HEARTSTEEL: Jak se kradou srdce

5. - Jak po ránu káva chutná

Noc se překlenula v den bez požáru i vraždy. Všichni, kdo zamhouřili oka, se probudili ve svém těle, na němž nebyla jediná známka po tom, že by se je někdo v noci pokusil připravit o končetinu, oko… Tedy přežili všichni. To jediné, co se vytratilo, byla nabíječka z Yoneho zásuvky.

   Na snídani se scházeli postupně od sedmi ráno až po půl devátou. Jako první se tam objevil Yone, to ranní ptáče i večerní sova, závislé na kávě, a už do sebe naléval nutnou dávku kofeinu, aby byl schopný nějak fungovat. Hned po něm se z místnosti u jídelny vyvalil Sett.

   Byl nezdravě bledý, s kruhy pod očima. Čepici nechal někde vzadu. Světle červené vlasy trčely do všech stran, odmítaly klesnout dolů i poté, co se je pokusil přilepit k hlavě. Když seznal, že úspěchu se nedočká, nechal toho a sklesle došel k židli, na niž se svalil a zaklonil hlavu.

   „To byla příšerná noc!“ řekl na ráno až moc nahlas.

   Yone skoro nadskočil. Kávu ještě nedopil, nemá na tohle dost energie. Ale nic na to neřekl, nechtěl, aby to Sett rozváděl. Jak ho znal, bude následovat další stížnost.

   „On snad nikdy nespí! Jak se mám vyspat do krásy, když si pouští hudbu nahlas do tří do rána?“

   „To je mezi vámi. Musíte si o tom promluvit.“

   „Sem pak neusnul. Chrápe. Galio…“

   „Dáš si kafe?“

   „Jo. Tři. Nebo umřu.“

   „Jdi si uvařit.“

   K jeho překvapení se nevyspaný hromotluk zvedl a jako tělo bez duše se odplahočil do kuchyně. Yone však neměl chvilku klidu, jakmile se Sett zdekoval a dal se na rychlokurz práce s kávovarem, vystřídal jeho místo K'Sante.

   „Dobré ráno,“ pozdravil ho Yone, ale kolega jako by ho neslyšel.

   „Kafe,“ řekl jen a ztratil se v kuchyni.

   Dalších pět minut seděl v jídelně sám. Poklepával prsty na poloprázdný hrnek, druhou rukou držel mobil a prohlížel si zprávy. I teď se objevovaly články o fiasku na koncertě. Aby taky ne, měla to být obrovská událost, všechny oči byly na Ezrealovi. Ani si nedokázal představit, jaká rána to pro něj musela být. Možná začínal rozumět tomu, proč se zatím neozval. Dává se dokupy.

   Pro jistotu znovu zkontroloval, jestli mu neposlal SMS. Přestože mu chce dát prostor a čas, čtyři dny jsou dost dlouho. Mohl by napsat, že ani dnes nedorazí, že to nezvládne.

   Pokud se za to nestydí, uvědomil si.

   Když zvedl pohled od mobilu, všiml si, že tu není sám. Aphelios se přikradl tiše jako Twitch ve stínech, ovšem už s termoskou. Na rozdíl od ostatních přijel připraven na apokalypsu. O tom vypovídalo i to, že na stole u něj ležela krabička s jídlem.

   „Dobré ráno,“ popřál i Apheliovi.

   Palec nahoru je ultimátní odpověď na všechno. Jestli by nebylo lepší přijít na způsob, jak s ním komunikovat i bez mobilu. Překladač sice slouží jako dobrá náhrada, ale ne vždycky u sebe zařízení má. Znakovou řec by se učil týdny… ale pokud spolu mají vytvořit hit, nebylo by ke škodě obětovat nějaký čas a investovat do něj.

   „Jak to jde s tím hitem?“ zajímal se.

   Aphelios vytáhl z kapsy mobil. V dlouhých rukávech županu, do nějž se zabalil do stylu burrita, se mu těžko něco cvakalo, ale měl cvik. Brzy se Yone dočkal odpovědi: