Pure

Chapter 5.

Isabelle

     Vzbudila jsem se celá zpocená a vyděšená, zase a znovu ta stejná noční můra. Byla jsem už dost frustrovaná, prohrábla jsem si vlasy a koukla kolem sebe, jako každý jiný den Edmund spokojeně oddechoval vedle mých nohou. Dneska jsem měla volno, takže jsem předešlou noc ani nedávala mobil do nabíječky. Chytla jsem ho do ruky a snažila se ho zapnout. Mrtvej, to je mi překvapení.
     Dala jsem ho na nabíječku a zvedla se. Nohy zamířily do koupelny, pak už byl na řadě klasický rituál. Sprcha, vyčistit si zuby, udělat nějakou tu ranní skin care rutinu a zamířit pro změnu do šatny, obléct se do něčeho pohodlného a jít do kuchyně. Nakrmit kocoura, udělat si kafe a nějakou nudnou snídani ve formě kukuřičných lupínků s mlékem, zkontrolovat na notebooku maily.
     Zaklapnula jsem notebook a koukla kolem sebe, na úklid nebylo co, protože vždycky jednou za týden chodila uklízečka. Zvedla jsem se a zamířila zpátky do ložnice, snažila ukonejšit svoji depresi.
     Možná jenom trocha spánku, možná si číst, možná koukat na seriál a možná jenom koukat do bílého stropu a znovu se topit ve vlastních myšlenkách, vzpomínkách na bývalé vztahy a přemýšlet neustále dokola jak je možné, že teď jsem tak dlouho sama. Přemýšlet nad tím, že jsem plná lásky, kterou bych chtěla někomu strašně moc dát, ale nemám komu. Edmundovi už jí dávám víc než dost, je extrémně rozmazlený.
     Rozjela jsem telefon a koukla kolik je hodin, půl desáté. Celej den před sebou, co jen budu dělat? Mohla bych zavolat Sam jestli nechce pomoct se svatebními přípravami, nebo ji prostě někam vytáhnout. Něco podniknout stoprocentně, nebo tu zešílím.
     Najednou mi přišla zpráva. Neznámé číslo. Srdce se mi zastavilo při představě, že by David zjistil moje telefonní číslo, nastal by teror. Už tak mi nepřidává na komfortu, když jednou za měsíc má tu tendenci dělat scény před bytem.
     S mravenčením v prstech jsem zprávu otevřela. Třikrát jsem si zprávu přečetla, než mi došlo kdo to je. Můj nynější cíl byl zbavit svět Samanthy, naštvaně jsem vydechla a přiložila mobil k ucho. Dvakrát zazvonil než ho zvedla.
     ,,Dala si tomu chlapovi ze včera moje číslo?" Vychrlila jsem ze sebe bez toho aniž bych ji pustila ke slovu.
     ,,Dobré ráno i tobě Krásko, takže se ozval? To jsem ráda." Řekla se štěstím v hlase. Zabiju ji. Věděla jak se bojím o svoje soukromí, jak si hlídám svoje kontaktní údaje, aby se nedostaly k určité osobě. Frustrovaně jsem se chytla za kořen nosu a vydechla.
     ,,Někdy mám chuť tě sprovodit z tohohle světa." Řekla jsem a vstala z postele.
     ,,Na to mě až moc miluješ." Řekla sebevědomě.
     ,,Co ti napsal?" Dodala.
     ,,Napsal mi, že doufá, že extra čoko-dortík chutnal." Vydechla jsem.
     ,,Juu ten je milej. A co si mu napsala ty?" Samantha zněla nadšeně, ráda mi dohazovala muže, ale ještě raději byla, když jí dohazování vycházelo.
     ,,Nic." Řekla jsem prostě a přes francouzská okna koukala na studený New York.
     ,,Počkej jak nic? Neplánuješ mu odepsat, víš že bys zahodila tu nejlepší šanci co jsem ti zařídila že." Zarazila se.
     ,,Jasně, že mu chci napsat, jenom prostě nevím co." Šeptla jsem.
     ,,A tohle si zavinila ty Sam, takže sem přijdeš a vymyslíš se mnou co mu napsat." Řekla jsem odhodlaně.
     ,,Po cestě k tobě Vám naplánuju svatbu." Začala se chychotat jako malá holka.
     ,,V první řadě doplánuj tu svoji." Zasmála jsem se a hovor položila. Otočila jsem se na Edmunda, který se rozvaloval na posteli.
     ,,Tak jo ty můj králi Narnie, plány na dnešek jsme si zařídili, dojde teta Sam." Usmála jsem se na něj a vzala ho do náruče, abych ho mohla pomazlit a pravděpodobně schytat pár dalších škrábanců, protože mazlení měl rád pouze zřídka. Ze začátku příjemně zavrněl a pak přišla facka přes líce drápem.
     ,,Sakra." Zaklela jsem a pustila ho na zem. Ve finále je jedno kolikrát to zkusím, kolikrát mi bude ublíženo, jednou se ta láska co mu dávám vrátí.
     Šla jsem si sednout na velký bílý gauč a natáhla ruku do knihovny, která stála hned vedle. Než přijede Sam je to zhruba hodinka, metro a autobus sice jezdí snad každých pět minut, ale jak ji znám zabalí si všechny svoje krámy, ještě k tomu půjde nakoupit a ve finále mi ve dveřích řekne "doufám, že nevadí že se zdržím do zítra", nebo něco podobného.
     Začetla jsem se do knížky a po necelých padesáti stránkách jsem slyšela klepání na hlavní dveře. Zastrčila jsem polaroidovou fotku mne a Sam mezi listy knihy a zavřela ji. Šla jsem otevřít dveře, ale ještě před tím jsem pro jistotu koukla kukátkem jestli to je opravdu Sam. Otevřela jsem.
     ,,Ahoooooj." Řekla mi s úsměvem a jak jsem řekl tak se i stalo, Sam s jejím obřím starým školním batohem na zádech a plnou nákupní taškou v ruce.
     ,,Nebude vadit, když se zdržím že? Mike dneska stejně není doma, má nějaký večerní sedánek s chlapama z práce." Obešla mne a položila si věci do chodby.
     ,,Můžeme si nadýchat koktaily a koukat celý den na filmy a uvařit si a udělat si skin care den a být jenom v pyžamu." Udělala na mne psí očka a čekala, až jí na všechno kývnu jako vždycky. Což se taky stalo a Sam vypískla radostí, jen jsem se smíchem protočila oči a zamířily jsme do kuchyně něco uklohnit.
     Netrvalo dlouho a ládovaly jsme se těstovinami penne se sýrovou omáčkou, špenátem, kuřetem a koukaly u toho na Výměnu Manželek.
     ,,Co mu mám napsat?" Zeptala jsem se z ničeho nic, skoro jsem zapomněla na to, proč je Sam vůbec tady. Aby mi pomohla při téhle extrémní misi.
     ,,No vidíš." Sedla si do tureckého sedu naproti mně, chytila se za bradu a přemýšlela tak usilovně, že se jí z hlavy málem zakouřilo.
     ,,Napiš mu, že čoko-dort by byl lepší, kdyby jste si ho dali někdy spolu." Zachechtala se.
     ,,Víš jak to je s klukama, neradi ztrácí čas s obkecáváním drobností a jestli tě po té zprávě nepozve na rande tak najdeme lepšího." Řekla a já přikývla. Natáhla jsem se po telefonu a začala psát zprávu.

