Ztracený smích - RuiKasa

9 - poslední

POSLEDNÍ KAPITOLA!!!

Pohled třetí osoby:

,,Aha...takže...takže proto je Tsukasa-kun...takový, jaký je..." Řekl smutně Rui. ,,Mrzí mě, že si tom vším musel projít.
,,Toya se nikdy nedokázal smířit s tím, že Tsukasova sestra zemřela..." Řekl Akito a Toya přikývl.
,,Já...bral jsem je všechny, jako rodinu, mnohem víc, než tu moji..." Řekl Toya. ,,Než rodiče Tsukasy zemřeli...tak jsem u nich trávil veškerý svůj čas...například...když jsem nechtěl být doma...a chtěl jsem být někde, kde na mě někomu záleží..."
,,Tohle byl důvod, proč se Toya choval tak divně, když byl v Tsukasově přítomnosti..." Podotkl Akito.
,,Ale...proč jsi Tsukasovi-kun neřekl to, že jsi nemocný?" Zeptal se Rui.
,,Poté, co jeho sestra na tuto nemoc zemřela, tak jsem neměl to srdce mu to říct..." Řekl Toya.
,,Moment...ty a Saki-kun...ty máš úplně stejnou nemoc, jako ona...?" Zeptal se Rui.
,,Ano..." Přikývl Toya.
,,Tím pádem ta nemoc je... smrtelná...?" Zeptal se Rui.
,,Bohužel..." Přikývl Akito.
,,Počkej..." Řekl Rui. ,,Doufám, že tím nechceš říct, že...že ty-" Než stihl Rui dokončit svou větu, tak se otevřely dveře a dovnitř vběhl Tsukasa.
,,Tsukaso-kun...?" Oslovil ho Rui.

Tsukasa's POV:

,,Tsukaso-kun...?" Oslovil mě Rui, jakmile jsem vtrhl do pokoje.
,,Stihl jsem to...akorát včas..." Řekl jsem udýchaně a chtěl jsem přistoupit k Toyově posteli. Akito si však stoupl přede mě.
,,Nepřibližuj se k Toyovi!" Křikl na mě a u toho mě probodával vražedným pohledem. ,,To máš ještě kuráž se tu ukázat po tom všem, co jsi mu udělal?!!!"
,,Prosím, Akito..." Řekl jsem. ,,Nutně s ním potřebuji mluvit..."
,,Pusť ho sem ke mě..." Řekl Toya.
,,Ale...ale Toyo-" Začal Akito.
,,Pusť ho sem..." Řekl Toya. Akito si jen povzdechl a ustoupil stranou k Ruimu.
,,Co chceš...?" Zeptal se mě Toya.
,,Já...já bych chtěl...chtěl bych se ti...omluvit..." Řekl jsem.
,,Omluvit...?" Zeptal se mě Toya.
,,Čekal jsem všechno, ale tohle ne..." Řekl Akito.
,,Já...poté co zemřela Saki...bylo to pro mě tak moc těžké... že jsem úplně zapomněl, kdo jsem..." Začal jsem. ,,A navíc...když jsem ještě k tomu dřív přišel o rodiče a o mého kamaráda-"
,,Myslíš Ritchiho?" Zeptal se mě Akito.
,,Ty...ty o něm...víš?" Zeptal jsem se ho.
,,Vím všechno. I Kamishiro-senpai to ví." Řekl Akito. ,,A taky víme to, jak odporně ses k Toyovi choval! Přitom se ti jen a pouze snažil pomoct!!!"
,,Ty...tys to všechno Akitovi...řekl?" Zeptal jsem se udiveně Toyi.
,,Přesně tak." Přikývl Akito.
,,I...i Ruimu...?" Zeptal jsem se.
,,Bylo mi to opravdu hodně divné..." Řekl Rui. ,,Chtěl jsem vědět, co se děje, proč tě všichni nenávidí a...hlavně proč ses choval tak, jak ses choval..."
,,Takže pravda je venku..." Řekl jsem. ,,Každopádně...Toyo...omlouvám se...omlouvám se za všechno...ale nejvíc za to...jak jsem ti vyhrožoval a vydíral jsem tě, když ty ses mi celou tu dobu snažil pomoct..."
,,Kdo tě k tomu donutil...?" Zeptal se mě Toya.
,,Co?" Zeptal jsem se nechápavě.
,,Kdo tě donutil k tomu se mi omluvit...?" Zeptal se mě Toya. ,,Nevěřím tomu, že...že bys to někdy udělal...ze své vlastní vůle..." Všiml jsem si, jak Toyův hlas začal slábnout.
,,Toyo!" Vykřikl Akito a přiběhl k němu. ,,Už bys moc neměl mluvit..."
,,Nikdo mě k té omluvě nedonutil..." Řekl jsem. ,,Upřímně...musím říct, že... jakmile jsem se dozvěděl, že jsi stejně nemocný, jako Saki...tak jsem začal litovat všeho, co jsem ti udělal..."
,,Nikdy jsem ti to nechtěl říkat, aby sis o mě nedělal starosti..." Řekl Toya. ,,Navíc...nemohl jsem ti to říct...a způsobit ti tak další bolest poté, co jsi ztratil rodiče, Saki-san i Ritchiho-san..."
,,Toyo...ještě jednou...promiň za všechno..." Řekl jsem.
,,Tsukaso-senpai...odpouštím ti..." Řekl Toya. Poté se stala věc, kterou nikdy nečekal. Poprvé za několik let jsem se doopravdy usmál.
,,Děkuji ti..." Řekl jsem.
,,Věděl jsem, že se dáte dohromady..." Řekl Rui a políbil mě.
,,R...Rui...?" Řekl jsem a byl jsem v šoku z toho, že mě Rui políbil.
,,Líbíš se mi, Tsukaso-kun...miluji tě..." Řekl Rui. ,,Pochopím, když mi řekneš, že se ti líbí někdo jiný, ale-" Než stihl Rui dokončit větu, tak jsem ho políbil nazpátek.
,,Taky tě miluji, Rui..." Řekl jsem se širokým úsměvem na rtech.
,,No vidíš, Tsukaso." Řekl Akito. ,,Koukám, že se ti tvůj ztracený smích opět po několika letech vrátil, co?"
,,Sluší vám to spolu..." Usmál se Toya, když vtom se rozkašlal.
,,Toyo!" Vykřikl Akito a chytil ho za ruku. Já i Rui jsme ihned opět začali Toyovi věnovat pozornost.
,,Toyo...už nemluv, ano?" Řekl Akito. ,,Na, vezmi si své léky." Když ale Akito podal Toyovi jeho léky, tak je Toya odstrčil stranou.
,,To nemá...cenu..." Řekl.
,,Co? Proč by to nemělo cenu?" Zeptal se Akito. ,,O čem to mluvíš?"
,,Ty víš...moc dobře...o čem mluvím..." Řekl Toya a začal přivírat oči. ,,Akito... Tsukaso-senpai...Kamishiro-senpai... všem vám...děkuji..." Poté Toya nadobro zavřel oči a jeho výraz na obličeji byl neutrální. Byl mrtvý.
,,Toyo! Ne! Ne!!! NE!!!" Křičel Akito a objal Toyovo mrtvé tělo.
,,Toyo..." Řekl jsem a z očí mi začaly stékat slzy.
,,Tsukaso-kun..." Řekl Rui a objal mě. ,,Tsukaso-kun...to bude dobrý..."
,,Toyo...proč jsi musel zemřít?" Ptal jsem se.
,,To bude dobrý, Tsukaso-kun..." Řekl Rui a z jeho hlasu bylo slyšet, že taky brečí. Po pár minutách do pokoje přišli doktoři a odnesli Toyovo tělo pryč.
,,Pojď, Tsukaso-kun." Řekl Rui. ,,Odvedeme Shinonomeho-kun domů a pak půjdeme ke mě." Poté jsme se všichni tři zvedli že židlí a odešli jsme.

