,,Promiň, že ti přidělávám starosti," špitl Marvin, když mu Jeremy donesl ke stolu teplý mátový čaj. Jeremy trval na tom, aby na chvíli v klidu zapadli do jeho pokoje a Marvin mu celou situaci vysvětlí.
,,Vůbec ne. Za to, cos mě naučil v sále, ti to dlužím. A teď povídej. Co je ten kluk zač?"
Marvin posmutněl. Takhle ho Jeremy ještě nikdy neviděl.
,,Rád mi ničí život. Zbavuje se konkurence, tak bych to řekl."
Jeremy s ním takhle ještě nikdy nemluvil. Ale teď, když byl Victor pryč, si konečně mohli povídat. Byl za to moc rád.
To, co však řekl Marvin poté, mu udělalo tu největší radost.
,,Nebýt neznámé osoby, která stále kreslí mé portréty a zachycuje tu sílu, která ve mně ještě zbyla, nedokázal bych pokračovat."
Jeremy se začervenal.
,,To neříkej. A mimochodem, tebe někdo kreslí?"
Snažil se znít nenápadně, to se mu ale vůbec nepovedlo.
,,Ano," šeptl Marvin a nepatrně zrudl.
Pak však rychle změnil téma.
,,Tvůj spolubydlící píše články?" zeptal se a prohlížel si Victorovu zeď, na které visel papír o potvrzení jeho článků do školních novin.
,,Jo, je dost šikovnej. Mám z něj radost."
,,To je hezké," pousmál se Marvin.
,,Co přesně?"
,,Jak jsi na něj pyšný. Takhle na mě kromě matky nikdo pyšný nebyl."
Já jsem, uculil se Jeremy v duchu.
ČTEŠ
Marvin
Teen FictionJako by se všechno zastavilo pokaždé, když zavře oči a nechává se unášet ladnými pohyby svého těla. Nemá ani tušení, že student s tmavě hnědými vlasy zachycuje jeho tanec v podobě tajemných skiců, které nachází ve svých věcech čím dál častěji, nepod...
