Marvin

25.

Když Jeremy dokončil další kresbu, bylo už po sedmé hodině. Spěšně sbalil papír i tužku do tašky a šel do budovy. Měl skoro pocit, že ho sleduje za zády Victor, ale jemu na tom nezáleželo. Ne teď.

,,Jsi tu nějak pozdě," prohodil Marvin a tím porušil svůj slib na Jeremyho nepromluvit.

,,Jo, něco jsem dodělával," zasmál se nervózně Jeremy a šel na své místo dozadu. Hudba stále hrála, ale mnohem tišeji než minule. Jeremy si snažil opakovat všechny kroky, které ho Marvin naučil. Musel si přiznat, že mu to šlo. Ale jen trochu. A víc už nezvládl. Zkoušel sem tam něco odkoukat od Marvina, ale častěji se spíše pohledem zastavoval na jeho vypracovaném těle a dokonalých hebkých vlasech. Ve skutečnosti vůbec netušil, jestli jsou hebké, ale něco mu říkalo, že více už nikde na světě nenajde. Zkrátka byl okouzlen natolik, že si od Marvina několikrát vysloužil pár nechápavých pohledů.

,,Tančíš nádherně," vyhrkl najednou bezmyšlenkovitě. Marvin si díky tomu vzpomněl na onoho umělce, a tak zastavil hudbu. Místnosti se rozlehlo ticho.

,,Mám na tebe prosbu, Jeremy."

,,J-jakou?" nechápal.

,,Víš, jak jsem ti říkal, že mě někdo kreslí?"

Jeremy si vzpomněl, jak mu před hodinou dal do tašky další ze svých kousků, který maloval na lavičce, a to ho donutilo se usmát.

,,Jistě."

,,Musí být z tvého oboru. Je mi to hloupé, ale... Jestli by ses třeba nějak nemohl pokusit..."

,,Ho najít? Pokusím se," zasmál se Jeremy a zároveň propadl uvnitř sebe panice.

On na to přijde. Dřív nebo později.

,,Vážně? To jsem nečekal, díky. Po tom všem, jak jsem se k tobě choval, bych si to ani nezasloužil."

Jeremy opět položil prst na pusu. Oba si tak budou muset zvyknout, že to bude takové jejich gesto. Když Jeremy myslel na slovo jejich, začervenal se. Ještě neměli nic společného. Kromě taneční haly, jednoho objetí a občasných konverzací.

A teď i to, že musí společně najít onoho umělce.

Kdo by to tak mohl být? nadhodil pro sebe Jeremy ironicky a opět se pustil do tance.