Real Nightmares-Dokončeno

Čekají na smrt!

-------------------------------------
Z pohledu Evie:

Otevřela sem oči. Hned sem ucítila jak mě bolí hlava. Rozhlédla sem se kolem sebe, doufám že to je pouze zlý sen. Kolem mě bylo několik Japonek na krku měli obojky. Každá seděla na matraci při kterém měla misku. Byli jako psi. Snažila sem se uklidnit.

"Ahoj sem Layla" řekla nějaká z nich.

Otočila sem se na ní. Všude po těle měla modřiny a zaschlou krev, jako ostatní.

"A-ahoj" držela sem se za hlavu, ta hrozná bolest byla nesnesitelná.

"Jak se jmenuješ a jak ses sem dostala?" zeptala se.

"Evie a já, vlastně ani nevím" podívala sem se dolů. Na sobě sem pořád měla to v čem sem byla na závodech.

"To je v pořádku" pousmala se na mě Layla.

"A co ty? Co tady s vámi dělá?" zvědavě sem se zeptala.

Povzdechla si.
"Čekáme na jistou smrt, každá z nás po dovršení půl roku strávených tady, zemře." nevěřícně sem se na ní podivala.

"Pane bože a kolik ste tady?"

"Mě zbývají nějak dva dny a dneska je na řadě tamty dvě" podívala se směrem na dvě brečíci holky.

"To mě mrzí" smutně sem řekla a snažila se pracovat tyhle informace.
-----------------------------------------
Přišel Tom. Všechny se třasli a byli tiše, byli sme vyděšené. Rozhlédl se a svůj zrak nechal u mě.

"Vy dvě a ty Evie se mnou hned!" jakmile to dořekl podívala sem se na Laylu.

"Bojím se" šepla sem a ona kývla, vstala sem a šla k němu.

Ty dvě vzal surově za ruku a mě naznačil abych šla. Zamkl dveře od sklepa a hodil na zem ty Japonky. Vytáhl provaz a zvázal je, ke mě přišel a táhl mě nahoru po schodech. Hrozně sem se bála. Šly sme po chodbě až k nějakým dveřím, otevřel je a vešli sme dovnitř.

Jeho pokoj. Řekla sem si v mysli.

"Na tady máš nějaké pohodlnější oblečení, převlečeš se tahni se osprchovat a čekej mě tady. O nic se nepokoušej!" zvedl hlas.

Kývla sem a vzala si od něho to oblečení, šla sem do koupelny kterou měl v pokoji. Otevřela sem dveře a zavřela za sebou. Svlékla sem se a vešla do sprchy. Úžasný pocit, sprchovala sem se asi deset minut. Vylezla sem ze sprchy a oblékla si triko a nějaké kraťasky. Opustila sem koupelnu a čekala na něho v pokoji.

Na stěnách měl různé fotky části těl. Myslím že jeho obětí. Z přemýšlení mě vytrhl dívčí křik. Po několika sekundách přestal. Tekli mi slzy po obličeji, tohle nemůže! Po chvíli přišel do pokoje Tom. Vypadal jinak. Tvář měl bez emocí, oči měl skoro černé celí od krve. Naznačil mi abych šla, udělala sem radši to co chtěl, nechci skočit tak jako ty dvě.

Šly sme ke dveřím od sklepa. Doufám že tohle je zlej sen. Na zemi leželi teď už jenom pozůstatky z těch holek. Jejich těla byli roštvrtěné. Začala sem brečet.

"Zavři tlamu kurva! Kdo tě má poslouchat" zavrčel po mě Tom a při tom mi pevně chytl tvář.
--------------------------------------------

Sedím v tom hnusném sklepě, bojím se toho co přijde. Čekám na jistou smrt.

"Pojďte!" přikázal Tom který přišel do sklepa.

Nechápavě sem se podívala na Laylu.

"Teď dostaneme jist, nemusíš se bát" řekla celkem v klidu.

Kývla sem a šla za holkama. Přišli sme do obýváku, sedli sme si na zem a Tom nám přinesl jídlo. Vypadalo to nechutně, podívala sem se na Laylu, v její misce byla lidská ruka. Hrozně sem se lekla, dává svým mazlíčkům jist lidské maso!

"To je lidské!" bouchla sem Laylu do ramene.

"Jo já vím, radši to jes, jist dostaneme až o tři dny" začala jist, bylo mi špatně.

Tohle není absolutně normální. Všechny to jedli ale ja sem šla do toho dal, nebudu jist lidské maso!

"Proč nejíš?" zeptal se Tom, z jeho hlasu byl citít vstek a nenávist.

"Ja nebudu jist lidské maso, nebudu! Radši umřu hladem!" slzy mi tekli po tváři a já se mu dívala do oči.

"Budeš dělat co ti řeknu! Okamžitě to sníš!" zařval a plivl na mě.

"Nechci! Nemám hlad je mi špatně a tohle bych nikdy do úst nedala, ty nejsi v pořádku!" tohle sem dělat neměla.

Surově mě chytl a táhl do sklepa, vzal řetěz a uvázal mi ho kolem rukou. Uhodil mě přes tvář a odešel. Řetěz byl opravdu pevně přitáhnutý, neměla sem šanci se odtud dostat. Po chvíli snažení sem ucítila jak mi něco teče po rukou, krev!

Řetěz mi přeřezal ruce, bolelo to a já opravdu hodně brečela. Byla sem sama v tmě, uvázaná v sklepě. Je to psychopat! Neměla sem sílu, pokojně sem seděla a po nějaké chvíli sme mi podařilo usnout.
------------------------------------------
Z pohledu Toma:

Každý den své mazlíčky pouštím do domu nebo na zahradu, cca na tři hodiny. Každému sem do mísy dal jídlo, lidské maso. Takhle se zbavuji těl, jednoduché. Uviděl sem ze Evie nejí, přišel sem k ní, zeptal sem se proč nejí. Její odpověď byla víc než pravděpodobná.

Bude mě poslouchat! Tak moc jí nenávidím, holku jménem Evie, bude trpět víc jak jaká kolik jiná z těchto zvířat. Když už sem nevydržel snášet jeji křik přivázal sem jí ve sklepě opravdu pevnou řetězí. Třeba se naučí co může a co ne, odešel sem spatky za mazlíčky. Všechny poslušně snědli své bývalé kamarádky.

Moc dobře vědí co jedli, nemají však na výběr. Nedávám jim jist každý den, pouze dvakrát za týden. Sedl sem si na gauč a některé z nich přiběhli hned ke mě. Mají zakázané jakkoliv se mě dotýkat bez mého svolení. Pouze seděli vedle mých nohou a koukali na mě.

Jsou tak odporné, nejraději bych je zabil úplně všechny. Po třech hodinách sem jich opět zavedl do sklepa, podíval sem se na Evie, seděla opřená o stěnu, po její rukách byla zaschlá krev. Asi spala nebo byla v bezvědomí, zasmál sem se. Zamkl sem je a odešel do svého pokoje. Osprchoval sem se a šel si udělat jídlo.

Sedl sem si na gauč a začal jist a při tom sem se díval na nějaký random film. Hrozná nuda.
-------------------------------------------------