No control

18 - Večírek

Když se Ingrid otočí a já uvidím dárkovou tašku s motivem vánočního stromečku, mám chuť skákat deset metrů do vzduchu. Není to od Johannese!

Nadšeně si ji vezmu a nakouknu dovnitř. Nachází se se tam náušnice s vločkami a svíčka s vůní perníčků. Usměju se na Mazeta, od kterého tento balíček pochází.

Zbytek si dorozbaluje dárky (jen tak mimochodem - Johannes pořizoval dárek zrovna Egilovi) a společně se vydáme do hotelu, na kterém přebývají Němci.

Před vchodem stojí Denise Herrmann s Benediktem Dollem.

„Konečně jste tady! Nejdůležitější hosté a přijedete jako jedni z posledních," řekne Doll. Johannes mu něco odpoví Německy a všichni vstoupíme do hotelu.

Jídelna je krásně vyzdobena a v rohu je vánoční stromeček. Ale hlavně - u stěny jsou stoly na kterých je spousta jídla. Uprostřed se nachází taneční parket.

„Máte to tu hezký," řeknu Denise.

„Díky. S holkama jsme se s tím piplaly už od včerejšího rána," řekne na to.

„Nechtěla bych."

„Jo, to bys nechtěla. Za chvíli má náš trenér zahajovací proslov. Začít jíst smíš až po něm. A hlavně se nediv, kdyby to bylo hnusné - je to všechno zdravé a vařili to kluci pod vedením Benniho."

„Asi se budu bát jíst," zasměju se a připojím se zpět k naší norské skupince.

Na "pódium" (lépe řečeno na stůl) si stoupne nějaký týpek, asi ten německý trenér. Mele asi pět minut o tom, jak je rád, že jsme se tu všichni sešli a ukončí to tím, že nám popřeje veselé Vánoce. Mazet s Patrickem a Egilem odběhnou k ostatním trenérům (asi si domluvit bojový plán, jak odsud co nejrychleji vypadnout.)

Vetle se Sturlou se vrhnou na jídlo - lépe řečeno na "sladké". Ostatní se vydají na taneční parket a já zůstanu stát v rohu místnosti.

No rozhodně tu nehodlám čekat, než mě někdo vysvobodí. Proto rozhodnu projít po místnosti a najít někoho kdo:
a) s nikým netančí
b) nerandí s jídlem

Pak v dalším rohu uvidím stát Émiliena Jacquelina, jak se rozhlíží po místnosti. Vydám se k němu a zeptám se ho:

„Zatančíme si spolu?"

„Jo. Klidně. Jasně," odpoví, „Jen jak se jmenuješ? Nikdy jsem tě tu neviděl."

„Jsem Emma. Pracuju jako fyzioterapeutka pro Nory. A to žes mě neviděl, se klidně mohlo stát - v tomhle cirkusu jsem jen od začátku sezony," řeknu a přitom tančíme do rytmu písničky Last Christmas.

„To je fajn. Já jsem se zrovna bavil s Quentinem, ale ten odešel za jídlem..."

„Můj bratranec s Vetlem taky randí s jídlem," ukážu ke stolu s cukrovím, nad kterým se sklání Sturla a Vetle, už i se Sivertem.

„Norové na to naběhli, jak vidím."

„No, vaši taky," řeknu na to, když uvidím Antonina Guigonnata, Quentina Fillona Mailleta a Fabiena Claudea, jak pojídají nějaký dort.

„Hele víš co Johannesi? S těmi svými pitomími balícími hláškami jdi do prdele. A nemysli si, že každý, kdo má vaginu a prsa ti hned vleze do postele," ozve se vedle nás.

„Caro jede," poznamená můj taneční partner.

„Jo. Konečně nejsem jediná, kdo po Johannesovi ječí, že není bůh," řeknu s lehkým nadšením.

„Smím si půjčit svou sestřenici?" objeví se tu Sturla.

