Láska a jiná tajemství

34. Těžkosti života

Sidonie se dívala na Alici jak sedí na lavičce u plameňáků a mluví se svým psychologem. Tak ráda by jí pomohla, tak ráda by zahojila všechny její rány, ty stejné, které trápí i jí. Jenže to asi nebylo možné, protože nejistota tu byla pořád a byla možná ještě horší než krutý verdikt. Osud jejich rodinu hluboce poznamenal a přestože se celé roky snaží jít dál, ne vždy se to daří. Teď se k ní připojil Josef. "Sidonie, myslel jsem, že jsi ještě na jednání." "Už jsme skončili a teď čekám na Alici." Josef se podíval směrem k lavičkam. "Je v pořádku?" "Já ti nevím, ale poslední měsíce je to s ní úplně jiné. Má víc energie, je veselejší, ale zároveň je tu něco co neumí ani sama popsat." "Třeba je to všechno dobré znamení, ale je dobře, že s doktorem mluví. Adamově přítelkyni taky moc pomohl." Sidonie se na Josefa zmateně podívala. "Anna má nějaké problémy? Myslela jsem, že je všechno v nejlepším pořádku, zvlášť teď co jsi mi říkat, že se k němu před pár týdny definitivně nastěhovala." "To ano, ale to souvisí s její minulostí, bohužel dětský domov není zrovna příjemné místo k životu a ošklivě sny se občas vrátí." Sidonie se usmála a pohladila ho po rameni. Tohle jí nenapadlo, vídala tady Annu pravidelně a navíc Alice o ní moc krásně mluvila. Byla vždy tak veselá a milá, že jí nedošlo jaké ošklivé vzpomínky si může z minulosti nést.

Alice seděla s doktorem Vyšermou u výběhu plameňáků a povídali si. Byla ráda, že se může někomu svěřit, protože poslední týdny bylo něco jinak. Roky se tak dobře necítila, měla víc energie, mnohem líp spala a ona nevěděla proč. "Víte zvykla jsem si na těžkosti života, protože to bylo nevratné a teď nevím co mám dělat s tím co cítím. Mám strach, že je něco špatně." Doktor Alici poslouchal a v jedné věci měla pravdu, bylo v ní víc života než kdy dřív. Jakoby se její život nějak změnil a přesto žádná změna nenastala. "Alice možná prostě už jen nastal čas, víte moc dobře, že jsme o tom mluvili. Jednou musela přijít doba, kdy bude snazší jít dál, minulost nezmizí, ale bude méně bolestná." Doktor Vyšerma pozoroval Alici jak se zadívala dál na cestu, kde šla zrovna Anna s kolegyní. Bylo na ní vidět jemné rozrušení a on sám začal přemýšlet, proč zrovna Anna na ní má takový vliv. Celé roky se dívkám toho věku vyhýbala a teď od Eduarda věděl, že Anna je doslova výjimka. "Omlouvám se, prostě je to pro mě tak těžké. Ta nejistota." "Já vím a když bude potřeba jsem tu pro vás." Alice přikývla a s doktorem se rozloučila.

Na cestě zahlédla Sidonii s doktorem Hruškou a tak se vydala směrem k nim. Ona pořád nevěděla co dál, protože jí to sem a za Annou táhlo čím dál tím víc. Nechápala to a byla z toho zmatená. Možná má doktor pravdu a opravdu je čas se trochu posunout. Když došla k Sidonii její společník už jí jen pozdravil a odešel. "Jak ti je?" "Já nevím, pořád se v tom nevyznám, ale snad to bylo dobře si s doktorem promluvit." "Víš, že jsem tu pro tebe a stačí říct co by jsi potřebovala." Alice tchyni objala a byla vděčná za to jak jí vždycky byla oporou. Nakonec se vydaly směrem ze zoo a ona si najednou uvědomila, že se jí pryč nechce, vůbec to nechápala. Doma si došla do ložnice a vyndala velkou krabici ze šatníku, měla v ní pár věcí jako památku na Sid. Alba s jejími fotkami, pár kousků oblečení a oblíbenou deku co háčkovala Sidonie. Tehdy jí tím strašně mile překvapila a ona ji uložila ke všem vzpomínkam. Celé roky tu krabici pravidelně vyndávala a dívala se na fotky v albech. Její holčička byla tak krásná a tak moc jí chyběla. Ed byl úžasný kluk a vlastně jen díky němu začala zase pořádně žít, ale Sid vždycky bude mít v jejím srdci zvláštní místo. Nakonec zase všechno poctivě vrátila do krabice a tu zavřela. Vyšla na chodbu a zaklepala na dveře ložnice Sidonie.

Sidonie uvažovala jak Alici pomoct, ale sama teď byla zmatená. Měl pocit, že na ni Josef přenáší to svoje nadšení z Aničky. Nebo to bylo z toho jak o ní Alice krásně mluví, Eduard zase vyprávěl jak Adam vypadá šťastně a spokojeně. Jako by ta mladá dívka svým příchodem vnesla svěží vzduch do města, její milá a příjemná povaha k sobě prostě lidi přitahovala. Teď slyšela zaklepání na dveře a rychle schovala album, které měla v kosmetickém stolku. Nechtěla Alici přidělávat starosti. "Promiň, může tě opravdu o něco poprosit?" Sidonie se na Alici podívala a zároveň se dívala na krabici, kterou držela v rukou. "Mohla by jsi ji prosím někam schovat, chci zkusit nemít jí u sebe." "Samozřejmě Alice, ale pokud budeš chtít dám ti jí zase zpátky." "Děkuju, půjdu dolů co by jsi si dala k večeři?" " Nechám to na tobě." Po jejím odchodu vzala krabici a dala jí na dno svojí skříně. Možná to opradu bude posun, ale bylo to tak těžké. Sedla si zase ke stolku a vyndala album a zadíval se na fotky. Ještě, že jich tehdy dělali tolik, protože to byly jediné vzpomínky na malou Sid. Tak moc jí chyběla, milovala Eda, ale to prázdné místo po jeho sestře se nikdy nezacelilo. Nakonec se rozhodla jít pomoc Alici s večeří.