• I'm Scared •

~3~

Bill

Posadili jsme se zpět do naší lavice, a podíval se na Toma.

„co si myslíš o tý holce?” zeptal jsem se potichu, aby mě neslyšela.
Sedí poměrně blízko.

Tom se na to otočil, a nadzvedl obočí.

„Že je divná” pronesl, a koukl se za mě.
Nejspíš na tu holku.

„Opravdu, hodně divná” dodal, a pak odvrátil pohled.

„Podle mě je milá” pronesl jsem.

„Milá ? Ani s tebou neprohodila slovo, a kouká na tebe jako na vraha” odpověděl mi, a já se na ní otočil.
Koukala pod stůl, a hrála si s rukama.

„Vypadá mile” pronesl jsem, podle Tomova výrazu jsem poznal, že semnou nesouhlasí.

„Jak už jsem říkal, podle mě se bojí” dodal jsem.

„Čeho?” zeptal se, a nadzvedl obočí.

„Já..nevím” pronesl jsem, a ještě jednou se na ní otočil.

- - - - - - - - - - - - - -

Tracy

Před pár minutami skončila 2 hodina, a je velká přestávka.
Sedím ve svojí lavici, a koukám do blba, když v tom mi na stůl příletí složený papírek.
Rozhlednu se po třídě, kdo by to mohl být, nikdo mě nenapadá.
Ještě se kouknu na ty dva nový kluky, a zjistím že na mě ten s dredy upřeně kouká.
Jako vždy odvrátim zrak, a popadnu ten papírek.

Otevřu ho a přečtu si ho.

„Nechceš mi prozradit aspoň své jméno?”

Dole bylo napsáno "Bill".
Vzala jsem se propisku, a napsal tam "Tracy".

V žádném případě jim to tam ale nedonesu, podívala jsem se směrem k jejich lavici, a v tu chvíli se na mě Tom podíval.
Položila jsem papírek na lavici, a naznačila mu že si ho může vzít, snad ho dá Billovi.

Otráveně se zvedl, a došel k mojí lavici, opřel se o ní rukama a podíval se na mě.

„Nauč se mluvit..tohle je pěkně otravný” pronesl.
Popadl ten papírek, a odešel zpět ke své lavici.

Tom

„Na..to je od tý divný holky” pronesl jsem, a hodil před Billa papírek.

„Neříkej ji tak” řekl Bill, a šťouchl do mě, jen jsem protočil očima.

„Jmenuje se Tracy..to je hezke jméno” pronesl Bill když si otevřel ten papírek.

„Mám se jí zeptat ještě na něco?” zeptal se Bill.
Na to už jsem ale neodpověděl, protože zazvonilo na hodinu.
Momentálně máme chemii, jak já ji nesnáším.

To třídy přišla učitelka, a všichni ztichli.

„Dobrý den třído.. ještě než se začneme věnovat učení, bych chtěla oznámit, že chci abyste udělali projekt ve dvojicích” pronesla a já si povzdechl.
Tohle nesnáším.

„Téma je libovolné, pokud to nestihnete tady, doděláte to doma” dodala, a já se podíval na Billa.

„Rozdělím vás do dvojic, a poté můžete ihned začít”
Cože? Nemůžu být ve dvojici s Billem, tak to ať jde do prdele.

„Takže... Madison a John, Sarah a Bill..”
Skvělý takže s Billem opravdu nebudu, ať to aspoň není nějaká namyšlená kráva, tu bych nemohl vystát.

„....Cloe a Henry, a nakonec Tom s Tracy” ( samozřejmě je tam víc dětí , ale nechci tady vypisovat všechny)

To si ze mě dělá prdel, proč zrovna na mě vyšla ona?

„Můžete se k sobě posadit, a začít” pronesla učitelka.

„Běž za Tracy” promluvit ke mně Bill , a já protočil očima.

Zvedl jsem se ze židle, a rozešel se k ní.
Sedl jsem si vedle ní na židli, a ona se odsunula tak jako pokaždé, když si k ní přisedl Bill.

„Takže jak si slyšela, tak spolu máme udělat projekt..na něco z chemie” pronesl jsem, a koukal na ní.

„Nějaký nápady na téma?” zeptal jsem se.

Chvíli koukala do blba, a pak popadla papír, nejdřív jsem nechápal co dělá, ale když chtěla vzít propisku chytl jsem ji za ruku.

Okamžitě ji vytrhla z mého sevření, vypadala vyděšeně.

„Umíš mluvit, tak mi to řekni” pronesl jsem, a koukal jak si druhou rukou drží místo kde jsem ji chytil.
Jako by ji to bolelo.
Chytili jsem ji jemně, nemohlo ji to bolet.

„Napadá tě něco?” zeptal jsem se.
S tímhle přístupem, o hodině nic udělat nestihneme.

„Atom..” pronesla potichu.
Musel jsem se usmát, když konečně promluvila.

„Atom?” zeptal jsem se, a nadzvedl obočí.
Jestli to patří do chemie tak klidně.
Jen na mě kývla, a pak se podívala dolů.

Začali jsme ten projekt dělat.
Už semnou neprohodila ani slovo, ale je mi to jedno, hlavně že pracuje.
Samozřejmě jsem jí pomáhal.

Popravdě se mi s ní pracuje dobře, je tichá, takže mě neruší, ale mohla by aspoň někdy promluvit.

Po nějaký době zazvonilo, a já se chtěl odebrat ke své lavici, ale ten projekt jsme nedodělali, a měli bychom ho dodělat společně.
Chci se s ní domluvit kdy ho doděláme.

„Stavíš se dneska u mě abychom mohli dokončit ten projekt?” zeptal jsem se jí.

Zakývala hlavou na náznak, že ne.
Přijde mi spíš že se bojí, ale proč?

„Nemusíš se bát, chci jen dodělat ten projekt” pronesl jsem, a koukal na ní.

„Tak..co?” zeptal jsem se.

Jen na mě kývla, tentokrát na náznak ano.
Usmál jsem se, a poté se rozešel zpět ke své lavici.

„Tak co?” zeptal se Bill.

„Není zas tak špatná” odpověděl jsem mu, a podíval se na ní.

„Ja to říkal” pronesl, a šťouchl do mě, jen jsem protočil očima.

★   ★   ★

B.