Ztracený smích - RuiKasa

5.

Tsukasa's POV:

Pomalu jsem otevřel oči a první, koho jsem viděl, byl Rui. Pak jsem si všiml i Akita.
,,Tsukaso-kun!" Řekl Rui, jakmile jsem se probudil a objal mě.
,,Jak ti je?" Zeptal se mě Akito a z jeho pohledu bylo poznat, že o mě má celkem strach.
,,Dobrý...jen mě bolí hlava..." Řekl jsem. ,,Co se vlastně stalo?" Poté mi Akito a Rui řekli vše, co se stalo.
,,Aha...takže takhle to bylo..." Řekl jsem. Poté jsem opět ucítil pulzující bolest hlavy.
,,Tsukaso-kun? Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Rui.
,,J...jo..." Řekl jsem, když bolest opět ustala.
,,Poslední dobou mi přijde, že je toho moc na tvojí psychiku." Řekl Rui. ,,Měl by sis odpočinout..."
,,D...dobře..." Řekl jsem. ,,Kde to vlastně jsme?"
,,U mě doma..." Odpověděl Rui. Poté Akitovi zazvonil mobil.
,,Píše mi sestra...musím jít domů..." Řekl. Rozloučili jsme se a on odešel.

Akito's POV:

Když jsem dorazil domů, tak jsem měl namířeno rovnou do pokoje. Vtom mě však zastavila mamka.
,,Akito, kam jdeš?" Zeptala se mě. ,,Běž se najíst. Večeři máš na stole."
,,Nemám hlad..." Řekl jsem a šel jsem do pokoje. V pokoji jsem si sedl na postel a hlavu jsem si položil do dlaní. Po chvíli jsem zaslechl svou sestru Enu.
,,Akito?" Řekla. ,,Můžu dovnitř?" Neodpověděl jsem. Po chvíli otevřela dveře a má sestra vešla dovnitř.
,,Akito?" Oslovila mě. Když jsem opět neodpověděl, tak ke mě přišla a sedla si vedle mě.
,,Trápí tě to, viď?" Zeptala se mě. ,,To, co se stalo...Toyovi..." Jen jsem přikývl.
,,Mám něco, co ti zvedne náladu." Řekla Ena a podala mi talíř, na kterém byl Cheesecake. ,,Když jsem byla venku s Mizuki, tak mi řekla, co se stalo a tak jsem si řekla, že by ti to mohlo alespoň trochu zvednout náladu..."
,,Díky, ale nechci..." Řekl jsem.
,,T...ty odmítáš Cheesecake...?" Zeptala se mě Ena a vypadala trochu smutně a ustaraně.
,,Promiň...já to tak nemyslel, já jen..." Řekl jsem a snažil jsem se nebrečet. ,,J...je to pro mě... hrozně těžké, když je v takovémto stavu..."
,,To je v pořádku, Akito..." Řekla Ena. ,,Klidně můžeš brečet...jsi můj mladší bratr...jsem tu pro tebe a vždy budu..."
,,Eno..." Řekl jsem. Pak jsem jí objal a dal jsem se do breku.
,,Akito?" Oslovila mě udiveně Ena.
,,'Budu tu pro tebe' To je to nejhezčí, co jsi mi kdy řekla..." Řekl jsem.
,,A taky poslední." Mrkla na mě Ena a položila cheesecake na můj stůl. ,,Pochutnej si." Pak odešla pryč z pokoje. Pár minut poté mi zazvonil mobil.
<,,Haló? U telefonu je Akito Shinonome.">
<,,Shinonome-san? Tady nemocnice. Chceme Vám oznámit, že od zítřka už můžete navštěvovat Vašeho kamaráda Toyu Aoyagiho.">
<,,Co? Vážně?!">
<,,Můžete s ním být jak dlouho chcete, ale na noc odejděte.">
<,,A...na noc je asi tak v kolik hodin?">
<,,Řekneme...v deset večer...">
<,,Dobře, rozumím...">
Když jsem ukončil hovor, tak se mi trochu ulevilo. Konečně za ním budu moct jít...

