Real Nightmares-Dokončeno

trošičku to bude bolet....

"Co si řekla?!"vstal z postele.

V obličeji měl zuřivý pohled, nebezpečný pohled. Začala sem se bát, vypada tak děsivě z tímhle pohledem! Mlčky sem se na něho dívala.

"Asi bych tě měl skrotit Panenko!" Jenom jak řekl slovo "panenko" sem věděla že je špatně.

"Vracíme se na začátek, tvoja děcká tvářička ti nepomůže" pomalu se přibližoval.

"Jsi jako bezradné miminko, taky že jo, maličká panenka, jak ji posadim tak zůstane" zasmál se.

Smál se jako psychopat, nebyl to ten hezky, roztomilý smích, v tomhle smíchu se míchala směs hněvu, zuřivosti, pomsty a touhy ublížit. Pohled sem znala, pokaždé když mě čekala bolest a utrpení se na mě takhle díval.

"Copak dítě nema co říct nebo se jenom bojí promluvit?" přišel ke mě.

Seděla sem nehybně na posteli, vyděšená, byl tak blízko a já se každým jeho krokem bála víc.

"Mluv!" zařval.

Lekla sem se a trhla sebou, zasmál se.

"Bojíš se, znam to! Lidé jsou vyděšení když mě vidí...." usmal se jako kdyby byl hrdý na to co řekl.

"Ale ty, ty máš maličký obličej ve kterém se strach topí jako led v létě! Proč?" chytl mě za tvář.

"Třeba proto, že sem ti ještě neublížil natolik aby ses bála dostatečně!" udělal několik kroků dozadu.

"Napravíme to." mrkl na mě.

"Zlámu ti klouby nebo tě začnu stahovat z kůže, kyselinou ti propalovat kůži, sekat ti končetiny, vydlabu ti oči, vyrvu ti střeva... klidně si vyber" smál se

"Máš vybráno?" chytl mě opět za tvář.

"Co tak třeba mě nechat jít, měl bys pokoj" třásl se mi hlas.

"Taková možnost nebyla!" zamračil se.

Koutky úst se mi začali kyvat, jako když malé dítě se chystá brečet. Cítila sem teplé kapky slz téct po mých tvářích.

"Jsi tak slaďoučka! Radost tě rozbrečet! Proto si pohrajeme z nějakýma mučicíma pomůckama" hladil mě po tváři.

"Chceš?" zeptal se.

Kývla sem záporně hlavou, zamračil se a surově mě chytl za tvář.

"Špatná odpověď"

"Moje maličká panenka, si poslední přeživší z mých mazlíčků, ikdyž, asi sem tě měl zabít už předtím"

Šel ke stolu kde měl položeny nůž, polkla sem. Držel ho pevně v ruce a šel pomalým krokem ke mě.

"Copak ti udělám" ptal se sám sebe.

"Jo už vim" zasmál se a nůž položil ke mě na noční stolek.

Z kapsy vytáhl provázek a chytl mi surově ruce, snažila sem se mu vytrhnout ale nešlo to, svazal ji ruce a přivázal k posteli.

Vzal nůž a vyhnul mi triko, usmál se.

"Trošičku to bude bolet" smál se.

Napřáhl se a bodl mě do břicha, bolesti sem vykřikla. Začala mi téct krev, vodopád krve. Brečela sem a prosila ať toho necha.

"Tak trošku vic" usmál se.

Opět mě bodl ale teď ne do pravého boku ale do levého.  Cítila sem že ji je špatně, brečela sem bolesti. Umřu, koukla sem se na břicho a bylo vidět do hlubokých ran. Vše kolem mě včetně země bylo od krve. Tom byl od krve protože seděl na mém podbřišku.

"Co tak do třetice"

Teď mě bodl do středu, nevím proč ale už sem to tolik necítila. Začalo se mi černit před očima. Až nakonec sem nic neslyšela, neviděla a nevnímala nic co se dělo kolem.

Z pohledu Toma:

Třetí rána byla nejsilnější, do středu břicha. Vyprskla krev všude kolem. Povolili ji svaly. Rychle sem z ní ze skočil a skontroloval jestli dýchá. Bylo to hodně pomalé a jemné dýchání skoro žádné.

Krvácení nepřestávalo a ona byla čím dál ti víc bledá. Strhl sem ze sebe triko a přitlačil na břicho tak, abych zakryl všechny rány. Triko bylo do pár vteřin celé promočene krví.

Začal sem jí zastavovat krvácení snad vším, co mi přišlo pod ruku. Přešlo 30 minut a já uklízet krvavé věci které leželi na zemi. Evie byla mrtvolně bledá, dýchání se pomalu ani nedalo cítit. Volal sem svému doktorovi který za deset minut přišel.

"Je to vážné" řekl.

"Řekl bych že až nemožné aby se probudila" podotkl.

"Dávám ji 29%, rány jsou hluboké, ještě o milimetr hlubší a už by byla mrtvá"

"Teď potřebuje klid, pokud se do týdne neprobere, je zbytečné čekat" dořekl a odešel.

Seděl sem na posteli a koukal se na ní, co sem zas udělal? Kurva 29%!? Bylo mi špatně z toho co sem jí udělal. Nevím co to do mě vešlo, tohle sem nechtěl! Nechtěl sem!

Pohladil sem jí po studené tváři. Byla tak nehybná vypadala jako kdyby už byla mrtvá, jenomže ona nemůže být! Její hrudník se zvedal pomalu a nepravidelně, vypadá to sní špatně, musí se probudit!