Cizinec

534 21 3
                                    

Vlak už hlásil stanici kde jsem měla vystupovat. Pobalila jsem si všechna zavazadla a postavila se k východu.
Strašně se těším ale zároveň mám strach. Je to zvláštní pocit srdce mi tluče jako o závod. Mám pocit ze mi vyskočí z hrudníku.

Když jsem vystoupila z vlaku šla jsem hledat nejbližší autobusovou zastávku. Při mem hledání u me zastavilo veliké černé auto které bylo ale krásné a byl v něm nějaký muž. "Vy jste Tina Brown?" Zeptal se ten muž. Docela jsem se divila ze zná me jméno ale samozřejmě jsem odpověděla "Ano." "Tak si prosím nastupte. Mám vás odvézt do baráku na váš pobyt zde. Posílá me vaše hostitelka." Řekl. Mne to bylo hned jasné a věřila jsem mu, tak jsem tedy nastoupila.

Když jsme dojeli k domu tak mi spadla brada až na zem. Byl to obrovský, architektonicky perfektní barák s obrovskou zahradou. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím ze celý měsíc zůstanu tady.
Z baráku vystoupila krásná paní s blond vlasy a hned me uvítala s otevřenou náruči. "Ahoj já jsem Simone moc rada te poznávám Tino!" Řekla a objala me. "Také vás moc rada poznávám a jsem velice vděčná ze mužů zůstat zrovna tady." Řekla jsem ji a šli jsme dovnitř.

S: Jsem moc rada ze tu můžeš být se mnou protože můj muž odjel na pracovní schůzky takže tu budeme jen spolu.
Ti: Také jsem moc rada a ještě jednou děkuji.
S: Není vůbec zač! Ale je tu taková malá drobnost se kterou jsem nepočítala. A to ta ze moji synové zítra přijedou a budou tu na dva týdny. Takže budeš muset s jedním z nich sdílet pokoj.

Tahle informace me opravdu zaskočila a byla jsem trochu ve stresu. Jelikož byla ale Simone moc milá žena, nejspíš budou milí i její synové. Nervozita ze me tedy hned odpadla a byla jsem schopna ji odpovědět.

Ti: To je úplně v pořádku. Přeci jenom já jsem tady furt hostem a nemůže mi vadit nikdo kdo je tu doma.
S: Jsi moc rozumná holka toho si vážím.
Ti: Děkuji moc.
S: Tak už si můžeš jít vybrat pokoj kde budeš spát.
Ti: Dobře, skočím si ven pro zavazadla.

Když už jsem šla po schodech nahoru uviděla jsem jedny dveře které me záhadným způsobem neskutečně lákaly. Vstoupila jsem a byl to pokoj. Ten nejdokonalejší pokoj který jsem kdy viděla! Obrovská postel, tmavé stěny, jedno větší okno, několik kazeťáků, snad nekonečna sbírka CDček a co bylo nelepší...DVA OBROVSKÉ REPRÁKY NA ELEKTRICKOU KITARU! Byla jsem jak v nebi.  Okamžitě jsem si tento pokoj oblíbila a rozhodla jsem se ze budu ubytovaná tady.
Z cesty jsem byla opravdu hodně unavena a už bylo celkem pozdě. Oznámila jsem Simone ze si dnes ani nedám večeři a ze si půjdu hned lehnout. Zamířila jsem do koupelny která byla v "mem" pokoji. Tam jsem si jen vyčistila zuby a rozhodla jsem se ze sprchu si dam až ráno. Pak už jsem jen zalezla do obrovské měkké postele a spala jsem jak mrtvá.

Ráno jsem se probudila sama od sebe v osm ráno! Sama jsem tomu nemohla uvěřit ale alespoň udělám dobrý dojem. Nebyla jsem ani unavená, ba dokonce naopak jsem se skvěle vyspala.

Když jsem sešla dolů a našla kuchyň, nikdo nikde nebyl. Na lednici byl akorát malý papírek se vzkazem:

Ahoj Tino. Omlouvám se ale musela jsem odjet něco zařídit. Doma budu až okolo šesté hodiny. Kluci přijedou do oběda a neboj vědí o tobě. Nemusíš mít strach kluci jsou moc milí. Pokud ale budeš něco potřebovat zavolej mi moje číslo: —————-. Zatím pa.
-Simone.

No to me poser. Já se asi zblázním. Jsem tu první den a už jsou tu dvě situace se kterými jsem nepočítala. To ale nevadí to nějak zvládnu půjdu do pokoje a nějak se zabavím.

Chvíli jsem si pouštěla písničky přes jeden z kazeťáků. Pak jsem se rozhodla jít konečně do sprchy. Vzala jsem si tedy ručník a věci na převlečení. Vysvlékla jsem se a skočila rovnou do obrovského sprchového koutu. Pustila jsem na sebe horkou vodu a začala jsem si hodně nahlas zpívat. Zpívala jsem jen písničky od Tokio hotel. Úplně jsem vypadla z reality a zapomněla na čas. Zapomněla jsem i na to ze mají přijet ti neznámí kluci. Jen jsem si zpívala a zpívala.

Z ničeho nic mi ale někdo zaklepal na dveře. Strašně jsem se lekla a zařvala jsem snad přes cely dům. Cizinec za dveřmi se mi začal smát. "Co blbneš nekřič." Řekl "Právě jsem vytrpěla infarkt kvůli tobě!" Odpověděla jsem mu. " No možná kdyby jsi nazpívala ty písničky od Tokio hotel tak nahlas.." "TY ZNÁŠ TOKIO HOTEL?!" Nenechala jsem ho ani domluvit a vykřikla jsem na nej otázku. "Haha jasně ze jo. Ty nevíš kdo já jsem ze ne?" Položil hloupou otázku on. "TYYJO JASNE ZE VÍM KDYŽ JSOU ZAVŘENÉ DVEŘE TY SHERLOCKU" řekla jsem hodně ironickým tónem. Začal se smát a já taky. Ještě chvíli jsme si takhle povídali přes ty zavřené dveře a on se jen tak zeptal. "A koho mas z Tokio hotel nejradši?" "Miluju je všechny samozřejmě, ale je tam jeden na kterého bych mohla koukat cely den. Neřeknu ti ale kdo to je." Odpověděla jsem. "Prosiiim" trochu škemral. "Ne fakt ne promiň" "Nevadí no hele. Až budeš aspoň v ručníků potřeboval bych dovnitř." Řekl. "Jo ok pak te zavolám." "Nemusíš ani křičet, budu tady ve svém pokoji." Řekl a mne se rozbušilo srdce. To je jeho pokoj? Ten cizinec se mi začíná líbit. Nemůžu se dočkat až ho uvidím.

AHOJJ. JE TU DALŠÍ KAPITOLA TAK DOUFÁM ZE SE BUDE LÍBIT. UŽ SE TO ZAČÍNÁ LEHCE ROZJÍŽDĚT. BUDU RADA ZA JAKOUKOLI ZPĚTNOU VAZBU.

If you want it's me you seeWhere stories live. Discover now