Byl by lepší, kdyby jsme si ho dali spolu, návštěvníku.
- Isabelle

     ,,Takhle?" Ukázala jsem Sam telefon dřív, než jsem zprávu chtěla odeslat.
     ,,Geniální, teď už jenom počkáme, až se rybka chytne na návnadu." Zasmála se a hladila se po plném břichu. Odeslala jsem zprávu a dál se koukala na televizi.
     Byla jsem nervózní, co když neodepíše, nebo ano, ale že nemá zájem. To je blbost ne? Přece jenom byl první kdo se ozval. Nedokázala jsem se pořádně soustředit na televizi, neustále jsem měla tu tendenci koutkem oka vyhlížet telefon.
     Po pár desítkách minut se cinknutí rozeznělo celou místností a se Sam jsme na sebe vyvalily oči, jí se zorničky roztáhly euforii, mně se stáhly díky směsi zoufalství, stresu a strachu. Chytla jsem do ruky telefon a koukala pár minut na obrazovku.
     ,,Tak co napsal?" Zeptala se zvědavě Samantha.
     ,,Dnes večer budu s pár kolegy v Baru 54, rád bych tě tam viděl." Zašeptala jsem a koukla na Sam, která na mne vyvalila oči.
     ,,Počkej, počkej, Bar 54 má dnes celý pronajatá ta firma pro kterou dělá Michael."