Real Nightmares-Dokončeno

někde tady musí být

Sundala sem ho ze sebe, a vyvlekla se z jeho sevření. Radši bych byla v tom sklepu, jak tady sním. Nenávidím ho tak moc!

Odešla sem pryč z toho hnusného pokoje. Jo, šla sem do sklepa. Otevřela sem dveře do sklepa, vešla sem dovnitř a zažla jedno slabé světlo.

"Panebože!" zařvala sem.

Před mými oči požírala jedna z japonek tu druhů. Ta druhá Japonka měla vyjezenou půlku obličeje. Rychle sem vyběhla ze sklepa a šla nebo líp řečeno utíkala sem za Tomem.

"Tome! TOME vstavej" zoufale sem se ho snažila probudit.

"Hmmm, co kurva chceš?" nepříjemně se ozval.

"V-ve sklepě, ty dvě japonky, oni se jedí" snažila sem serict jednu větu.

"Klid! Co se děje?" klidným hlasem řekl Tom.

"Ty dvě japonky ve sklepě, jedna druhé jedí obličej" tekli mi slzy a celá sem se třasla.

Tom si vzal kalhoty a oblékl si je. Vzal si sebou zbraň a nůž. A naznačil mi ať du za ním, šly sme dolů ke sklepu, Tom otevřel dveře, ve sklepě se svítilo protože já sem nestihla ani zhasnout.

"Co děláte?" smal se Tom.

Jedná z japonek se otočila a chyběl ji nos, všude byla krev.

"Tohle ti je k smíchu?" zeptala sem se.

"Vždyť to je vtipný" řekl a šel k nim.

Jednu z nich vzal za hlavu a otočil ji na sebe. Obě si poslušně sedli a koukali na Toma.

"Máte hlad co?" zasmál se.

Obě kyvli, a začali se smát a Tom snima. Jsou to psychopati i Tom, tohle není zdravé. Co nejrychleji sem vyšla ze sklepa, běžela sem ke vchodovým dveřím, popadla sem své tenisky a rychle si je obula. Ve dveřích byli klíče, doemkla sem a rozběhla se do neznámá.

Běžela sem cez les, vůbec netuším kam právě du, ale vím že se musím dostat aspoň k cestě. Přišla sem k nějaké úzké řece, přeskočila sem jí a utíkala dál. Uviděla sem malí domek.

"Je dobrý nápad tam lest? Malí domek uprostřed ničeho...Ale třeba je to chata a jsou tam nějací lidé!" řekla sem si.

Přišla sem k domku a zaklepala sem. Během chvilky mi někdo otevřel. Hrozně sem se lekla, byl to někdo z maskou srbské tanečnice a v ruce měl motorovku.

"Tom mi před chvílí volal že přijdeš" začal se smát.

"Ne, ne ne ne prosím" brečela sem.

Začala sem utíkat, typek se rozběhl, ta motorovka ho brzdila zaběhla sem do hustého porostu. Něco jako malé stromky míchané z maliništem. Sedla sem si do menší jamky v zemi, byla pod stromem celkem dobře utajena, poslouchala sem. V dálce sem slyšela praskání větví.

"Tome ja za to nemůžu, může být kdekoliv, je strašně nízká" uslyšela sem z dálky.

"Panebože je tam i Tom" řekla sem si v hlavě.

Uslyšela sem kolem sebe kroky, uviděla sem krvavé tenisky, patřili tomu psychopatovi z maskou a pilou. Držela sem ruce u pusy abych byla tiše, třasla sem se.

"Není tady" řekl kluk z maskou.

"Někde tady musí být" ozval se Tom.

Po několika minutách sem už neslyšela nic, bylo ticho ani praskání ani mluvení, prostě nic.

"Odešli" řekla sem si v hlavě.

Počkala sem ještě dalších asi deset minut a pomalu sem začala vylezat. Když už sem byla venku porozhlédla sem se. Nikde nikdo. Pomalu sem šla druhou stranou, vyšla sem z porostu a šla lesem. Zničehonic sem uslyšela hlas Toma. Byli v tom porostu! Ale na druhé straně, rychle sem si sedla za hrubý kmen stromu.

"Doufám že nepůjdou kolem" modlila sem se v hlavě.

Podívala sem se za strom a uviděla že jdou pryč. Zvedla sem se a když už byli z dohledu šla sem dal. Po hodině chůze se začalo stmívat. Bála sem se. Našla sem malí průsmyk ve skále. Vlezla sem do něj a schulila se do klubíčka měla sem na sobě tričko a kraťasy, byla mi hrozná zima. Plus venku začalo pršet.

Nemohla sem usnout, brečela sem bezmocí, kéž bych nikdy do Tokia nejela. Teď tu někde zemřu. Po několika hodinách sem usnula. Probudila sem se až za svítání. Vylezla sem z průsmyku a pokračovala v cestě. Byla zima, třasla sem se. Vylezla sem na kopec který byl na louce. V dálce sem uviděla Tomovo auto. Po chvilce sledování sem zazřela Toma z puškou v ruce, za ním šlo několik můžu.

Hledají mě. Trochu sem se narovnala, tohle sem dělat neměla jeden z můžu na mě ukázal a Tom se otočil. Jakmile mě uviděli rozutekali se ke mě. Já běžela dolů kopcem a šla sem cez maliniště, dořezala sem si obě nohy a ruce. Z nohy mi začalo téct hrozně moc krve. Podemnou byla krev, rychle sem se vzala a sedla si za strom trochu dál od krve.

"Proč je tu tolik krve kurva?" zaslyšela sem.

Byl Tomův hlas.

"Ja nevim pane, nikdo po ní nestřílel třeba je zraněná musí tady být někde poblíž" řekl jeden z jeho mužů.

Pak nastalo ticho.

Z pohledu Toma:

Když sme doběhli za kopec Evie nebyla nikde, na zemi byla pouze kaluže čerstvé krve.

"Proč je tu tolik krve kurva?" řekl sem.

"Ja nevim pane, nikdo po ní nestřílel třeba je zraněná musí tady být někde poblíž" řekl jeden z mých  mužů.

Najednou sem uviděl krvavou stopu vedoucí za strom. Ukázal sem klukům aby se nehybali a byli tiše. Co nejvíc potichu sem se blížil ke stromu. Byl sem těsně při něm. Rychle sem šel za něj, a uviděl ji. Moje malá Evie seděla celá od krve a brečela.

"Ne vypadni Tome ja nechci, si psychopat nenávidím tě, ty si chtěl aby mě rozřezal na kousky?!" řvala na mě pomezi pláč.

"Proč bych něco takového chtěl?" nechápavě sem se zeptal.

"Oba ste mě hledali byla sem hned u vás, měl pilu!"

"Ja tě jenom chci mít spátky doma Evie" řekl sem....