Tsukasa Tenma. To je jméno osmnáctiletého blonďatého chlapce, žijícího ve městě Shibuya. Dříve to býval veselý chlapec, který býval středem pozornosti a všechny uměl rozesmát. Ovšem poté se vše změnilo. Tsukasa už nadále nebude takový, jaký byl dřív...
Opět začínal další z mých šíleně nabitých dnů. Od doby, co zemřeli mí rodiče a má mladší sestra skončila v nemocnici jsem na všechno sám. Ovšem nejhorší bylo to, že jsem měl sotva peníze na to uživit sám sebe... ,,Opět vaší sestře vypršel limit, Tenmo-san." Řekla jedna ze zdravotních sester, když jsem za ní dorazil. ,,Omlouvám se, já...seženu nějaké peníze, aby tu mohla nadále být...jen mi prosím dejte pár dní..." ,,Bohužel Vám dát delší čas nemůžeme..." Řekla zdravotní sestra. Pak jsem jí podal veškeré mé peníze, které jsem ještě měl. ,,Použijte tohle...víc nemám..." Řekl jsem. ,,To vystačí jen a pouze na tři dny." Řekla zdravotní sestra. ,,Snad si do té doby najdu nějakou brigádu..." Odpověděl jsem potichu a odešel jsem.
,,Takže už má zase téměř po limitu, co?" Zeptal se mě můj kamarád Toya, když jsme šli ze školy. ,,Půjdeš za ní dnes?" ,,Nemůžu...pokud si chci najít něco, jak vydělat..." Řekl jsem. ,,Nevadilo by ti za ní zajít?" ,,Nevadilo, budu moc rád." Přikývl Toya a usmál se. Pak jsme se rozloučili a já se opět vrhl do hledání brigády nebo práce.
,,Jako vážně? Ty chceš pracovat v této firmě?" Zeptal se mě muž, když jsem k němu přišel na pohovor. ,,Ano..." Přikývl. ,,Děláš si legraci?" Zasmál se muž. ,,Mladíku...tobě ještě není ani patnáct let. Nemůžeš pracovat ani na té nejlehčí pozici. A i kdybys mohl, sem do mé firmy beru lidi, kterým je minimálně dvacet let." ,,Ale...já ty peníze potřebuju na vyléčení mé nemocné mladší sestry..." Řekl jsem. ,,To ti tak budu věřit." Řekl muž. ,,Na vyléčení nemocného...to by mohl říct každý! Ne, prostě odejdi." ,,Ale-" Řekl jsem. ,,Neslyšel jsi? Odejdi!!!" Křikl na mě muž. Pak jsem odešel.
Toya's POV (13 let):
,,Toyo-kun!" Přivítala mě radostně Tsukasova mladší sestra Saki, když mě spatřila. Pomalu jsem k ní přišel a sedl jsem si vedle její postele na židli. ,,Přijde dnes Nii-san?" Zeptala se mě Saki-san. ,,Dnes nepřijde..." Řekl jsem. ,,Co? Proč ne?" Zeptala se mě nechápavě a smutně Saki-san. ,,Snaží si najít nějakou brigádu nebo něco, kde by mohl vydělat nějaké peníze pro tebe." Řekl jsem. ,,P...pro mě?" Zeptala se mě nechápavě Saki-san. ,,Aby ti tu mohli poskytnout plnou péči a ty ses mohla uzdravit." Vysvětlil jsem. ,,On je ochotný vydělat peníze, abych byla v pořádku?" Zeptala se mě udiveně Saki-san. ,,On je ochotný pro tebe udělat úplně cokoliv. Přecejen...je to tvůj starší bratr..." Řekl jsem. ,,Máš pravdu..." Přikývla Saki-san. ,,Tsukasa...on je můj starší bratr... za nic bych ho nevyměnila...miluji ho a..." Pak jsem Saki-san zničehonic přestal vnímat. Nevnímal jsem okolí, ale přitom jsem byl při vědomí. ,,Ne...už se to zase děje..." Pomyslel jsem si. Po chvíli jsem však zaslechl hlas, který patřil Saki-san. ,,Toyo-kun?" ,,A...ano?" Odvětil jsem, když jsem opět začal vnímat. ,,Jsi v pořádku, Toyo-kun?" Zeptala se mě ustaraně Saki-san. ,,Jsi celý bledý... je ti něco?" ,,Ne...nic mi není..." Řekl jsem. Vtom jsem zničehonic začal hrozně moc kašlat. ,,Toyo-kun!" Vykřikla Saki-san. ,,Co ti je?" ,,Nic..." Řekl jsem. ,,Jsem v pořádku..." ,,Nepřijdeš mi v pořádku..." Zakroutila hlavou Saki-san. ,,Pravděpodobně jsem se jen někde nachladil, nebo tak něco..." Řekl jsem. ,,Saki-san...nebude ti vadit, když už půjdu?" ,,Nebude." Usmála se Saki-san. ,,Dobře...díky..." Přikývl jsem a pak jsem odešel.
Tsukasa's POV (14 let):
Po dlouhém dni hledání práce jsem se bez výsledku unaveně vracel domů. Byl jsem unavený a téměř jsem po cestě usínal. Vtom jsem do někoho narazil. Když jsem se na něj podíval, zjistil jsem, že to je kluk v mém věku. ,,Ah! P-pardon, já... omlouvám se...já... nechtěl jsem..." Řekl jsem. ,,To je v pořádku." Přikývl chlapec. ,,Jsi v pořádku?" ,,Ano, já jen...jsem unavený...celý den jsem se snažil najít práci, nebo brigádu, abych mohl vydělat peníze na pomoc mé nemocné sestře, ale... nemá to cenu..." Řekl jsem. ,,Neříkej, že to nemá cenu." Řekl chlapec. ,,Jak se jmenuješ?" ,,Tsukasa Tenma..." Řekl jsem. ,,A ty?" ,,Já jsem Ritchi Kandai." Představil se Ritchi. Když to dořekl vykulil jsem oči. ,,Co? Ne...to nemůže být pravda..." Řekl jsem. ,,Ritchi Kandai...to je šéf té největší a nejbohatší firmy v tomto městě! To nemůžeš být ty!" ,,Jsem poctěn, že mě znáš." Usmál se Ritchi. ,,A ano, jsem to já. A zrovna jsem ti chtěl nabídnout, abys tam pracoval." ,,Já? Jako vážně?" Zeptal jsem se. ,,Málokdo v dnešní době v našem věku pracuje, aby pomohl rodině, nebo dál peníze na charitu." Řekl Ritchi. ,,Navíc...v té firmě, kterou jsem zdědil po rodičích, pracují převážně lidí v našem věku." ,,Doopravdy tam můžu pracovat?" Zeptal jsem se nadšeně. ,,Jistěže můžeš." Přikývl Ritchi. ,,Zítra tam doraz v osm ráno, řeknu ti podrobnosti a budeš moct začít." Pak jsme se rozloučili a já jsem odešel domů. Byl jsem šťastný. Konečně jsem našel způsob, jak vydělat peníze pro Saki.
Další, tentokrát Backstory chapter je venku.☺️☺️☺️ Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Teorie, nápady a reakce pište do komentářů nebo do soukromých zpráv.💖💖💖
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
