Boj na ledě,nebo v lásce??

II.

Po asi hodině jsem se vzbudila,protože jsem cítila že se na mě celou dobu někdo dívá. Otočila jsem se doprava a viděla jsem Tomáše jak se na mě dívá. Nemohla jsem od něho odtrhnout oči a tak jsme tam chvíli seděli a prostě se na sebe dívali aniž bychom u toho něco řekli. Pak prolomil ticho:

T: máš nádherné oči Ell
E: to ty taky,vždycky se mi hnědé oči líbili
T: a proto si se bavila s Cibulkou co?
E: Hele přišel sám a na barvě oči fakt nezáleží.
T: Ty co mají hnědý oči jsou nejlepší víš
E: to má být urážka když je mám zelené??
T: Ne to vůbec ne,ty jsi výjimka

Z konverzace nás vyrušil bracha který nám rekl že do půl hodiny budeme přistávat.  Po té konverzaci jsem se radši otočila na druhou stranu a dívala se z okna na ubýhající města pod námi. Bylo to vážně krásné,ale pořád jsem nemohla přestat myslet na Tomášovi krásné hnědé oči a naši zvláštní konverzaci,ale určitě v tom nechci hledat něco víc,abych jim tu ještě neudělala nějaké drama když hrají důležité zápasy. Dále se už nic nedělo,jen jsem chvílemi cítila jak mě Tomáš propaluje pohledem,ale nesebrala jsem odvahu na to,se na něho otočit.

14:00
Právě jsme dorazili na hotel a já dostala klíčky od mého pokoje. Hned vedle mě mají pokoj Šalé s bráchou a Hamara. No a aby toho nebylo málo tak naproti mají pokoj Cibulka,Hrabal,Sapoušek  a Melovský. Začala jsem si vybalovat své věci a pustila si u toho písničky do sluchátek,takže jsem neslyšela že někdo ťukal. Najednou se rozletěli dveře a do nich vešel brácha s nějakým klukem. Dle mého odhadu to bude náš brankář Hrabal.

E: kde jste k sakru vzali klíče od mého pokoje??
J: na recepci, chtěl jsem ti představit Michala,je to náš skvělej brankář
M: ahoj Michal těší mě
E: Ahoj já jsem Ell
J: tak pojď musíme jít
M: jasný jdeme,těšilo mě Ell
E: Mě taky a ahoj
J: ahoj,pak se za tebou zastavím

Když kluci odešli tak jsem si sedla na postel a tam jsem měla dvě žádosti o sledování na instagramu a nebyl to nikdo jiný než Tomáš Cibulka a Tomáš Hamara. Hned jsem jim sledování opětovala a do minuty mi přišla zpráva.

Tomashamara Ahoj😼
Elizabeth_07 Čauko něco potřebuješ?
Tomashamara  kde máš pokoj? Přišel bych na návštěvu.
Elizabeth_07 mám ho hned vedle vás blbečku😎
Tomashamara blbečka si odpusť a pojď mi otevřít

Než jsem stihla cokoliv udělat,už se ozývalo ťukání na dveře, samozřejmě že to byl Tomáš. Otevřela jsem dveře a hned jsem zakoukala do jeho krásných očí. Řekla jsem mu ať jde dál a on si šel sednout na postel a čekal až si přijdu sednout k němu.  Ze slušnosti jsem se ho zeptala jestli nechce něco k pití ale řekl že ne. Když dlouho nikdo nic neřekl rozhodla jsem se prolomit ticho a zeptala se ho proč vlastně chtěl přijít. On se na mě otočil a já se zase utápěla v jeho krásných očích,po chvíli mi odpověděl že mě chtěl vidět ještě než půjdou na první trénink,a začal se ke mě přibližovat. Věděla jsem kam by to vedlo dal a tak jsem cukla trochu dozadu. Asi pochopil co tím mám namysli a zvedl se a šel ke dveřím. Šla jsem zaním a chtěla za ním zavřít dveře. On se ještě jednou ve dveřích otočil a dal mi letmou pusu do vlasů a zmizel. Vůbec jsem nevěděla co se právě stalo ale neměla jsem čas na přemýšlení. Musela jsem se jít připravit na první návštěvu haly.

Když jsem došla do haly, trenér se mě ptal co studuji za školu. Řekla jsem mu že chodím na zdrávku a na jeho tváři se objevil malý úsměv.

T: tak to jsem rád že zrovna zdravotní škola.
E: pročpak? Doktorka ještě vážně nejsem :)
T: nevadí udělám ve tvém pokoji takovou menší nemocnici, většinou mají kluci rozseklé obočí nebo ret,zvládneš jim to ošetřit??
E: dobře proč ne budu jen ráda že budu napomocná
T: to jsem rád,tebe jsme tu potřebovali

Měla jsem s trenérem schůzku po tréninku,protože potřebuji vyzvednout náplasti,obvazy a podobné věci které si vezmu k sobě do pokoje. Vše jsem si vyzvedla a odebrala jsem se k sobě do pokoje a sotva jsem za sebou zacvakla dveře ozvalo se lehké ťukání. Položila jsem si věci na stůl a šla otevřít. Ve dveřích stál ten modrooký chlapec kterého jsem naposledy viděla v kavárně na letišti,měl rozseklou tvář a držel si tam papírový kapesník.

T: ahoj slyšel jsem že jsi naše nová doktorka
E: jojo to jsem,koukám že mám prvního pacienta
T: jo,dostal jsem hokejkou
E: jaj to muselo bolet,pojď dál já se ti na to podívám

Tomáš se posadil na židli a já jsem si šla umýt ruce a našla jsem dezinfekci a náplast. Namočila jsem si kousek papírového kapesníku a přejela mu ránu kterou měl na obličeji. Celou dobu jsem cítila že ze mě nespustil oči a když jsem mu ránu zalepila,nedalo mi to a naše oči se střetli, měl je krásně modré a moje ruka byla stále na jeho tváři. Nemohla jsem se ani hnout,jakoby mě hypnotizoval nebo co. Pak mě rukou pohladil po tváři a šeptl že děkuje a zmizel.