If you want it's me you see

Tom

Pohled Toma od prvního okamžiku co ztratili kontakt:

29.6. (kapitola Domů)
Právě jsme dovolali s Tinou. Zítra se vrací domu a prej mi možná zavolá až se bude nudit ve vlaku. My zítra vystupujeme v Paříži, takže doufám ze si najdu čas.

30.6. - 1.7. (kapitola Batoh)
Je 11:00 a my teď právě dojeli do Francie. Přímo do Paříže je to ještě hodina.
Asi se tu zblázním nudou. V buse není vždy co dělat. Pokaždé jen každý z nás sedíme někde jinde a všímáme si sami sebe. Naštěstí si s Tie pravidelně voláme, takže to tak hrozné není. Moc rád si s ni volám. Rád se na ni dívám, rád poslouchám ty její debilní vtipy, rád se ji směju, když si ráno voláme a ona je celá rozcuchána... jsem rád ze ji mám.

Právě jsme dojeli do Paříže a Tina ještě nevolala. Asi ve vlaku usnula nebo něco. Nějak jsem to neřešil a šel jsem pomáhat s vybalováním. Halu jsme přichystali a v šest máme koncert.

Už je 17:54 a všichni máme docela nervy. V hale sedí skoro 10 tisíc lidi, takže nervy jsou docela na místě. Tina ještě furt nevolala, docela me zajímá proč. Po koncertu ji zavolám já.

Když už jsme dokončili koncert a veškeré meetingy, byli jsme úplně chcíplí. Dorazili jsme do busu a já rovnou zalehl do postele a už jsem spal. Nevolal jsem ani Tině. Zkusím to, až bude čas.

3.7. (kapitola Soutěž)
Včera jsme neměli ani chvilku času. Pořád jsme měli nějaká interview a autogramiády. Taky jsme zrovna dorazili do Maďarska a dnes vystupujeme v Budapešti. Tina za celý den ani jednou nevolala. Je to docela divné, snad je v pohodě. Nejspíš je ale prostě jen se svou rodinou nebo kamarády a nemá zrovna čas. Pokud ale do večera nezavolá, tak už ji zavolám já.

Už je po koncertě a stále žádný telefonát.
Zkusil jsem ji tedy zavolat, ale nebrala to. Zkoušel jsem to asi stokrát ale stále nic. Mám docela strach, ze se něco stalo. Ale stále to jsou prostě jen čtyři dny, takže si myslím ze na me jen nemá čas.

4. - 9. 7. (kapitola The Shadows)
V sobotu se nic moc nedělo. Jeli jsme akorát autobusem a sem tam jsme si něco zahráli na konzoli. Tina stále nevolá. Pořad se ji zkouším dovolat ale prostě to nebere. Fakt nevím proč a docela me to děsí.

V neděli jsme dojeli do Bernu a měli jsme koncert. Bylo to docela divoký, fanoušci byli úplně jak šílení. Potom jsme měli asi tři rozhovory s novináři a autogramiádu. Stále žádný hovor. Pořad se ji nejde dovolat. Nechápu to.

V pondělí jsme zase jen jeli busem a hráli hry. Byla to docela nuda. Jednou jsme teda zastavili v mekáči protože si to Bill vydupal. Nakonec jsme byli teda všichni spokojení.
Spojení s Tinou stále žádné a vůbec mi to nedá spát. Prostě tomu vůbec nerozumím. Zapomněla na me? Udělal jsem něco, za co je na me naštvaná?

Od úterý až do čtvrtka to bylo všechno hrozně podobné. Jeden den koncert, druhý cesta. Hovor ani jeden. Proč, prostě proč?
Mám už fakt strach, ze se ji něco špatného stalo. Celé dny jsem pořád ve stresu a nevím co mám dělat.

