Láska a jiná tajemství

58. Maminčina náruč

Anna se snažila uklidnit, ale zrovna moc jí to nešlo. Její máma jí už mnoho minut jen plakala v náručí, ona sama se ty slzy taky nesnažila zadržet. Chvilku je podpíral Adam a teď se toho ujal táta. Eduard nakonec s pomocí Adama posadil Alici s Aničkou ke stolu. Alice byla hodně slabá a pořád plakala, trošku už se o ní začal bát. "Alice lásko, jsi v pořádku?" Alice se konečně trochu mohla soustředit a tak začala vnímat všechno co se stalo. Sid žila, byla naživu a ona jí teď mohla držet v náručí. Dívka která jí před pár měsíci vstoupila do života byla její dcera. Najednou dávalo všechno smysl, všechny ty pocity a touhy být v její přítomnosti. Její vlastní instinkty jí neomylně vedli k její dceři o kterou tak tragicky přišla. Nechápala jak se to celé stalo, ale to už bylo to nejmenší. Teď měla dceru u sebe a ve svém náručí. Slyšela jak k ní Eduard mluví a tak se na chvilku odtáhla, aby na něj viděla. "Alice, mám se bát?" "Ne, ne všechno je v pořádku, víc než v pořádku. Já mám svoji holčičku zpátky je zpátky v mojí náručí. Já tomu všemu jen asi nerozumím." Adam došel k dědovi a ostatním, zkontroloval, že Dana je v pořádku a pak se obrátil na zbytek Novotných. "Omlouváme se, ale Eduard měl pravdu tohle prostě šetrně nešlo." "Adame nemusíte se nám omlouvat, protože mám svoji vnučku doma. Jen se teď trochu bojím o Alici."

Josef pořád nemohl uvěřit tomu co se dozvěděl. Takže to bylo to co se dělo, oni pátrali a našli pravdu. Dokázali zjistit co se tehdy stalo, sice zatím nechápal jak, ale díky tomu teď bude moc lidí hodně šťastných včetně jeho samotného. Alice dál plakala v náručí svojí dcery a on musel uznat, že už trošku sdílel obavu Sidonie. "Alice jsi si jistá, že to všechno zvládneš? Můžeme vám všem říct podrobnosti později." "Ne jsem v pořádku, nebo spíš budu a chci to vědět." Eduard přikývl a pak se obrátil na Adama. "Tak myslím, že můžeš Aleně zavolat a taky jí říct, že Richarda potřebovat nebudeme." Raulovi došlo, že si asi nebyli jistí reakcí rodiny, ale hlavně Alice a doktor Vyšerma byl někde poblíž. Což mu Adamův hovor potvrdil. "Ahoj Álo, ona už to ví a všechno je pořádku." "No to nechám na tobě, jen Richarda potřebovat nebudeme." "Taky tě mám rád cvoku a děkuju." Dana už se zvládla z prvotního šoku trochu probrat a v objetí Lubora vnímala co všechno se tady teď dělo. Nemohla tomu uvěřit, jak se to všechno vlastně stalo. Proto teď byla Anna tak trochu mimo, věděli to už pár dní a mlčeli než měli testy hotové. Taky jí napadlo, že už si nemusí lámat hlavu od koho dostala Anna onehdy tu květinu.

Sidonie si užila pár chvilek, kdy držela v náručí svoji vnučka, pak už ji musela přenechat ostatním. Bylo tu spoustu slz, spoustu objetí a spousta štěstí. Měli ji zpátky a způsobem, který zatím nechápala, ale věděla, že se ho brzo dozví. "Eduarde, poslední dny jsem nechápala co se děje, ale teď už je mi to jasné. Taky chápu, proč jsi včera ráno utekl ze snídaně, když se Alice ptala jestli přijde Adam s Aničkou." "Mami já si byl jistý od doby kdy mi to Adam celé vysvětlil, ale ty testy byly potřeba, jen ta doba nebyla zrovna procházka růžovou zahradou." Sidonie syna objala a byla tak moc šťastná za tento večer. Alice se konečně zvládla uklidnit a teď seděla vedle svojí dcery a pořád to pro ni byl velký zázrak. "Holčičko moje, tak moc jsem doufala, že někde jsi. Sice ne se mnou, ale jsi naživu a šťastná. Pak jsi se objevila v zoo a já nechápala co cítím. Pokaždé, když jsem byla v tvojí blízkosti, ten pocit jsem nechápala a teď vím, že moje srdce mi napovídalo a já jen nechápala smysl třech sdělení." "Ja vím, měla jsem to podobně a nedávalo to smysl, ale ten pocit tu byl nejen u tebe, ale i u ostatních." Nakonec Raul zavelel, že má hlad a že chce znát podrobnosti, ale ne hladový.

Během večeře Adam společně s Annou a Eduardem vyprávěli celou tu historii. V jednu chvíli Sidonie vztekle vstala od stolu a utekla na terasu. Adam s tím naštěstí počítal a tak instruoval dědu, že ho asi Sidonie bude potřebovat. Nakonec se po pár minutách vrátili zpátky ke stolu. "Omlouvám se, ale tohle bylo na mě už trošku moc a děkuju Adame, že jsi to předpokládal. Mimochodem myslím si, že je čas na kolektivní tykání koneckonců jsme rodina a Dano, Lubore tím samozřejmě myslím i vás dva." Lubor přikývl a pořád ještě zpracovával informace z dnešního večera. Tímhle vším se Anna s Adamem trápili už tolik dní a museli mlčet, naštěstí Dana už po počátečním šoku byla klidná a usmívala se. Té se taky splnilo přání, aby Anna zjistila co možná nejvíc a to se podařilo měrou vrchovatou. "Sidonie věř mi, šok to byl i pro nás a to ne zrovna malý. Musel jsem čekat celé odpoledne než jsem to doma Aničce řekl a pak další dny než se Eduard vrátil ze služební cesty." Sidonie ještě chtěla něco říct, ale slovo si vzal Ed a to zavinilo, že se pak všichni začali smát. "Hele, když teď je ségra doma tak já můžu jet na silvestra na tu horskou chatu ne?" Eduard nemohl uvěřit, že to fakt Ed řekl, ale vlastně měl na to nárok. Byl to pro něj stejný šok jako pro ostatní, ale zároveň hned správně vyhodnotil situaci, že teď budeme mít víc volnosti. "Samozřejmě, že můžeš, ale prosím psát by jsi nám mohl." Alice musela dát konečně Edovi volnost, protože on se vážně snažil být doma co nejvíc a chápal jak se cítí od doby, kdy mu řekli celou pravdu. Teď ještě znovu objala dceru a život nabral úplně nový směr, protože maminčina náruč už nebyl prázdná, ale byla v ní zpátky ztracená dcera.