Isabella
Hleděla jsem do prázdna zaměřená na tok vlastních myšlenek -hlavou se mi toho linulo tolik- studium ekonomiky na univerzitě, práce v kavárně, kamarádčina svatba, moje mizerné vztahy a půl roku rozečtená kniha, kterou jsem musela schovat před kocourem pod polštář, neboť byla neustále pod mojí postelí. Neměla jsem čas na nic a posledních pár měsíců jsem žila v naprostém stresu, protože jsem nestíhala nic z toho, co bylo napsané v mém diáři.
,,Země volá Belle, halooo.'' Vyrušilo mne z toku myšlenek lusknutí před obličejem a hlas mojí nejlepší kamarádky z dětství Samanthy. Sam byla docela číslo, hyperaktivní kudrnatá blondýna s pronikavě modrýma očima a momentálně lehce špinavou uniformou malé kavárny, jejichž řetězec se v její rodině dědil od generace po generaci.
,,Ano?'' Vydechla jsem a zvedla pohled od kávovaru k ní.
Pracovat bych v životě nemusela, moje rodina patřila k jedné z těch nejbohatších v New Yorku, ale nechtěla jsem zneužívat dědovi laskavosti, už tak dost, že mi koupil obrovský byt k osmnáctým narozeninám a nechtěl slyšet ani půl slova o penězích. Odmala jsem byla obklopená bohatstvím a životem, o kterém si strašná spousta lidí může nechat jen zdát, ale zároveň jsem od plen slýchávala dědovi historky o jeho mládí v chudobě. Takže čistě hypoteticky řečeno, byla jsem skromné dítě vychované ve zlaté kolébce.
,,Ptala jsem se tě, jestli mi půjdeš nejen za družičku, ale i svědka? Nebo svědkyni, nebo .. co já vím jak se tomu nadává.'' Zeptala se mě Sam a v očích jí nadšením zářily snad miliony hvězd. Na tváři se mi objevil úsměv.
,,Už jsem si myslela, že se nezeptáš. Samozřejmě.'' Kývla jsem a objala ji tak pevně jak to jen šlo. Sam s Michaelem chodila už od základní školy, takže po jejích dvacátých narozeninách byla jenom otázka času, kdy se Mike konečně odhodlá k tomu velkému kroku a požádá ji. Oba chodili ještě na vysokou, ale místo kolejí se rozhodli spolu bydlet v menším bytě kousek od centra. Mike si přivydělával jako IT specialista v jedné obrovské firmě a Sam byla dědička stejně jako já, takže by se nedalo říct, že by úplně živořili od výplaty k výplatě.
,,A nezapomeň, že o víkendu mám naplánovanou rozlučku se svobodou.'' Řekla, když se odtáhla.
,,To už je asi třetí tenhle měsíc , neměla by si trošku brzdit?'' Zašklebila jsem se na ni, Samantha sice byla věrná a milující skoro-manželka v domácnosti se dvěma psi, ale zároveň byla hrozná divoženka co se týče klubů a barů v nejbližším okruhu dvaceti kilometrů. Samantha mne chytla za ramena a upřeně se mi podívala do očí.
,,Měsíc do svatby Krásko, musím si to ještě užít než budu pod pantoflem manželství, nebo ještě hůř těhotná než dodělám vysokou.'' Mrkla na mě a zmizela někde vzadu ve skladu.
Kavárna už měla po zavíračce, takže zbývalo jenom uklidit plac, zajít na nákup, uvařit si večeři, nakrmit kocoura, zalít květiny, naložit se do horké vany, abych uvolnila veškeré svoje svaly po dvanáctihodinové směně na nohou a hurá na kutě. Potřebovala jsem se dát trošku dohromady a krapet si odpočinout před dalším dnem v práci.
Než jsem se nadála, zamykala jsem obrovské prosklené dveře kavárny a byla připravená k odchodu do malého obchodu jen dva bloky od mého bytu. Rozloučila jsem se se Sam, protože ta odcházela na druhou stranu směr metro.
Bylo už docela pozdě večer a ulice se pořád hemžily strašnou spoustou lidí, kteří neustále někam spěchali, hlasité troubení aut se linulo vzduchem a celkově jsem si začínala myslet, že mne brzo rozbolí hlava z toho ruchu kolem. S povzdechem jsem vytáhla sluchátka z kapsy mojí džínové bundy a strčila si je do uší s nadějí, že aspoň trošku potlačím ruch okolního světa a budu se moct na minutu aspoň potácet sama se svojí hlavou. Vyšla jsem pomalými kroky směr obchod.
Cesta netrvala dlouho, ale po celém dni na nohou jsem myslela, že mi snad brzo upadnou. S lehkým úsměvem na tváři jsem vešla do obchodu, který jsem navštěvovala snad každý den - ráno na něco k snídani než dojdu do práce a večer, abych měla ingredience na jídlo k večeři. Den co den tu měli to nejlepší pečivo co jsem kdy ochutnala, vždy čerstvou zeleninu i ovoce a hrozně velký výběr snad všeho na co jsem mohla jenom pomyslet.
Ovšem hlavní důvod, proč jsem obchod navštěvovala, seděl hned za pokladnou. Postarší paní jménem Margaret, hrdá majitelka obchodu, o kterém málo kdo věděl, všichni se vždy hrnuli jen a pouze do velkých obchodních domů.
