,,Odteď jsem vaším šéfem já! A navíc...tobě ještě není ani patnáct, tak co tu ještě děláš?!"
,,Normálně tu pracuji...už asi půl roku..." Řekl jsem.
,,Nezájem!" Křikl Kanzaki-san. ,,Máš padáka! Děti, jako jsi ty, tu nechci!"
,,Ale-" Začal jsem.
,,VEN!!!" Zařval Kanzaki-san. Tento týden jsem přišel nejen o svého kamaráda, ale i o mou práci...
,,Ritchi...snad budeš v pořádku..." Řekl jsem si v duchu po cestě domů.

Další den, když jsem přišel za Saki do nemocnice, tak jsem se dozvěděl hrozně špatnou zprávu.
,,Vy...jdete za dívkou jménem Saki Tenma...?" Zeptala se mě zdravotní sestra.
,,Ano...jsem její starší bratr..." Řekl jsem.
,,Mrzí mě, že se to dozvídáte takto, ale...Saki je mrtvá..." Řekla zdravotní sestra.
,,Co...že je?" Zeptal jsem se.
,,Mrzí mě to..." Řekla zdravotní sestra.

Když jsem dorazil domů, zavolal jsem Toyovi, ať přijde.
,,Potřebuji s tebou mluvit..." Řekl jsem.
,,Já s tebou taky..." Řekl Toya. ,,Chtěl jsem ti říct, že...já...stejně, jako Saki-san...já jsem-"
,,Saki je mrtvá..." Řekl jsem.
,,Cože?" Zeptal se mě Toya.
,,Prý zemřela včera v noci..." Řekl jsem. ,,A...cože jsi mi to chtěl říct ty...?"
,,Ne nic...to...to není důležité..." Řekl Toya.

Toya's POV:

Den od dne od smrti Saki-san se Tsukasa-senpai choval divně. Věděl jsem, že ho to trápilo.
,,Hele...já...mrzí mě, že se to stalo... chápu, jak se cítíš..." Řekl jsem. ,,Ale já-" Ani jsem nedokončil větu a Tsukasa-senpai si vzal do ruky nůž. Poté si ho přiložil ke hrudi k místu srdce.
,,Tsukaso-senpai...?" Řekl jsem. Tsukasa-senpai mě ale ignoroval.
,,Tsukaso-senpai..." Řekl jsem. Další ignorace.
,,Tsukaso-senpai!" Opět mě ignoroval a už už chtěl vykonat to, co chtěl.
,,Prosím Tsukaso-senpai! Nedělej to!" Řekl jsem.
,,Už dál nechci...nechci už dál takhle trpět..." Řekl Tsukasa-senpai.
,,Proč Tsukaso-senpai? Proč to děláš?!" Zeptal jsem se ho.
,,Protože vím, že...ona je mrtvá... Řekl Tsukasa-senpai. ,,Nemám už další důvod žít!"
,,Tsukaso-senpai...ne...prosím..." Řekl jsem.
,,Jaký máš důvod k tomu mě zastavit?!" Křikl na mě Tsukasa-senpai.
,,Protože...protože..." Začal jsem.
,,Přesně. Nemáš žádný důvod! A teď vypadni, než to udělám i tobě!" Křikl Tsukasa-senpai.
,,To bys...to bys neudělal!" Křikl jsem.
,,Chceš to vidět?! Chceš?!!!" Řekl Tsukasa-senpai a namířil na mě nožem.
,,Promiň..." Řekl jsem a ihned jsem odtamtud utekl.

Po roce od té události jsem šel první den na střední školu a před vchodem do školy jsem někoho potkal.
,,Jsi to opravdu ty?" Zeptal se mě ten člověk. Byl to Tsukasa.
,,...Tsukaso?"
,,Proč na mě tak koukáš?" Zeptal se mě Tsukasa.
,,...změnil ses Tsukaso...už nejsi ten stejný Tsukasa, jako dřív...teď jsi pravý opak..." Řekl jsem chladným hlasem.
,,A mám k tomu důvod!" Křikl na mě.
,,Proč ses musel změnit?!" Zeptal jsem se ho.
,,Protože mi už na nikom a na ničem nezáleží!" Řekl Tsukasa.
,,Byl jsem tu pro tebe celou dobu..." Řekl jsem.
,,A ty si myslíš, že mě to zajímá?! Ne nezajímá! A jestli chceš...tak ti to dokážu i jinak..." Řekl Tsukasa a vytáhl nůž, který měl u sebe. Jen jsem na něj nenávistně pohlédl.
,,Vnímáš mě?!" Zeptal se mě.
,,.......změnil ses..." Řekl jsem. S těmito slovy jsem od něj odešel pryč...

Další, tentokrát Backstory chapter je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