O pět let později...

Tsukasa's POV:

,,Jsem doma!" Řekl jsem, jakmile jsem vešel do dveří našeho domu.
,,Vítej doma, Tsukaso-kun." Usmál se Rui. ,,Večeři máš na stole."
,,To jsi nemusel." Usmál jsem se.
,,Zítra je řada na tobě." Mrkl na mě Rui. Sotva jsme si sedli ke stolu k večeři, tak se ozval zvonek.
,,Kdo to může takhle večer být?" Zeptal jsem se Ruiho. ,,Rui, Ty někoho očekáváš...?"
,,Já? Ne..." Řekl Rui. Tak jsem se tedy zvedl ze židle a šel jsem otevřít. Ve dveřích stál Akito s jeho starší sestrou Enou.
,,Nazdaaar!" Přivítal mě.
,,Čau!" Řekl jsem překvapeně. ,,Co tady děláte takhle pozdě večer?"
,,No...máme pro vás takové...malé překvapení..." Řekl Akito. ,,No...tedy hlavně pro tebe..."
,,Jaké překvapení?" Zeptal se Rui, který v tu dobu dorazil ke mně. Akito s Enou jen mlčky ustoupili ode dveří a dovnitř vešel jakýsi muž v našem věku.
,,Kdo je to...?" Zeptal jsem se Akita.
,,Tsukaso? Ty mě nepoznáváš?" Zeptal se mě ten muž.
,,Ten hlas..." Řekl jsem. ,,Ty jsi... Ritchi!"
,,To ti to trvalo!" Řekl Ritchi s úsměvem.
,,Bože můj...ty žiješ?" Zeptal jsem se. ,,Ale jak? Vždyť...šest let o tobě nikdo nevěděl od doby, co tě převezli do té nemocnice...a vůbec...jak jste se dozvěděli o tom, kde je a tak?"
,,To všechno Ena." Řekl Akito. ,,Od doby, co skončil v nemocnici jsme s mou rodinou šetřili peníze na to, abychom mu mohli zaplatit plnou léčbu."
,,Eno...jak?" Zeptal jsem se Akitovy sestry.
,,S Ritchim se známe už od základní školy." Řekla Ena. ,,Když jsem se dozvěděla o tom, co se mu stalo, nemohli jsme mu nějak pomoct...ale začali jsme shromažďovat peníze na jeho záchranu. Celá rodina přispěla..."
,,A teď jsem tady živý a zdravý." Řekl Ritchi.
,,Jsem tak rád, že jsi v pořádku..." Řekl jsem.
,,Když už jste všichni tři tady, pojďte za mnou. Zrovna jsme chtěli večeřet. Pojďte se najíst s námi." Řekl Rui a spolu s ostatními odešel do kuchyně. Byl jsem šťastný. Jako doopravdy šťastný. Takhle moc šťastný jsem už dlouho nebyl.

Další a poslední kapitola je venku.☺️☺️☺️ Doufám, že se vám fanfikce líbila. Můžete si přečíst i mé další knihy a fanfikce.💖💖💖
Brzy se můžete těšit na mou další fanfikci.

Ily all <3

- Fabka