Boj na ledě,nebo v lásce??

XXVI.

Je šest hodin ráno a kluci mají za hodinu trénink,protože se dneska utkají s USA. Bude to masakr ale věřím že to kluci zvládnou,musí Teda ale máknout protože Američani jsou prostě Američani....

Na tomhle tréninku být nemusím,táta říkal že stačí když půjdu na ten odpoledne. Takže jsem si v klidu vyčistila zuby,udělala jsem si lehký makeup a oblékla se do týmové teplákovky a šla projíždět sociální sítě jako každé ráno.

Na snídani jsem šla až po klukách a ani mě to nevadilo,měla jsem jich za ten týden plný zuby a to myslím zcela upřímně.

Ke snídani jsem si dala jogurt s müsli jako každé ráno a k tomu jsem si dala kafe protože bez toho se prostě neobejdu. 

Když jsem tak u jídla projížděla instagram někdo mi zaťukal na rameno.

"Dobré ranko ségra " rekl Jirka a já byla v šoku

"Ahoj,co že nejsi s klukama na ledě?"

"Mám něco s rukou,tak to nechci zbytečně namáhat "

" a jak dlouho tě bolí? Proč jsi za mnou nepřišel?"

" Hele nic to nebude,dělali jsme s klukama kraviny a já spadl z postele " poškrábal se ve vlasech a nejistě se pousmál.

"Jirko ty fakt nejsi normální!! Dneska hrajete zápas a  ty děláš takovýhle kraviny,padej si nahoru lehnout já ti tam donesu jídlo "

"Fajn,diky" protocil oči a já se rychle najedla a už jsem si to válela k němu na pokoj.

"Tak tady to máš " Usmála jsem se na něj a ještě jsem dodala

"Ještě ti přinesu nějakou mastičku na tu ruku jo?"

"Jo,budeš hodná ell a už se nezlob,bude to dobry"

Jasný dobrý dobrý a pak kvůli tomu nebude hrát. Fakt mě rozčiluje,on se neumí prostě chovat normálně.

Ještě jsem mu donesla mast na pokoj a dostal odeme kázání jak se má chovat. Mezitím už začali chodit kluci z tréninku a kupodivu se nikomu nic nestalo kromě edy který neumí chodit s chráničema. Natloukl si ale naštěstí se mu nic vážného a omezujícího nestalo.

Vůbec jsem nevěděla co budu dělat a tak jsem šla za tatou na pokoj se zeptat jestli je v hale tedka volno.

"Můžu dál?"

"Jo pojď,něco se stalo?"

"Ne to ne,jen se hrozne nudím a tak jsem se šla zeptat jestli je v hale tedka volno"

"Jo teď je tam volno,asi na hodinu a půl,pak tam jdou Slováci a budou tam do oběda. Pak odpoledne tam bude Amerika a pak se bude hrát zápas " usmál se na mě a já poděkovala a šla si sbalit své věci.

Ze slovenského týmu jsem kromě daliho a juraje nikoho neznala. Moc jsem se s nima nebavila ale tihle dva byli celkem v pohodě. Ale i tak doufám že stihnu vypadnout dříve než se tam všichni nahrnou.

Vzala jsem si sportovní tašku,dala tam brusle a vzala jsem si normálně leginy a mikinu. Těch šatů by byla takhle na začátek škoda. Vzala jsem si kartu od pokoje a sluchátka a už jsem si to trádovala na led.

Byla jsem hrozně šťastná že budu po tak dlouhé době opět na ledě.

Když jsem došla na místo,zalezla jsem si na střídačku a začala jsem si šněrovat brusle. Pak jsem si akorát přehodila mikinu a už jsem byla na ledě.

Bylo to nádherné po tak dlouhé době být zpátky ve svém živlu. Ani jsem nezaregistrovala že za pět minut bych už na ledě neměla být a tak jsem se rychle sebrala a šla jsem z haly pryč. V tom spěchu jsem narazila do Daliho.

