If you want it's me you see

Německo

"TY JSI UPLNE NEMOŽNÁ..VSTÁVEJ K SAKRU!!" Zařvala na mě mamka když mi vtrhla do pokoje. S tíhou jsem si sedla a promnula si oči. Zívnula jsem a konečně jsem mohla vydat hlásku. "Huh?" Tupě ze me vypadlo. "Copak už si zapomněla úplně na všechno?!" Zeptala se mamka. Hodila jsem na ni ještě více nechápavý výraz. Mamka protočila oči. "Co takhle třeba Německo?" Dodala otráveně. "AJOO JÁ JSEM KRÁVA JAK JSEM MOHLA ZAPOMENOUT." Vykřikla jsem a u toho jsem se chytla za hlavu.

Díky škole mám možnost jet na měsíc do Německa. Nebylo to jednoduché se k tomu dopracovat protože je to jen pro studenty s výbornými výsledky. A ano zvládla jsem mít takové výsledky abych si pobyt vysloužila. Jsem šprt? Ano. A jsem na to pyšná!

Ti: Kolik je hodin??
M: No půl desátý!
Ti: A v kolik jedu??
M: V jednu přeci!
Ti: O nee! Já nemám sbaleno
M: No já vím proto už te budím.
Ti: Dekuju!!
M: No nemáš zač ale pospěš si.

Když mamka odešla z pokoje, sundala jsem si ze skříně velký černý kufr a začala jsem si balit. Začala jsem si balit úplně všechno co mi přišlo pod ruku. Nemůžu přeci riskovat ze něco zapomenu.
Konečně už jsem měla zabaleno. Podívala jsem se na hodiny a bylo teprve deset. "Co? Jak je to možný?" Řekla jsem si v duchu. Jen jsem nad tím mávla rukou a chtěla jsem jít poslouchat hudbu když v tu ránu zvonek.
"Dojdu otevřít!!" Křikla jsem na mamku směrem k obýváku. Když jsem otevřela dveře stali tam mí přátele z kapely.

"Co tu děláte?!" Zeptala jsem se radostně. "Přišli jsme te navštívit když nám teď odjedeš na takovou dobu do Německa." Řekla Liv. "A navíc jsem slyšel ze mas doma křupky." dodal Dave. Začala jsem se smát a všechny jsem je obejmula. Byl tu i William. Jen jsme se pozdravili a také obejmuli. Všichni jsme se společně vydali do mého pokoje.

V pokoji jsme se všichni skvěle bavili. Liv najednou vstala a šla se kouknout na mé Tokio hotel plakáty. "Ty toho Toma fakt miluješ co?" Zeptala se když koukala na můj A1 velký plakat Toma Kaulitze. "ANO SAMOZŘEJMĚ! Fakt mocc!!" Odpověděla jsem ji. William na me hodil jen rychlý pohled a hned zase odvrátil oči k Liv která zkoumala me plakáty. "Neboj jednou si určitě najdeš někoho jako je On." Řekla mi Liv laskavým tónem. "Hm nemyslím si." Odpověděla jsem trochu smutně. "Určitě jo já tomu věřím fakt!" Ach jo ona je tak skvělá kamarádka.
Liv se vrátila k nám a začali jsme si všichni zpívat. Bylo to super, když v tom do pokoje vtrhla mamka. "Tyvole mami chces abych dostala infarkt??!!" Strašně jsem se lekla. "Ty a čas to fakt nejde dohromady.." řekla mamka. Znovu ze me vypadlo jen tupé "Huh?" "No je dvanáct princezno tak jestli už bys nechtěla začít něco dělat?" Řekla mi mamka trochu nepříjemně. "COO UŽ JE TOLIK PROBOHAA!" Rychle jsem se rozloučila se všemi a doprovodila jsem je ke dveřím.
Rychle jsem si vyběhla nahoru pro všechna zavazadla což jsou: Kufr, malý batůžek a kytara a běžela jsem do mámina auta.

Mamka me jen tak tak dovezla včas na nádraží odkud mi měl jet vlak do Německa. Rozloučily jsme se a já už jela úplně někam do neznáma. Naštěstí díky Tokio hotelu umím výborně německy takže jazykové bariéry se nebojím. Ale i tak mám strach z nového prostředí.

Paní u které budu ubytovaná má prý děti ale naštěstí tam zrovna nebudou. Doufám tedy. Ale to je až za tři hodiny. Teď si musím jen užívat cestu vlakem. Nasadila jsem si sluchátka a zavřela jsem oči.

AHOJJ TADY ZASE JÁ. TATO KAPITOLA UŽ JE TROCHU O NĚČEM TAK DOUFÁM ZE SE BUDE LÍBIT. BUDU RADA ZA JAKOUKOLI ZPĚTNOU VAZBU.