„Jo jasně," odpoví Émilien, „Když už ti skončilo rande."

Podíváme se na sebe a rozesmějeme se. Sturla se na nás dívá jak na dva debily.

„No tak já jdu za Caro, ať jí Johannes nechá," rozloučí se a zmizí.

„Tak jaké je jídlo?" zeptám se na první věc, co mě napadne, protože já si prostě potřebuju při tanci povídat.

„Super. Jen chutná trochu moc zdravě. Ale co čekat, když to dělal Benni."

„Jo, Denise mě varovala. Proč vlastně netančíš s Chloe?"

„Už jsem s ní tančil asi tři tance."

„Vážně? Já tě viděla furt u jídla."

„Hele, s Émilien jsi tančila dobrou půl hodinu."

Na tváři se mi objeví šokovaný výraz. Půl hodiny?

„Ale to je pochopitelné. Když má Émilien dobrou náladu, tak se s ním dobře kecá. Myslíš, že by si Ida našla čas na jeden tanec se mnou?"

Sturla se podívá o pár metrů dál, kde tančí Ida s Vincenzem.

„Jo. Počkej, až si Vincenz odskočí pro něco k jídlu a zeptej se jí," poradím.

„Hej Sturlo, trenéři prý za dvacet minut odejdou," objeví se vedle nás Ingrid, „To uvidíš Emmo, to se teprve párty rozjede."

„Já jdu za Idou," zmizí Sturla.

Vedle mě se objeví Ondřej Rybář.

„Ty jsi Emma Laegreid, že?" zeptá se a já na to přikývnu .

„Super. Tak zítra o půl sedmé před naším hotelem. Je to hned ten vedle tohohle."

„Dobře."

Teď jen vymyslet, jak se dostat z Prahy do Třince.

Pak najdu Tera, se kterým si zatančím na asi tři písničky, ale pak musí jít, protože jim letadlo odlétá brzo rano a chce se ještě trochu vyspat.

A zrovna v tu chvíli odejdou trenéři. Benedikt Doll zpod stolu vytáhne zásoby vína a prosecca (ve Francii asi není lehké sehnat pivo a tvrdý alkohol uprostřed sezóny není moc dobrý nápad.)

Tarjei mi přinese prosecco a přiťukneme si na hezké Vánoce a hodně úspěchů.

„Co Johannes? Už si sehnal nějakou oběť?" zeptám se, když spolu tančíme na nějakou písničku, kterou neznám.

„Co já vím. Ale radši to ani vědět nechci."

„Jo. To je asi věc, co je lepší nevědět. Je to tu docela nářez."

„No tak to se těš na Oslo. To teprve bude nářez."

„To bych radši nevěděla."

„Promiň."

„Proč se zase omlouváš? Za takové věci se neomlouvá."

„No asi si půjdu zatančit s Tiril, zvládneš to tu?"

„Hele, nejsem malá - jo, jsem o jedenáct let mladší než ty, ale ty seš starej. Navíc támhle je Martin, takže jdu za ním."

„Ty se bavíš s Ponsiluomou?"

„Nezačínej ještě ty."

„Dobře, už nic neříkám."

Odejde odchytnout Tiril a já se vydám za Martinem, který se dívá do stěny a k tomu pije červené víno.

„Všechno v pohodě?" zeptám se.

„Ne. To vážně ne. Ten váš úžasný Johannes ocucává Hannu!" řekne naštvaně a ukáže k páru, který se líbá v rohu.

„Takhle jsem si to hezké chování mezi Nory a Švédy nepředstavovala," poznamenám.

„Já taky ne. Ale-" začne naštvaně.

„Co bys řekl na to, kdybychom odešli? Třeba k nám na hotel? Mám pocit, že dneska večer potřebuješ rozptýlit," přeruším ho.

„Jo. To je super nápad."

_______________________

Čauky 👋
Další kapitola je tady.
Dneska jsem si vymezila spoustu času na psaní, takže vydávání nebudu flákat 😂