Marvin

42.

Právě teď vystupovala nejmladší kategorie.
Jeremy postával venku u únikových dveří a vyfukoval kouř z cigarety. Přemýšlel, jaké by to bylo se dostat v soutěži dál. Bohužel postupují jen tři, a s takovou konkurencí si nakonec přál jen se neztrapnit.
Zrovna chtěl cigaretu típnout o velký černý kontejner, který byl tou jedinou věcí kolem něj, kromě dlouhé cesty vedoucí mezi domy, když se otevřely dveře. Byl to Nick, který z kapsy vytahoval modré moonlightky a pravděpodobně se snažil nahmatat i zapalovač, protože když si jednu cigaretu strčil do pusy, zaklel tak, že mu nebylo rozumět.
Jeremy ho už určitě dvakrát či třikrát viděl v hale, ale nikdy si nevšiml, jak pronikavě modré oči má.
Pak ho napadlo, že by mu mohl nabídnout oheň. "Chceš zapalovač?"
Nick se otočil a usmál se.
"Ani jsem si tě nevšiml, promiň. Budeš moc hodnej," přikročil k němu a trpělivě čekal, až Jeremy vytáhne zapalovač. Pak už mohl spokojeně popotahovat.
"Já jsem Nick," vydechl. V očích se mu lesklo odhodlání a soutěživost.
"Jeremy. Ale jsem tu docela omylem, nejsem žádná konkurence."
Nick se zasmál. "Já vím přesně, z koho mám strach, neboj."
"Z koho?" usmál se Jeremy. Měl náladu vtipkovat.
Nick neodpověděl. Místo toho slyšeli z budovy pronikavý hlas uvaděčky, a tak raději zalezli zpět do šaten. Jeremy vlastně ani nevěděl, kdo chlapce děsil jako konkurence nejvíc. Jestli to byl Vincent? Jenže ten není tak perfektní tanečník, je jen děsivý.
Podle Jeremyho byl pro ostatní Marvin větší konkurence, než by si mohl on sám myslet. Štvalo ho to, ale nejvíc ho štvalo, že se Marvin tak podceňuje. Má vše, co by měl profesionální tanečník mít. Talent, pokoru a poctivý trénink.
Bohužel není vnitřně vyrovnaný, ale to ho dnes nesmí zastavit. A Jeremy ví, že ho nic nezastaví.