Objetí

501 24 0
                                    

V pokoji me Tom pustil a skočil na postel. Zabral ji úplně celou. Začala jsem se smát.
"Čemu se jako směješ prcku?!" "Vypadáš tam jak vorvaň na suchu."
Začali jsme se oba smát.
Potom jsem šla ke svému kufru pro pyžamo. "OO NEE JÁ JSEM KRÁVA JAK JSEM MOHLA ZAPOMENOUT NA PYŽAMO?!" Nešťastně jsem vykřikla a chytla se u toho za hlavu. Však jsem si balila všechno ne? No očividně ne.
"Půjčím ti triko jestli chceš." Nabídl mi Tom. "To bys byl moc hodnej."
Tom vytáhl ze skříně jedno ze svých triček a hodil mi ho. "Dekuju právě si mi zachránil život." Poděkovala jsem mu. "Po tom co jsem te o něj malém připravil je to super." Odpověděl Tom. Ach jo on s tím nedá pokoj. "Hahaha ty jsi ale vtipálek. Popadám se za břicho!" Řekla jsem ironicky a protočila jsem oči. "Vtipálek o kterém se ti často zdá?" Řekl a já ztuhla. Stála jsem jen tak na místě a začala v hlavě panikařit. On si pamatuje co jsem řekla před svým výpadkem?! Proč jsem to říkala nahlas?! Já jsem tupá kráva fakt!!
"Haloo žiješ?" Řekl Tom a mával mi rukou před obličejem. Zatřásla jsem hlavou a vypadlo ze me. "Kéž bych teď nežila." "Prosimtě neblbni. Řekni mi víc o těch snech."
"Můžeme na to prosím zapomenout a přestat to řešit?" Řekla jsem nešťastně.
"Nee jen mluv chci to všechno slyšet" Řekl.
Trochu jsem se naštvala ale nic jsem neříkala. Jen jsem se otočila a odešla jsem do koupelny se sklopenou hlavou. Zavřela jsem dveře a začala jsem brečet. Ani pořádně nevím proč, měla jsem v sobě strašně moc pocitů z dneška a ještě do toho ta hlava. Prostě jsem se neudržela.

Tom zaklepal na dveře a řekl. "Promiň, nechtěl jsem tě nějak naštvat."
"Já nejsem naštvaná." řekla jsem a snažila jsem se zakrýt pláč v hlase.
"Jezis nee nebreeč to jsem nechtěl. Promiň!" Asi poznal ze brečím.
"To je v pohodě není to jen kvůli tobě. Fakt to nechci teď řešit." Řekla jsem mu.
"Dobře, rozumím."

Když jsem se uklidnila začala jsem si odličovat make-up. Pak jsem si na sebe oblékla Tomovo triko. Zatraceně, to voní! A začala jsem si čistit zuby.

Vyšla jsem z koupelny a v pokoji už bylo zhasnuto. Myslela jsem si ze Tom už spí, protože ležel v posteli. "Můžu si taky lehnout do postele?" Tiše jsem zašeptala. "Jo to je jasný." Zašeptal Tom nazpátek. Trochu jsem se lekla. Lehla jsem si vedle nej a otočila se k němu zády.
Cítila jsem jak se pomalu dotýká mých boků. Rychlým škubnutím jsem mu ale uhnula.
Ti: Promiň, nejsem zvyklá na to, ze se me někdo dotýká.
T: Jakto?
Ti: Jak jako jakto?
T: To si nikdy nikoho neměla?
Ti: Prosimtě, já a někoho mít? Nebuď zase vtipnej.
T: Dobře no, beru na vědomí. Jen se divím, protože jsi první komu vadily me dotyky.
Ti: Neber si to osobně. Celkově nejsem tolik zvyklá na fyzický kontakt.

Co se to se mnou děje?! Dřív bych vraždila za to aby na me Tom Kaulitz sáhnul a teď se mu vyhýbám?!! Asi už mi fakt hrabe.

T: A objetí ti vadí?
Ti: Nevadí.
Jen jsem to dořekla a Tom me zezadu obejmul. Rozbušilo se mi srdce a zpotily se mi dlaně.
Jen jsme takhle leželi a ani jeden z nás už nic neřekl. Leželi jsme tak až do rána.

Ráno jsem vstala a Tom už vedle me nebyl. Jak jinak když spím tak dlouho. Vstala jsem tedy z postele a připravila jsem si oblečení. Zamířila jsem rovnou do koupelny kde jsem se převlekla a provedla veškerou ranní hygienu.
Když jsem si dělala make-up někdo zaklepal na dveře.
"Ahoj tady Bill! Chci se zeptat jestli nepojedeš s námi na oběd." Ozvalo se ze zavřených dveří.
"Jo jasně půjdu moc rada!" Odpověděla jsem a otevřela jsem dveře. "Dobře tak za pět minut buď u hlavních dveří." Řekl Bill a odešel dolu.

ZA PĚT MINUT?!!! JAK TO MÁM STIHNOUT!!

Rychle jsem běžela ke stolu s makeupem a dodělala jsem si rychle linky. Pak už jsem hned běžela ke dveřím abych tam byla včas. Všichni dobře víme jak jsem na tom s časem...

Když jsem doběhla ke dveřím byla jsem tam jako první. Začala jsem se vnitřně radovat. Když kluci dorazili Tom me projel pohledem. Nic ale neříkal.
Došli jsme k autu a Bill řídil. Já seděla vzadu a Tom na místě spolujezdce.

Dorazili jsme do restaurace a já si objednala kuřecí salát. Všichni tři jsme si skvěle povídali a hodně jsme probírali jejich kapelu. Bill je strašně skvělej!! Myslím si ze už z nás jsou docela dobří kamarádi!

Když přišlo na placení Tom trval na tom ze bude platit on. Já jsem ale odmítla a vyndala jsem si peněženku. Tom mi ji sebral z ruky a podal číšníkovi svou kreditku. Zamračila jsem se na nej a on mi s úsměvem podal zpět mou peněženku. Když jsem ji měla v ruce praštila jsem ho. Začal se smát a Bill nás s úsměvem pozoroval.

Po návratu domu jsem byla lehce unavená. Billa napadlo se koukat na film. Nápad se mi moc líbil tak jsem souhlasila.
B: Co pustíme?
T: Nějakej horror!
Ti: Jo prosím!! Miluju horrory!
B: Okey okey tak teda horror.
Bill zapnul film a Tom si sednul na gauč. Posadila jsem se vedle nich a všichni jsme koukali. Já seděla na kraji a Tom uprostřed. Seděla jsem tedy vedle něj.
Přišla jedna scéna a já se hodně lekla. Chytila jsem Toma pevně za ruku ale hned jsem ji zase pustila. Tom se jen pousmál a koukal dál.

Když  film pokračoval cítila jsem jak se něco dotýká mého malíčku. Podívala jsem se a zjistila jsem ze je to....

AHOJ AHOJ JE TU NOVÁ ČÁST. DOUFÁM ZE SE BUDE LÍBIT! DALŠÍ ČÁST VYJDE ZÍTRA.

If you want it's me you seeWhere stories live. Discover now