Marvin

39

Píp. Píp. Píp.

Marvin prudce otevřel oči, byl spocený a nervózní. Zastavil svůj budík na mobilu a posadil se. Chvíli mžoural do tmy a pak zhluboka vydechl, aby se uvolnil. To se mu ale nepovedlo, protože nedokázal skousnout fakt, že dnes je den D. Nechtěl na to myslet, nechtěl ani, aby to byla pravda.
Co nejpomaleji se oblékl, sbalil si taneční úbor a láhev pití a vyrazil na snídani, ze které půjde rovnou do taneční haly.
Všichni se mu dnes zdáli nadšení, což mu vůbec nepomáhalo. Ani trochu.
Ale přeci jen se našel chlapec, který vypadal velmi ztrápeně. Nejdřív ho Marvin nepoznal, ale když procházel kolem něj, hned věděl, že je to Victor. Z nějakého důvodu byl brunet tak překvapený, že ho vidí, až na něm z té skutečnosti nechal pohled, ale jeho tělo šlo dál. Victor mu věnoval malý úsměv. Jako by mu šlo číst z očí, říkal si Marvin. I slepý by v nich zahlédl vděk.

Nejspíš za to, že se Jeremymu věnoval, nebo za něco, o čem vědí jen Jeremy a Victor. To už Marvin nevěděl.

Snažil se pořádně najíst, ale kvůli nervozitě dokázal pozřít po dlouhém snažení jen kousek chleba a dva plátky sýru. Opodál zahlédl posedávat skupinku tanečníků, kteří s ním budou dnes soutěžit. Nebyl mezi nimi ani Vincent, ani Jeremy. Ostatně Jeremyho nikdo z nich neznal. Ani jeho účast za celou dobu nijak neokomentovali. Jeremy na pokoji říkal, že se mu zdají nudní. Marvin musel souhlasit.

Divil se, proč Jeremyho nezahlédl ani na chodbě, na snídani a ani po cestě do haly. Nevěděl však, že do toho malíř dává vše a nepodceňuje přípravu ani půl hodiny před začátkem soutěže. Jeremy věděl, že se akorát vyčerpá, ale nechtěl nikoho zklamat. Nechtěl Marvina zklamat, a tak si na pánských záchodech ještě rychle zopakoval všechny taneční kroky.