Ztracený smích - RuiKasa

4.

Tsukasa's POV:

Den za dnem plynul až to byl týden a my jsme stále nevěděli, co se s Toyou děje. Měli jsme strach...všichni tři...
,,Zjistil jsi něco, Akito?" Zeptal jsem se ho.
,,Vypadám na to?" Zeptal se mě.
,,No...moc ne..." Řekl Rui upřímně.
,,Dnes ani není ve škole..." Řekl jsem.
,,A ten den, kdy jsme doufali, že byl doma, tak tam byl?" Zeptal se Rui.
,,Ne..." Odpověděl Akito.
,,Hele...kdy byl naposledy ve škole...?" Zeptal jsem se.
,,Asi před týdnem...když jsem se ho ptal, co se děje..." Řekl Akito.
,,Snad je v pořádku..." Řekl jsem.
,,Odkdy má někdo, jako ty, strach o ostatní?" Zeptal se mě Akito a podíval se na mě zamračeným a podezíravým pohledem.
,,Co tě to zajímá...?" Zeptal jsem se ho.
,,Já jen, že bych mohl tady Kamishirovi-senpai říct, co se tehdy stalo..." Řekl Akito.
,,To si zkus!" Křikl jsem na něj.
,,Uklidněte se..." Řekl Rui. ,,Pokud se budete hádat, tak se nikdy nedozvíme, co se-" Následně Ruiho přerušil zvuk sirén. Celá škola se hrnula ven, aby zjistili, co se děje. Všichni tři jsme vyběhli ven, kde si nás Sensei zrovna povídal s lidma ze záchranky.
,,Co se stalo?" Zeptal se Rui.
,,Jeden student byl nalezen na školním pozemku v bezvědomí." Odpověděl Sensei.
,,Kdo?" Zeptali jsme se všichni tři současně.
,,Toya Aoyagi..." Odpověděl Sensei. Všichni tři jsme si vyměnili vyděšené pohledy. Když záchranka odjela tak jsme se vrátili dovnitř. Aniž bych si to uvědomil, tak jsem uchopil Ruiho za ruku. Poté se Akitovy oči zalily slzami a utekl pryč.
,,S...Shinonome-kun!" Zavolal na něj Rui, ale Akito ho ignoroval. Bylo mi jasné, že s tím má něco společného tamta věc...

Když skončila škola, tak jsem měl v plánu jít za Toyou. Když jsem šel kolem opuštěné učebny, kde byl předtím Toya, tak jsem odtamtud zaslechl brek. Potichu jsem tam vešel a spatřil jsem Akita.
,,Akito?" Oslovil jsem ho.
,,Kdo je to?" Zeptal se, ale pak se otočil a zjistil, že jsem to já. ,,Jo to jseš ty...co chceš?"
,,Slyšel jsem, že brečíš..." Řekl jsem. ,,Chtěl jsem se zeptat, jestli... nepotřebuješ pomoct...nebo...jestli pro tebe můžu něco udělat..."
,,Můžeš...jediný co pro mě můžeš udělat je to, že vypadneš!" Křikl na mě Akito.
,,Co se děje?" Zeptal jsem se ho.
,,Na tohle nemám..." Řekl Akito. ,,Ty zaviníš Toyovi tento stav a navíc se ještě zeptáš, co se děje?!!!"
,,J...já že jsem to...zavinil?" Zeptal jsem se ho.
,,Tobě Toya snad nikdy nic neřekl?!" Zeptal se mě Akito.
,,Co přesně?" Zeptal jsem se ho.
,,Třeba to, že je nemocný, jako bývala tvá sestra?!" Zeptal se mě Akito. Ihned, jak to řekl, tak se mi téměř zastavil dech.
,,Toya je...stejně nemocný...jako byla...Saki?" Zeptal jsem se ho. Akito jen přikývl.
,,On ti to...vážně nikdy neřekl?" Zeptal se mě Akito. Jen jsem zakroutil hlavou.
,,Toya mi řekl vše, co se stalo ve vaší minulosti..." Řekl Akito. ,,Vím všechno...a kvůli několika věcem, které jsi mu řekl, nebo udělal poté, co se to stalo...kvůli tomu se mu jeho stav zhoršil..." Zničehonic jsem dostal o Toyu strach. Ihned poté jsem pomyslel na vše, co se tehdy stalo...Poté, co jsem na to pomyslel, mě začala bolet hlava a opět se mi začaly vybavovat veškeré vzpomínky z minulosti. Zničehonic jsem padl na kolena a začal jsem křičet bolestí. Poté jsem zahlédl Akita, jak je mě běží.
,,Tsukaso! Oi! Tsukaso!!!" Křičel, ale já jsem mu nemohl odpovědět. Bolest mé hlavy stále stoupala na větší úroveň a vše se mi začínalo ztmavovat před očima. Cítil jsem, že ztrácím vědomí...

Akito's POV:

Poté Tsukasa padl k zemi a definitivně ztratil vědomí. Začal jsem panikařit.
,,Tsukaso! Probuď se! Oi! Probuď se prosím!" Křičel jsem a třásl jsem s ním. Opatrně jsem ho otočil na záda a nohy jsem mu položil na židli. Poté jsem zaslechl hlas Kamishira-senpai.
,,Shinonome-kun, co se děje?" Zeptal se mě. ,,Slyšel jsem tě křičet a-" Poté zahlédl Tsukasu a zmlkl.
,,C...co se mu...stalo?" Zeptal se mě.
,,Bavil jsem se s ním o jeho minulosti a...pak se stalo tohle..." Řekl jsem.
,,Proč?" Zeptal se mě Kamishiro-senpai. ,,Má snad nějakou...špatnou minulost?"
,,Hele...nevím, jestli by byl rád, kdybych ti to řekl..." Začal jsem. ,,Víš...upřímně já bych to taky neměl vědět..mně to neřekl on, ale Toya...nedávno...hele...až bude chtít, tak ti to určitě řekne sám...přecejen...jste nejlepší přátelé..." Poté jsme oba pohlédli na Tsukasu.
,,Vezmeme ho ke mě domů." Řekl Kamishiro-senpai.
,,Nebude to tvé rodině vadit?" Zeptal jsem se ho.
,,Nejsou doma, takže ne." Řekl Kamishiro-senpai. Jen jsem přikývl a pomohl jsem Ruimu vzít Tsukasu. Tohle bude ještě zajímavé...

Další kapitola je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖

Btw tohle měla být ta nejkratší fanfikce, ale mám nové nápady, so yeah...ještě to "malinko" protáhnu. Anyway pokud se vám líbí PjSekai, doporučuji vám přečíst si fanfikce od Annaenky a RuikasaReALFr. Pokud jste třeba anime fans, tak fanfikce od Cool_baterka a Mizuri93. To je vše.
Sayonara!!!