"Ježíš,promiň měla jsem koukat na cestu."

"Ahoj,tebe jsem dlouho neviděl,jak se daří " a usmal se na mě

"Jo jde to,a jak ty?"

"Mám se dobře,co tu děláš?"

"Dělám tu doktorku " a protočila jsem oči

" to musí být kluci poctěni takovou krasavicí" a mrkl na mě

"Nojo to zajisté " a začala jsem se smát

"Rad jsem tě viděl " usmál se na mě a šel k ledu

Abych pravdu řekla ani jsem si nemyslela že by mě mohli po tolika letech poznat. Abych vám to ujasnila tak když jsem byla menší tak jsem se chodila dívat na bráchu jak hraje a hodně se bavil s Dalim a s Jurkem a nějak jsem se s nima skamarádila. Naposledy jsme se viděli asi před rokem když jsem bráchu vyprovázela s mamkou na letiště.

Když jsem došla na hotel hnedka mě zastavil tom

"Dobré ranko" usmál se na mě a v ruce držel kafe

"ahoj Tome" Usmála jsem se nazpět a objala jsem ho

"Byla jsi na bruslích?" Zamumlal mi do vlasů

"Jo,bylo to super "

" doufám že jsi na sebe dávala pozor"

"Jo,neboj se nejsem mala"

"Nejsi,ale nechci aby se ti něco stalo" a pohladil mě po vlasech

Pak už musel jít protože na něj volali kluci z jídelny. Já jsem pokračovala ke svému pokoji a tam si vybalila své věci.

Jsou tři hodiny ráno a kluci už jsou připraveni v šatně na zápas s Amerikou. Nervozita tu je to je jasné ale věřím jim ze to dokážou.

Kluci hráli nádherně a vedli jsme vyrovnaný zápas a skončili jsme na najezdech. Bohužel jsme dostali gól a tak jsme získali jen jeden bod,ale to vůbec nevadí. Pozítří nás čekají Švýcaři a my se na ně musíme pořádně připravit.

Kluci z toho byli docela zklamaní ale nemají se za co stydět. Ukázali nám že můžeme hrát s kýmkoliv a jsme na ně všichni pyšní. Na zápase byla i tomova maminka a já se s ní hodila do řeči.

"Jsi vážně krásná holka Ell."

"Jezis dekuju moc,moc si toho vážím" a usmála jsem se na ni

"Tom někoho takového potřeboval,hodnou a krásnou holčičku. Moc vám to spolu sluší " a zářila jako sluníčko

"Děkujeme moc,jsem ráda že s ním můžu být "

" to on je taky rád,každý večer mi o tobě píše " a začala se smát

"To opravdu?" A smála jsem se taky.

"Jo,už vám plánuje cestu do Kanady. Je z tebe úplně vedle " Usmála se pohladila mě po rameni a řekla že už půjde.

"Tak ahoj ell,ráda jsem tě poznala" a usmála se na mě

"Nashledanou,  já vás taky " mávla jsem na ni a šla k hotelu.

Doběhl mě Jirka.

"Ell,zklamali jsme tě?"

" NE,vůbec ne,jsem na váš pyšná bracha " a podívala jsem se mu do očí.

"Hráli jsme jak nejlépe jsme mohli ell"

"Já vím,máme jeden bod bod a zítra to natřeme svycarum " poplácala jsem ho po zádech a sli jsme spolu k hotelu.

Tam se bracha odpojil do jejich pokoje a kluci šli odpočívat...

Dobré ráno!! Je tu kapitolka ale je taková o ničem ale potřebovala jsem ji napsat aby mě to navazovalo dal. Tak snad se u toho neunudíte k smrti 😫. Večer vydám další a to snad bude zábavnější. Nicméně se blížíme do finále!! Odhaduju to na cca 10 kapitol a pak začnu psát nový příběh kde bude nejspíše Jirka v hlavní roli.💕