V pátek máme koncert v Praze. Strašně bych ji tam chtěl vidět. Jen se prostě ujistit, ze je v pohodě. Strašně mi chybí. Chybí taky i klukům. Většinu večerů v Německu jsme vždy jen provolali a teď, teď ani nevím jestli vůbec existuje. Volal jsem i mamce, jestli neví, co se s ni stalo. Ta taky nic neví a tvrdila, ze na nádraží dorazili v pořádku. Fakt mám strach.

Pátek 10.7. (stále kapitola The Shadows)
Už je pátek a my právě přijíždíme k hale v Praze. Trochu tu blokujeme provoz, protože fanoušci vypátrali náš bus. Vytroubil nás po cestě nějaký jiný autobus. Vypadal divně, bylo na něm napsáno něco jako Star... nevím Star něco.
Za celý den jsem samozřejmě Tinu neviděl. Nevím jak me napadlo, ze ji uvidím když ani nevím kde bydlí. A pokud se mi neozývá, tak jaká je šance, ze by přišla na koncert. Prostě blbost.
Když jsme dohráli, měli jsme ještě autogramiádu a taky nějaký interview. Do busu jsme dorazili asi až v jedenáct večer.
Chtěl jsem si jít rovnou lehnout, když v tom na nás najednou zařval Bill. "LIDI POJĎTE OKAMŽITĚ SEM!" Rychle jsme tam tedy běželi a Bill měl v ruce tablet. "Tohle musíte vidět. Tomu neuvěříte!" Řekl a my se podívali. WAIT TO JE TINA!! A její skupina!! Byla to nějaká soutěž kapel. Podíval jsem se jak se jmenuje a mělo to stejné jméno, jako bylo na tom autobusu dneska ráno. StarBand.
Na tom videu měli zrovna vystoupení. Hráli nějakou písničku kterou jsem neznal. Hráli ale úplně skvěle. Kamera byla namířena hlavně na tu co zpívala.
Když ale dohráli tu písničku, porota se shodla pro nějakou známou podle jejich výběru. Najednou kamera zamířila na Tie. Ta se usmála a hodila pohled asi na ostatní. Začala hrát na kytaru naši písničku! A to konkrétně Schrei! Tu co hrála když jsem ji poprvé slyšel hrát. Byl to zvláštní pocit ji znovu vidět. Byl jsem ale rád, ze je v pořádku. Myslel jsem si ale, ze když je teda v pořádku, tak mi asi jen volat nechce. Bylo mi docela napíču, než Bill řekl "Hele Tome, není to tvoje triko?!" Okamžitě jsem si to uvědomil. Takže to tedy znamená, ze na me nezapomněla.
Když dohráli písničku ten porotce něco řekl. Nerozumím češtině, ale zmínil tam naše jméno a pak zmáčkl Golden buzzer! Všichni se tam začali radovat až na Tinu. Bylo to divné. Jen koukala do blba a vůbec se neradovala. Pak ji teda objala její kamarádka a odvedla ji pryč.
Na jednu stranu mám z toho videa radost. Konečně vím co s ni je, ale stále nevím proč mi nevolá. Prostě mi to furt vrtá hlavou. Navíc měla na sobě moje triko, takže prostě vůbec nevím. Strašně bych s ni chtěl mluvit...

11. - 19. 8. ( kapitola Pako/Finále)
Osmnáctýho nám oficiálně končí turné a my pojedeme domů. Nemůžu se dočkat až to skončí. Celou dobu přemýšlím o Tině a o té soutěži. Jsem strašně rád, ze ji nic není a taky za jejich výhru. Pořád mi ale nejde dostat do hlavy proč mi nezvedá mobil. Prostě to nechápu.