,,Dobrý večer Margaret, něco Vám nesu.'' Usmála jsem se na ni od ucha k uchu a položila na pokladnu termosku s kávou. Nosila jsem jí kávu pokaždé co měla směnu, bylo to něco jako menší prokázání vděku za její ochotu a laskavost.
,,Děkuju Isabelle, jsi moc hodná.'' Vřele se na mne usmála.
Popadla jsem nákupní košík a pustila se do vybírání všech věcí co jsem potřebovala. Nechtěla jsem vařit nic moc extrémně náročného, byla jsem docela unavená, takže moje volba byl jasná podzimní salát s tofu a dýňovými semínky. Neberte to zle, samozřejmě, že jsem uměla hřešit tabulkou hořké čokolády uprostřed noci, abych zahnala chmury, zmrzlinou s ovocem a tunou té nejkvalitnější nejhustší šlehačky, kterou jsem vždy měla v lednici, nachos s domácím čedarovým dipem vždycky, když jsme se Sam pořádaly filmové večery, nebo ta největší pizza pokaždé, když se mi nechtělo vařit. Jídlo miluju.
Zaplatila jsem a znovu se vydala na pár minut vstříc velkoměstu. S velkou nákupní taškou a pomalým lehkým krokem jsem došla až k budově, kde se nacházel můj byt.
,,Dobrý večer slečno Darlingová, jak se dneska máme?'' Pozdravil mne před vchodem s mrknutím vrátný Joe, byl to hrozně sympatický, lehce dětinský a pohledný muž kolem třicítky, ovšem jeho jediná vada byl snubní prsten na prsteníčku a fotka dvou rozkošných synů v peněžence, kterou mi snad tisíckrát ukazoval. Ne proto, aby mi dal najevo, že je ženatý a tudy cesta nepovede, ale proto jak strašně hrdý a šťastný je to otec.
,,Dobrý večer Joe, jako každý den se těším za kocourem a do postele.'' Usmála jsem se a než jsem stihla vejít do haly Joe mne lehce chytil za paži a naklonil se ke mně blíž.
,,Dneska odpoledne tu zase byl. Vyprovodil jsem ho spolu s ochrankou a dal mu jasně najevo, aby se tu už neukazoval pokud nechce mít opět pletky s policií a soudem. Zase byl opilý a nedokážu vyloučit, že nebyl i pod vlivem drog.'' Řekl mi vážně. Zhluboka jsem se nadechla a stejně i vydechla, abych uklidnila vlnu špatných myšlenek a stupidních dramatických scénářů v mojí hlavě.
,,Děkuji Joe a omlouvám se za starosti navíc. Mrzí mě to.'' Šeptla jsem. Cítila jsem jak se mi tělo opět začíná chvět pod návalem stresu s příměsí únavy. Myšlenka o jeho přítomnosti v budově kde bydlím mi zvedala žaludek. Joe mne lehce pohladil po rameni.
,,Dohlížet na Vaše bezpečí mám v popisu práce Isabelle, Váš dědeček by mě naporcoval kdyby Vám někdo jen a pouze zkřivil vlas.'' Uculil se a otevřel mi vchodové dveře.
,,No, ale nedělám ti to vůbec jednoduché. Přeju snad klidný zbytek směny.'' Mávla jsem na něj a vydala se přes halu hned k výtahu, vyjela do jedenáctého patra a než jsem se nadála otevírala jsem velké bílé vchodové dveře od bytu. Jen co jsem za sebou zavřela dveře a skopla z nohou tenisky, uslyšela jsem hlasité zamňoukání a bez mrknutí oka se mi jedna velká pestrobarevná chlupatá koule ve tvaru mainské mývalí kočky motala kolem nohou a jako každý den očekával něco dobrého k snědku.
,,Ahoj Edmunde, stýskalo se ti po mamince?'' Pohladila jsem ho se smíchem po hlavě. Rozešla jsem se směrem do velké kuchyně, položila nákupní tašku na ostrůvek a než jsem začala vydělávat její obsah, tak jsem nakrmila kocoura, abych předešla pár katastrofálním scénářům, které mohly nastat.
Během pár minut byla večeře hotová, takové rychlovky z pár ingrediencí mám nejradši. Salátu bylo akorát na dvě porce, jedna do žaludku a druhá do krabičky na zítřejší oběd do práce. Posadila jsem se na barovou židli, pojídala večeři a jedním okem projížděla na notebooku maily. Finančně jsem podporovala spousty útulků a sirotčinců, rozšiřovala jsem o nich povědomí na sociálních sítích a byla jsem ráda za každý mail o tom, jak se zvířátka nebo děti mají.
Moje matka vždy hodně dbala na dobrou image rodiny v očích společnosti a vzhledem k tomu, že jsem nerada chodila na velké reklamní akce, našla jsem si perfektní způsob jak zapůsobit pro veřejnost a ještě ke všemu dělat dobrou věc.
Nádobí jsem naskládala do myčky, zalila pokojové rostliny a s maskou na obličeji jsem se naložila do velké vany plné horké vody a bublinek. Koupelnou se linula vůně žvýkačkové pěny, v pozadí znělo nejnovější album od Taylor Swift a já se konečně mohla po celém dni uvolnit.
ČTEŠ
Pure
RomanceLáska je jako vzduch, nemůžeš ji vidět, ale můžeš ji cítit. Ta naše byla ale jako hurikán.
