Pure

Chapter 15.

Isabelle

     Probudila jsem se něco málo kolem osmé hodiny, usnula jsem se svítáním a můj obličej pravděpodobně zdobily krásné tmavé kruhy pod očima. Sáhla jsem po mobilu, žádná zpráva, Mattheo pravděpodobně usnul, nebo prostě jenom neodepsal. Celá rozmrzelá jsem koukla kolem sebe, Edmund ještě spal a je mi jasné, že v moment co se pohnu, bude křičet hlady jak kdybych ho nekrmila celé měsíce.
     Rychle jsem se zvedla a zamířila do koupelny. Dala jsem se do pořádku s nádherným zpěvem mého kocoura za dveřmi. Následovala káva, konečně nakrmit tu nebohou hladovou duši a vyrazit ven, se Sam jsme měly sraz na zkoušku svatebních šatů.
     V šatníku jsem dneska zvolila elegantní kancelářský styl, bílou košili, šedé kárávané kalhoty a zakončila jsem to hnědým lehkým kabátkem s černými boty na podpatku. Popadla jsem kabelku a vydala se ke svatebnímu salónu, který se necházel asi dvacet minut pěšky. V New Yorku máte vždycky všechno po ruce, nejlépe se tu dopravuje taxíkem, ale neviděla jsem v tom důvod, když se můžu projít. Sice se říjen chýlil ke konci, ale teplota byla více než příjemná, ani zima ani teplo. Stavila jsem se cestou do práce, chtěla jsem Sam překvapit kávou, i když jsem věděla, že mi náladu pravděpodobně zničí Mary s jejím stupidním pohledem.
     Vešla jsem dovnitř a pohled mi padl na zrzku s debilním úsměvem od ucha k uchu. Vydechla jsem všechen vzduch z plic a udělala pár kroků k pultu. Nechápala jsem, jak je možné mít vůči někomu takovou averzi.
     ,,Ahoj Mary." Řekla jsem s falešným úsměvem ve tváři.
     ,,Ahoj Izzy, copak si dáš?" Zeptala se až s podivně dobrou náladou a otočila se ke kávovaru.
     ,,Mandlové cappuccino pro Sam, a klasické latté pro mě. Sebou." Koukla jsem na telefon, žádná zpráva. ,,Co že máš tak dobrou náladu?" Zeptala jsem se, aniž bych zvedla pohled jen o píď od displeje.
     ,,Víš jak jsem ti říkala o tom? No víš..." uchechtla se a upravila si pramen vlasů za ucho.  
     ,,Ano."
     ,,Volal mi v noci, abych za ním přišla, a.."
     ,,A ty si šla jako poslušnej pejsek. Sakra Mary, neznáš svoji hodnutu?" Schovala jsem mobil do kabelky a protočila nad ní oči, neuvěřitelné.
     ,,Udělala bys to taky, kdybys s někým prožila tak luxusní sex." Usmála se a položila na pult dva kelímky, jen jsem protočila oči, hodila před ni pár babek a beze slova odešla.
     Nevím co mě frustrovalo víc, jestli její dobrá nálada nebo to, že se Mattheo dneska ještě neozval. Možná bych měla přestat koukat do telefonu a věnovat se Sam, která na mě splašeně mávala stojíc před salónem se svatebními šaty.
     Společně jsme vešly do salónu, bylo tu snad milion šatů, všelijaké střihy, barvy snad všechny co existovaly, s krajkami, bez krajek, satén, bavlna, hedvábí. Nestačila jsem to všechno sledovat, Sam běhala z jedné strany na druhou jako zmatený pes a nedokázala se zastavit. Sedla jsem si do pastelově fialového křesla a hodila jednu nohu přes druhou, upila si z kávy a znovu zkontrolovala telefon. Nic.

. . .

