Real Nightmares-Dokončeno

dárek

Je to už něco přes rok, od posledního telefonátu z Tomem jsem ani já ani Bill o něm neslyšeli. Chybí mi hrozně moc, city k němu jsou pořád stejné. Pořád naivně doufám že přijde.

Bill bydlí se mnou protože od doby co Tom odešel jsem nemohla spát a měla sem hrozné breakdowny. Je mi líp když je tady se mnou.

Právě sedím na posteli a je mi úplně na hovno. Nemám v plánu nic dělat jenom se válet v posteli a koukat když tak na nějaký film a při tom jíst nějaké jídlo. Je ráno takže se musím převlect protože fakt nemůžu chodit po domě ve spodním prádle.

Šla jsem ke skříni a vytáhla odtud Tomovu mikinu, při pohledu na ní jsem si bolestně povzdechla. Natáhla jsem se a vzala jsi šortky. Přesunula jsem se do koupelny kde jsem si dala sprchu a převlekla se.

Pak jsem kráčela dolů, v kuchyni už byl Bill.

"Dobré ráno" řekla jsem.

"Dobré, jak jsi se vyspala?"  zeptal se

"Ani se neptej" povzdechla jsem si.

Bill mi podal talířek ze snídani, vzala jsem si ji a začala jíst.

"Bille?"

"Ano?" otočil se na mě.

"Chybí ti Tom?"  zeptala jsem se.

"Samozřejmě, je to můj bratr a navíc dvojče, hrozně moc mi chybí a jak jsem si všiml době taky" řekl.

"Evie, proč ti chybí? Ubližoval ti" nadzvedl obočí  Bill.

"Bylo toho hrozně moc co udělal či dobře nebo špatně ale vždycky bylo něco díky čemu jsem se při něm cítila jinak, bylo to hezké ale zároveň tak matoucí" pronesla jsem.

Dala jsem si do úst poslední sousto snídaně a talíř dala do myčky.

"Miluješ ho?" zeptal se mě Bill.

Povzdechla jsem si.

"Nevím jestli na tuhle otázku mám značnou odpověď ale asi bych řekla jenom tohle, kdyby se vrátil nepustila bych ho a když se nevrátí budu truchlit nadále" řekla jsem.

"Takže ano"

"Udělej si odpověď jakoukoliv" mykla jsem rameny.

Odešla jsem do pokoje kde jsem si lehla do postele a přemýšlela co tak může právě Tom dělat...

Přeskočíme na čas 18:30.

"Evie!!" zařval zespoda Bill.

"Jo už jdu" rozběhla jsem se dolů.

"Koukej něco ti přišlo" podal mi obrovskou krabici.

"Ja si nic neobjednala" zamračila jsem se.

Vzala jsem si kuchyňský nůž a rozbalila krabici. Hned na vrchu bylo napsáno.

Pro mojí panenku♡

Panenku?! Kurva! Vždyť tak mi říkal Tom! Zůstala jsem jako zamrzlá.

"Děje se něco?" zeptal se Bill.

"Bille" začala jsem brečet.

Ukázala jsem mu tu kartičku kde to bylo napsané. Hned to pochopil protože mě obejmul.

"Nebreč podívej se co tam je" pronesl.

Polkla jsem a vytáhla bublinkovou fólií. Bylo tam asi šest menších krabic. Vzala jsem si jednu z nich a nožem otevřela bylo tam spodní prádlo. A k tomu kartička:

Pokud se někdy vrátím v tomhle mě přivítej :)

Pousmala jsem se a koukla na Billa který se na mě usmál. Vzala jsem si další krabici a otevřela ji byl tam mobil. Otevřela jsem další krabičku ve které byl plyšový medvěd, obrovský plyšový medvěd. Černé barvy. K tomuhle bylo napsané:

Když už nemůžeš obímat mě tak aspoň tohle ;)

Ihned jsem ho k sobě přitiskla, voněl hodně povědomě, voněl jako Tom. Vodopád slz mi opět stékal po tváři. Ve čtvrté krabičce byl překrásný náhrdelník ze srdíčkem. Pak tam byla asi nejmenší krabička kde byl prstýnek, okamžitě jsem si ho dala na ruku.

K šperkom bylo psané:

Určitě ti budou moc slušet princezno, a doufám že je budeš nosit pořád! :)

A pak tu byla poslední krabice otevřela jsem ji a ve vnitř byla mikina, velká mikina a k ji papírek:

Tady máš mojí mikinu aby jsi měla něco do sbírky.

A na spodu veliké krabice kde bylo tohle vše byl dopis.

Moje krásná panenko, strašně mě mrzí že jsem nestihl tvé narozeniny tak aspoň nějaké dárky aby jsi měla radost. Hrozně moc mi chybíš ale slibuju že hodně brzy budem opět spolu. Chtěl bych ti aspoň takhle popřát všechno nejlepší k narozeninám, moc tě miluju. Slyšel jsem že máš nějaké breakdowny a podobné věci, nechci už slyšet že brečíš a že nechceš jíst a spát! Doufám že aspoň teď se ti už bude spavat líp a už nebudeš plakat. Hrozně moc tě miluju panenko a slibuju že se brzy uvidjme♡

Tom<3

Při čtení jsem brečela jak štěstím tak i žalem.

"Miluju ho, proč už nemůže přijít" dala jsem si tvář do dlaní.

"Neboj brzy se uvidíte" usmal se na mě Bill.

"A jak vlastně ví že brečím a tohle vše?" koukla jsem se na něj.

"Ptal se"

"Ty si sním píšeš?" zeptala jsem se nevěřícně.

"Naposled asi dva týdny spatky"

"Je v pořádku?" vzlykla jsem.

"Jo celkem jo" pronesl Bill.

"Jak jako celkem?!" zařvala jsem.

"No víš on......

.........