2. - Jak na hvězdy, co nehasnou

23 3 0
                                    

Trocha klidu k sebereflexi nebyla dopřána nikomu. Sett s Kaynem si div nevykřičeli plíce, když po sobě štěkali jednu urážku za druhou, a K'Sante to prostě nehodlal nechat být a vrčel na ně na oba, aby toho nechali. Yone si prozpěvoval s rádiem, které sice jelo naplno, ale ani náhodou nemohlo překřičet byť jediného mluvícího cestujícího.

   „Měl by sis někdy očistit uši, když blbě slyšíš, troubo,“ opřel se do hromotluka Kayn a vyplázl na něj jazyk. Samozřejmě to doplnil zdviženým prostředníčkem.
„To byla šance na opravu. Seš mrtvej. Jen počkej, až tě dostanu do –“

   „Nechte toho!“ ozval se K'Sante a přitlačil Setta, který se natahoval dopředu, na sedadlo. „S vraždou na rejstříku si práci nenajdeš, Sette."

„Neříkej mi, co mám dělat.“

   „Jo, nejsi jeho máma. Ale ta je kus,“ doplnil to Kayn a zamával s mobilem.

Prasklá obrazovka mohla patřit komukoli, snad jen Yone je dost opatrný na to, aby byl jeho mobil ve stavu, jako by ho koupil teprve včera, ovšem foťák rozdrcený k nepoznání, gumička kolem celého mobilu, co držela zařízení pohromadě, a zezadu vyryté heslo, kdyby dotyčný náhodou zapomněl... to už zúžilo výběr.

   Settovi se do obličeje nahrnula krev. Kayn pokoušel jeho trpělivost už od chvíle, co se mu představil. Je to pár dní zpátky, ani za tu dobu si však nepadli do noty. Možná proto, že jsou v podobné charakterové kategorii. Oba zkrátka musí mít poslední slovo.

   „Vrať ho!“

   K'Sante měl co dělat, aby kolegu na sedadle udržel. Auto sebou cuklo, když sebou Sett trhl a chytil se sedadla řidiče.

   „Pokračujte v tom a otočím to!“ přidal se do hádky řidič.

   „S tebou není sranda,“ zabrblal si Kayn pod nosem.

   Poslední výhružka zabrala. Kayn vrátil mobil jeho majiteli a usadil se spořádaně jako normální člověk. Inu, na něj normálně, bota na sedačce musela být, jinak by si nemohl chytit koleno a z nervozity na něj klepat.

   Sett mobil rychle prohlédl. Nestihl se podívat, co je vevnitř, jestli se mu Kayn nehrabal v souborech, protože na něj něco tlačilo.

   V zápalu souboje urážek a prskání na sebe skupinka vzadu zapomněla, že jsou vlastně tři. Aphelios, který nejspíš právě nabyl vědomí po téměř utlačení dvěma hromotluky tlačil od sebe paže, které omezovaly jeho osobní prostor, a u toho ztěžka vydechoval.

   „Sorry, nevšim jsem si tě tu, Phele,“ omluvil se mu. „Příště se ozvi.“

   Němý muž otevřel ústa dokořán. Rychle je zase zavřel a loktem praštil Setta do ruky. Nepotřeboval použít sílu, stačilo, že narazil do správného místa. Sett se posunul co nejblíž dveřím a za neustálého mnutí paže propaloval nového vyzyvatele pohledem.

    „Tak bacha, hezoune, esli se chceš prát –“

   „Sette!“

   „K'Sante!“ ozval se Yone.

   „Ale já... to oni... to nemožeš!“

   „Uklidněte se. Jste jeden velký chaos.“

   „To ti mohlo dojít, že to tak dopadne,“ přidal se do rozhovoru Kayn. Zněl pozoruhodně rozumně. „Kdes je posbíral, co?“

   „V karaoke baru,“ odvětil Yone bez zaváhání, „a přes inzerát.“

   „A ty ses sem dostal jak, šašku?“ zajímal se Sett.

HEARTSTEEL: Jak se kradou srdceWhere stories live. Discover now