Boj na ledě,nebo v lásce??

V

Blížila se šestá hodina a já se rozhodla že se půjdu připravit na náš rozhovor s Tomášem. Vzala jsem si na sebe týmové tepláky a černý top a čekala až se na hodinách ukáže 18:00.

Konečně bylo šest hodin a já se odbelhala v otřesném stresu dolů před hotel, kde už seděl Tomáš se sklopenou hlavou.

"ahoj tak jsem tu"

" čau,tak co chceš?"

" vím co se teď děje,konkrétně to že se ti líbím"

" co ti na to mám říct?"

" nemusíš říkat nic,jen jsem si to s tebou chtěla ujasnit,protože se vůbec  nesoustředíš na hru."

" já vím,a to všechno kvůli tobě!"

" nemůžu za to že jsi se zabouchnul jako malé děcko!"

V našem rozhovoru nás přerušil Jirka

"Hej co se sakra děje! Řvete tu jak malé děti "

Já už jsem měla slzy na krajíčku a utekla jsem do svého pokoje,kde jsem se zamkla a samou únavou jsem usla.

Ráno mě probudilo vycházející slunce,nechtělo se mi vůbec nic, a už vůbec jsem nechtěla jít na snídani po tom co se včera odehrálo.

Když jsem vešla do jídelny nikdo se na mě ani nepodíval,sedla jsem si vedle bratra a Cibulky a se sklopenou hlavou jsem do sebe rychle naházela jogurt a rychlou chůzí jsem chtěla odejít z jídelny,ale někdo do mě vrazil.

"Promiň,jsi v pohodě??

" jo asi jo"

" fakt se omlouvám, nevíš kde mají pokoj trenéři??"

" mají ho v prvním patře,pokoj 19"

"Dekuju moc"

Po tom se neznámý chlapec otočil a šel do prvního patra.  Nevěděla jsem  kdo to je,ale už jsem ho někde viděla. Dívala jsem se všude na soupisky ale žádný obličej mi k němu neseděl.

Z dlouhého přemýšlení mě probudil hlasitý rozhovor u bratra v pokoji.

"Kluci tohle je Tom Suchánek,bude to do konce MS,nemá teď stejně co dělat,tak bude trénovat Michala lepším dovednostem v bráně."....

Víc jsem slyšet nepotřebovala a hned jsem si ho našla na instagramu. Byl pěkný o tom žádná ale už tak tu mám moc práce s láskou. Nikdo se tu semnou kvůli včerejšku nebaví a možná že je to i dobře.

V deset hodin měli Kluci trénink protože zítra hrají první zápas proti Slovensku. Na trénink se mi moc nechtělo ale chtěla jsem na chvíli vypadnout z toho pokoje,a tak jsem se sebrala a šla jsem zase do haly na mé oblíbené místečko nad střídačku.

" jé ahoj,ty jsi ta kterou jsem ráno sejmul zejo"

" jo ahoj,to jsem já "

" fakt jsi v pohodě??"

"Jo jsem neboj se "

" tak to jsem rád, jsem Tomáš "

" ahoj já jsem Ell"

" ještě se uvidíme Ell,musím na led"

Super další Tomáš,to tu ještě scházelo.

Když trénink skončil šla jsem na pokoj a čekala jsem svého prvního pacienta s nějakou bolístkou.  Nečekala jsem dlouho a z chodby se ozvalo ťukání na dveře. Otevřela jsem a ve dveřích stál opět modrooký kluk ale tentokrát neměl rozseklou tvář ale obočí.

"Tak jsem tu zas"

"Jak ty to děláš , pojď dal"

" tentokrát to byl puk,ne hokejka"

" a příště to bude co?" Usmála jsem se

" to nevím,ale něco snad jo,chci tě vidět."

Na to jsem nic neřekla a začala jsem mu ošetřovat ránu nad okem. Když jsem měla hotovo naše oči se opět střetli jako včera a já nevěděla co mám dělat. Srdce mi hrozně bušilo  a pak z Tomáše vypadlo něco,co jsem vůbec nečekala.