Další den jsem hned po škole šel směrem k nemocnici. Jakmile jsem tam dorazil, tak jsem ihned přiběhl k recepci.
,,Promiňte...na kterém pokoji je Toya Aoyagi?" Zeptal jsem se.
,,Aoyagi? Vydržte...podívám se..." Řekla recepční. ,,Aoyagi je na pokoji F4.
,,Dobře, děkuji." Řekl jsem a šel jsem do pokoje F4. Když jsem tam došel, tak jsem vešel dovnitř. Toya ležel nehybně na posteli a byl připojený na spoustě zařízeních. Poznal jsem, že byl v kómatu. Jen jsem si mlčky přisedl na židli, která byla vedle jeho postele.
,,Toyo..." Řekl jsem a opatrně jsem ho chytil za jeho ruku. Jeho ruka byla poměrně studená...celé jeho tělo bylo studené...jediná věc, která mě uklidňovala byla ta, že jeho srdeční tep byl celkem "v pořádku", takže  jsem věděl, že je naživu. Po chvíli se otevřely dveře a dovnitř vešel Kamishiro-senpai.
,,Co tu děláš?" Zeptal jsem se ho.
,,Přišel jsem se podívat, jak je na tom..." Odpověděl Kamishiro-senpai.
,,No...můžeš se podívat sám..." Řekl jsem. ,,Mimochodem, jak to, že nejsi s Tsukasou? Jak mu vůbec je?"
,,Vypadá to, že už je jakž takž v pořádku, ale dnes samozřejmě zůstal doma." Odpověděl Kamishiro-senpai. ,,Dnes po škole jsem mu pomohl se dostat domů, protože se ještě pořád necítil dobře..."
,,Chápu..." Řekl jsem. Vtom se mi zničehonic zamotala hlava, že jsem téměř spadl ze židle. Naštěstí mě Kamishiro-senpai stihl chytit.
,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě Kamishiro-senpai ustaraně.
,,J...jo..." Přikývl jsem. ,,T...to bude asi proto, protože jsem ani včera ani dneska nic nejedl..."
,,Proč?" Zeptal se mě Kamishiro-senpai.
,,Měl jsem...strach o Toyu a...neměl jsem chuť na jídlo..." Řekl jsem.
,,Prosím, řekni mi, že jsi měl alespoň něco k pití..." Řekl Kamishiro-senpai.
,,J...jo...něco málo jo..." Řekl jsem. Poté se mi znovu zamotala hlava a opět jsem málem spadl. Kamishiro-senpai mě opatrně chytil a pomohl mi sednout ti na postel vedle Toyi.
,,Opatrně se posaď a opři se..." Řekl Kamishiro-senpai. ,,Musíš se najíst, nebo ti bude hůř. Mám tu nějaké jídlo ze školy..."
,,D...díky..." Řekl jsem, když mi Kamishiro-senpai podal jídlo. Když jsem se najedl, tak se mi opravdu udělalo lépe.
,,Tak co? Lepší?" Zeptal se mě Kamishiro-senpai.
,,Jo...díky...vážím si toho..." Řekl jsem.
,,No...už musím jít..." Řekl Kamishiro-senpai. ,,Shinonome-kun, je od tebe hezké, že se staráš o druhé, ale nezapomeň, že musíš myslet i na tvé vlastní zdraví, ano?"
,,Dobře...budu si to pamatovat..." Přikývl jsem. ,,A ještě jednou díky...nevím, co bych dělal, kdybys nepřišel..."
,,To nestálo za řeč..." Řekl Kamishiro-senpai. ,,Ty tu ještě budeš, že?"
,,V deset večer musím povinně odejít, ale do té doby tu budu..." Řekl jsem.
,,Rozumím...kdyby to byl můj nejlepší kamarád, tak bych to udělal taky..." Řekl Kamishiro-senpai. Už chtěl odejít, ale já jsem ho zastavil.
,,Kamishiro-senpai..." Řekl jsem.
,,Ano?" Odvětil.
,,Tobě se Tsukasa...líbí, viď?" Řekl jsem. Kamishiro-senpai zůstal stát jako solný sloup a celý zčervenal.
,,T-to je to na mě...t-tak vidět?" Zeptal se mě.
,,No...to bych zase až tak moc neřekl, ale...prostě jsem na to přišel sám..." Řekl jsem. ,,Každopádně...zkus to s ním! Určitě to s ním zkus! Myslím si, že někdo, jako ty u něj může mít šanci!"
,,D-dobře..." Přikývl Kamishiro-senpai. Pak jsme se rozloučili a on odešel.

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