Do toho osmnáctýho se nic moc zajímavýho nedělo. Prostě jsme jen koncertovali a jezdili, nic víc. Ke konci už me to nikdy moc nebaví. Nechápu jak z toho muže mít Bill vždycky tolik energie.
Když už ale konečně bylo osmnáctýho, zapili jsme v baru naše úspěšně ukončené turné. Potom jsme měli jet domů. Najednou mi ale zavolala mamka. Samozřejmě jsem ji to zvedl.
S: Ahoj zlato, musíš přijet.
T: Ahoj proč co se stalo?
S: Dneska tu byla policie a něco našli. Prostě musíš přijet.
T: A co našli?
S: Musíš to vidět sám. Prostě pak s Billem přijeďte.

Mamka to pak hned vypnula. Bylo to divné a fakt me zajímá co to proboha mohla policie najít tak důležitého.

Další den ráno jsme hned jeli k mamce domů.
Když jsme dojeli, šli jsme hned dovnitř. Fakt me hrozně zajímalo proč jsme museli jet až sem.
Vešli jsme dovnitř a mamka seděla v kuchyni. Přišli jsme za ni a ona nám naznačila ať si sedneme. Poté si stoupla a vzala do ruky batoh. "Kluci tento batoh mi přivezla policie a patří Tině. Našli ho zapadlý ve vlaku pod sedačkama a veškerý obsah je nepoškozen. Našli tam dokumenty s mým číslem a tak me zkontaktovali."
Nemohl jsem uvěřit vlastním uším. "Mužů se podívat." Řekl jsem a vzal jsem do ruky batoh. Prohledal jsem vnitřek a našel jsem...mobil. Okamžitě mi všechno došlo. Zapomněla ve vlaku mobil a me číslo si nezapsala nikam jinam. Takže proto mi nevolala a nebrala to. Docela se mi ulevilo.
Do hlavy mi ale najednou skočila myšlenka. Okamžitě jsem popadl mobil a vyhledal jsem si, kdy má StarBand finále. BOŽE MUJ! UŽ ZÍTRA!
"MÁM NAPAD!" Zakřičel jsem na Billa. "Jakej?" Zeptal se a já mu popsal svůj plán.

20. 7. (kapitola Finále)
Po probuzení docela dost brzo ráno jsem šel za Billem. Vzal jsem s sebou Tiny batoh.
Vyndal jsem její mobil a opsal si do svého telefonní číslo Tininy matky. Nemůžu ji volat z Tinina telefonu protože to číslo má uložené. Já chci aby se ji zobrazilo cizí číslo.
Všechno jsem tedy opsal a začal jsem vyzvánět.
Byl jsem docela nervózní. Tina říkala ze její mamka naštěstí umí německy, takže se dorozumíme.
Po chviličce to zvedla. Ozvalo se v češtině.
"U telefonu Brownová, jak vám mohu pomoci?"
Představil jsem se německy a ona ztichla. Po chvíli se ozvala a zněla hodně překvapeně. Začala také mluvit německy.
M: Proboha jsi to opravdu ty?! Ten Tom?!!
T: Ano jsem to já. Chtěl jsem vás o něco poprosit.

Samozřejmě jsem ji vysvětlil jak jsem získal její číslo a všechno kolem a ona mi pak řekla, co se stalo Tině. Někdo ji ve vlaku extrémně ublížil a ona tam ten batoh nechala! Řekla mi úplně všechno a byl jsem z toho úplně v prdeli. Bylo mi ji hrozně líto. Nemohla vůbec nic.
Po chvilkovém debatovaní řekla, ze Tina zrovna odjela. Nevadilo mi to, právě naopak se mi to hodí do plánu.
Vysvětlil jsem Tinině matce celý plán a ona souhlasila....

AHOOJJJJ!!!! JE TU NOVÁ KAPITOLAA!
Je to zatím moje nejdelší kapitola. Všechno je to propojené a můžete se vrátit i k Tinině pohledu. FAKT MOC DOUFÁM ZE VÁS BUDE BAVIT, DALA MI SPOUSTU PRÁCE A SNAD VŠE DÁVÁ SMYSL. BUDU MOC RADA KDYŽ BUDETE HLASOVAT A ZATÍM PAPAAA!