Mý muži podešli blíž ke mě, podal sem jim pistoli a Evie sem vzala o náruče. Šly sme k autu, já a Evie sme jeli sami a ostatní muži jeli ve svých autech.
"Už se nikdy nepokoušej utéct maličká" řekl sem a věnoval se řízení.
"Jsi pouhý psychopat!" zvýšila hlas.
Za opaskem sem měl malou pistoli, jednu z mých oblíbených, Power P1. Výtahl sem jí a přiložil ji k její hlavě.
"Zvýšiš na mě ještě jednou hlas, nebo řekneš něco proti mojí vůli je po tobě! Rozumíš?!" zakřičel sem na ní.
Lekla se. Odložil sem zbraň a podíval se na její nohy, byli celé od krve a moje auto taky. Nastala chvíle ticha kterou sem přerušil otázkou.
"Bolí tě ty nohy?" zeptal sem se jí.
"Jo, trochu jo" šepla a koukala na svoje ruce.
"Jak se ti to stalo?" ptal sem se a neustále koukal na cestu.
"O maliny" povzdechla si.
Pak už bylo jenom trapné ticho, když sme dorazili domů což trvalo nějak 35 minut, vystoupili sme si a hned vešli dovnitř.
"Běž si sednout do kuchyně na židli, hned přijdu" přikázal sem jí.
Odešla si sednout a já se odebral do koupelny kde sem vzal dezinfekci, tamponky a ještě nějaké lékařské pomůcky. Opět sem přišel do kuchyně, seděla na barové židli a koukala do země, vypadala sklesle.
"Ošetřím ti to" řekl sem a položil si všechny věci na bar.
Vzal sem prvně dezinfekci a vydezinfikoval jsem ji ránu, trochu sykla, pak sem si to utřel tampónkem a nakonec sem jí to zalepil.
"hotovo" vstal sem a všechno odnesl tam kde to patří.
Z pohledu Evie:
Když mi to ošetřil odešel pryč, zůstala sem sama v kuchyni. Dívala sem se na svoje nohy, ošetřil mi to opravdu pečlivě, řekla sem si v hlavě. Po necelé minutě přišel, ani se na mě nepodíval pouze přišel k ledničce a vyndal si pití.
"Tome?" nečekaně sem řekla.
Otočil se na mě a naznačil abych pokračovala. Nadechla sem se a spustila.
"Co je s těmi holkami ve sklepě?" Dívala sem se na jeho reakci.
"Nic coby mělo být?" myslím rameny a šel si sednout na gauč.
"Mě by spíš zajímalo co si šla dělat do toho sklepu" trochu zvedl úroveň hlasu.
"Nechtěla sem být s tebou v pokoji, to je všechno" odpověděla sem.
"Proč?" otočil se na mě.
Pokrčila sem rameny.
"Slovně!" zvedl se pomalu šel ke mě.
"Nevím necítila sem se dobře" dívala sem se upřeně na něj.
"A teď se cítíš dobře?" zeptal se bez emocí.
"Ne" jednoduše sem odpověděla.
"Proč?" opět se ptal.
"Protože sem tu s tebou" šepla sem.
"Cože si řekla?" zvedl mi hlavu.
"Omlouvám se" podívala sem se do země.
"Bojíš se, hodně se bojíš, tak rád vidím strach ve tvých očích" pronesl.
Odložil pití na bar, jednou rukou mi držel tvář tak, abych se dívala na něj a tou druhou mi jezdil po stehně.
"Otázka je, proč se bojíš" pousmál se.
"Hm?, nemáš odpověď?" dal mi facku.
Chytla sem se za tvář, dívala sem se do země. Pohladil mě po tváři, byla sem zmatená.
"Baví mě si s tebou hrát, Evie" smál se.
"Si stracená panenka v obřím bludišti, nevíš najít cestu ven, v tom bludišti je vrah který tě nahání a ty se hrozně bojíš, si schoulena v tmavé chodbyčce a né a né vylest" zasmál se.
"Jenomže ta panenka jednou vyleze když bude vrah spát, vezme mu nůž a bodne ho" vražedně sem se na něho podivala.
"Jenomže ten vrah neumře, a malou panenku zažene spatky do kouta" pohladil mě po tváři.
"Líbí se mi jak si divoká, moje maličká Evie" naklonil hlavu a usmál se.
"Nejsem tvoje, Tome" jeho jméno sem zdůraznila.
"Vážně?" Vytáhl zbraň a začal si ji prohlížet.
"Řekni to ještě jednou maličká" podíval se na mě.
"Proč to děláš, řekni co chceš Tome!" dívala sem se mu do oči.
"Chci vidět bolest, pláč, slyšet křik, dělám to pro své uspokojení princezno" zasmál se.
Vzala sem mu zbraň z rukou, nijak se nebránil.
"A co já stím?" Teď sem si zbraň prohlížela ja.
"Ani nevíš jak mě tohle vzrušuje" usmál se.
"Proč si mě nenechal v tom lesu, vykrvacet, viděl by si smutek, bolest pláč! Proč?" dala mu zbraň spatyk do ruky.
"Protože bych už nikdy nemohl vidět tě brečet" oliznul si rty.
"Ani neuvidíš" pousmala sem se a vzala si jeho pití.
Zvedla sem se ze židle.
"Líbí se mi jaká si, ale jsou určité hranice kotě" vzal si svoje pití spátky.
Šla sem si sednout na gauč. Přišel ke mě a naklonil se nademně.
"Má touha je tě vidět zabíjet" šepl.
"Moje touha je tě už nikdy nevidět" dala sem mu polibek na tvář.
Zamračil se a opět mi dal zbraň k hlavě.
"Ty si panenka a já vrah, kdo asi tak vyhraje?" řekl pomezi zuby.
"Panenka protože vrah pro ní má slabost a panenka to dobře ví" zbraň sem rukou dala dolů.
"Si myslíš jenom ty" vzal mě pod krk.
Začal mi líbat stranu krku. Bylo to příjemné ale nemůžu ho nechat si myslet že mě dostal. Odtahla sem se.
"Nejsi tak nevinná jak vypadáš" zasmál se a taky se vzdálil od mého těla.
"Ja vím" odsekla sem.
"Bojíš se ale nechceš to dávat znát" napil se svého pití.
"Máš pro mě slabost ale nechceš si to přiznat" podívala sem se na něj.
"Kdybych chtěla zabil bys pro mě" usmála sem se.
"zabiju tak možná tebe" sykl na mě.
"Kdybys chtěl už dávno bych byla tuhá" uchechtl se.
"Máš pravdu, byla bys" dal mi pramínek vlasů za ucho.
Naklonil se blíž ke mě, nestihla sem nic udělat a už byl na mých rtech. Nevím proč ale adrenalin stoupal, a já spolupracovala, neřešila sem minulost teď sme žili pro sebe. Držel mě jemně ale líbat surově, nenechal mě se odpojit od jeho rtů. Bylo to tak intimní, líbilo se mi to a jemu taky.
ČTEŠ
Real Nightmares-Dokončeno
HorrorNa první pohled pouze dobře vypadající závodník v Tokiu, měl několik dívek. Ideální kluk pro nejednu holku. Jmenuju se Evie a jsem jedna z jeho dívek. Nebyla sem při něm vůbec dobrovolně, spíše násilím držena a nucená být jedním z jeho mazlíčků, tak...