     Už jsme tu byly něco málo přes tři hodiny, Sam si stále nevybrala šaty, ale už jsme se aspoň dostaly mezi top dvacet kousků, Mattheo stále nenapsal a bublinky ze šampaňského, které jsme dostaly, už mi lehce tlačily na mozek. Nevěděla jsem jestli být smutná, nebo vlastně ne, věděla jsem ale, že by mě to nemělo tolik ovlivňovat. Měl úplnou kontrolu nad mojí náladou, frustrovalo mě to.
     ,,Pozvala jsem i Mary," řekla Sam z ničeho nic a prohlížela se u toho v zrcadle, ,,a než něco řekneš Krásko, nejsem z toho nadšená, ale je to moje nevlastní sestřenice, musela jsem." Dodala rychleji než jsem stihla odporovat. Napila jsem se šampaňského a nespouštěla z ní pohled.
     ,,A přijde i Mattheo. Bude to Michaelův svědek." Řekla jakoby nic.
     ,,Ale počkej počkej, já jsem svědkyně." Odvětila jsem a v ten moment mi došlo, že spolu půjdeme uličkou k oltáři a budeme vypadat před všemi jako pár. Nesnášela jsem pozornost, nesnášela jsem, když všechny oči byly na mně, věděla jsem, že to bude mých nejhorších pár minut v životě.
     ,,Belle, s Michaelem budeme mít u oltáře každý jednoho člověka, pro nás dost důležitého, pro mně jsi to ty a pro Michaela Mattheo," opřela se o opěradla křesla ve kterém jsem seděla a naklonila se ke mně, ,,už jenom pár týdnů, než se ze mně stane doživotní partnerka, milenka a manželka a potřebuju tvoji stoprocentní podporu." koukala mi do očí.
     Věděla jsem, že to bude její den, a že bych měla přestat dělat pohromu z toho, že se Mattheo ještě neozval a celkově z toho nedělat můj problém, protože se přece nic neděje. Mattheo se ozve a na Mary se holt nebudu koukat, důležité osoby toho dne budou jenom Sam a Mike, nikdo jiný.
      ,,Bude to tvůj den Sammie, po dlouhých letech nepovedených vztahů si konečně bereš muže co si tě zaslouží se vší parádou. Muže co tvrdě makal, aby tě mohl mít za ženu. Bude to tvůj den a já se postarám, aby byl nejlepší co si kdy zažila," Usmála jsem se na ni, ,,ale pokud si do dvaceti minut nevybereš šaty, tak přísahám, že vezmu první co uvidím a donutím tě si je vzít, Samantho Elizabeth Katarino O'Neillová."
     Sam začala zběsile pobíhat po obchodě a konečně po další nekonečné hodině plné hysterického breku nerovnovážné Sam si konečně vybrala šaty a my mohly odejít na oběd. Byla už skoro jedna hodina a můj žaludek už začínal škemrat po jídle.
     ,,A po obědě půjdeme vybrat boty a nějaké doplňky a něco taky na noc plnou divokého sexu s mým novým manželem." Řekla s potlačovaným úšklebkem, zastavila jsem se a koukla na ni pohledem vraha.
     ,,To nemyslíš vážně." Doufala jsem, že s ní strávím jen pouhé odpoledne, ale ona mi chce vzít energii minimálně na rok dopředu.
     ,,Nemyslím, ale měla ses teď vidět. Neboj se, mám klasické bílé lodičky, které pod šaty stejně vidět nepůjdou, máma mi dala jako doplňky její perly, které se dědí po generace a o podvazky se starat nemusíš." Zasmála se a mrkla.
     ,,Nechala jsem si je ušít na míru, je mi jasné, že Michaelovi se to bude líbit a budu je mít po svatbě častěji, takže jsem chtěla, aby to bylo perfektní, pohodlné s praktickým rozepínáním. Aleee za tyhle muka co sis se mnou v posledních pár hodinách prožila, tě zvu na oběd do Gramercy Tavern. Chci, aby mi sám Michael Anthony s jeho týmem připravil špičkové menu na svatební večeři a máme tam s ním schůzku za cca třicet minut." Řekla hrozně rychle a než moje opilé mozkové závity začaly pracovat, už mne tahala do taxíků a hlásala řidiči adresu.
     ,,Michael mne tam vzal na první rande a o rok později na oslavu našeho prvního výročí, takže to místo pro nás má speciální hodnotu. A hlavně na to jídlo potřebuju slyšet i tvůj názor Belle. Otec slíbil že přijede, chci aby to bylo perfektní."
     Sám Louis James O'Neill, momentální generální ředitel kaváren Oasis a otec jehož dítětem nebyla Sam, ale podnik. Od dětství co pamatuju, trávil devadesát procent času mimo domov a nebo zamčený v kanceláři. Čas, který věnoval práci pak Sam nahrazoval všelijakými předraženými dárky, nekompromisní workoholik, ale hlavně kamarád mého otce, nejlepší kamarád. Nejlepší kamarád muže, jehož smrt před sedmi lety ani nezaznamenal.