• I'm Scared •

~19~

Seděla jsem v pokoji a na ruce měla přiložených několik kapesníků, abych zastavila krvácení.
Udělala jsem to znova, i když s tím chci přestat.. nemůžu.

Po tvářích mi stékali slzy a já přemýšlela proč zrovna já?

Jsem vděčná, že do mého života přišel Tom, když sem s ním citím se opravdu skvělě, je to divný..tento pocit jsem ještě nikdy předtím nezažila.
Ale líbí se mi to.

Tom je ale momentálně snad jediná dobrá věc v mém zatraceném životě.

Bolelo mě celé tělo.. nevím jestli to táta udělal, protože jsem si to podle něj zasloužila, nebo protože ho opravdu někdo naštval v baru.
Ale nechci takhle dál žít, já prostě nemůžu.

Navíc jak to semnou souvisí.. chlap v baru, a on za to zmlátí mě?
Nesnáším ho.

Chtěla bych být teď s Tomem, a obejmou ho tak jako když sem odcházela, bylo to opravdu příjemný.
Co asi teď dělá?

Tom je v podstatě jediný kdo ví o mých problémech.
Zjistil to sám, ale přesto to ví.
Nesoudí mě.. myslím že by mě za to hodně lidí soudilo, ale on je jiný.
Má mě rád, nebo to si aspoň myslím..ale já jeho ano a obávám se že víc než jen jako kamaráda.

Neví o tátovi, a o tom mu ani říkat nechci
Bojím se, ale nevím čeho.. možná jeho reakce, ale proč?
Nikdy bych se mu s tímhle nedokázala svěřit sama od sebe, možná kdybych byla opilá a ujelo mi to, ale jinak ne.

Jednou mu to ale stejně nejspíš budu muset říct.
Myslím že si to zaslouží vědět, ale můj problém je, že se neumím svěřovat.

Kurva.
Tak strašně ráda bych teď byla s ním.

Při tomhle přemýšlení mi pořád stékali slzy po tvářich.
Podívala jsem se dolů na svojí ruku a sundala z ní kapesníky.

Vyhodila jsem je a převlékla se do jiného trika s dlouhým rukávem, potřebuji za Tomem.

Vím že se máme vidět večer, ale já nevydržím čekat..chci být s ním.
Možná jsem posedlá? Ne. Jen je to v podstatě první člověk co se o mě zajímá, a já si na něj až moc zvykla.. nevím co bych dělala kdyby se semnou z ničeho nic přestal bavit.

Oblékla jsem si mikinu a přešla k oknu.
Otevřela jsem ho, nemůžu totiž odejít jen tak dveřmi, mám zaracha..a nechci se s ním ani hádat.
Moje okno je v podstatě nízko, takže myslím že bych to mohla zvládnout.

Vylezla jsem oknem a objevila se na střeše..bylo to docela nízko, ale myslím že seskočit není dobrý nápad. Kdybych dopadla špatně, nemohla bych chodit dalších pár týdnů.

Sedla jsem si na okraj střechy a chvíli koukala dolů, když sedím zdá se mi to nízko.
Otočila jsem se a pomocí rukama jsem se chytla za okraj střechy a spustila se dolů, takže jsem se momentálně držela střechy a nohy mi vyseli dolů.

Bylo to nízko, takže jsem se už jen pustila a dopadla na nohy, poté jsem se v klidu rozešla k Tomovi domů.
Chyba nejspíš byla že jsem si sebou nevzala telefon ani nic jiného.
Ani nevím jak se vrátím domů, oknem těžko, dolů to byla hračka ale nahoru se nevyškrábu.

- - - - - - - - -

Stála jsem před jeho barákem , neboli jejich.
Chvíli jsem stála před dveřmi a koukala na zvonek, co když mi neotevře? Měli jsme se vidět až večer..co když ho otravuji.
Co když...Ne.

Prostě zazvoním a přestanu předpovídat to co se nejspíš ani nestane.
Nadechla jsem se a zazvonila, proč z toho mam takový stres?

Chvíli jsem čekala a pak se začali otevírat dveře, čekala jsem Toma ale byl to Bill, I přesto jsem se usmála.

„Ahaj Tracy..co ty tady?” zeptal se překvapeně.

„Um jdu za Tomem..” odpověděla jsem poměrně potichu.

„Tom tady ale teď není” odpověděl a koukal na mě.

„Není?" Zeptala jsem se a on jen zakroutil záporně hlavou.

„A chceš jít dál?” zeptal se a odstoupil ode dveří „můžeš tady na něj klidně počkat” dodal a já kývla na souhlas.

Vešla jsem dovnitř a zula si boty.
V koupelně jsem si umyla ruce a pak se rozešla do obýváku za Billem.

„Chceš něco..k pití, k jídlu?” zeptal se s úsměvem.

„Ne.. děkuji” odpověděla jsem a usmála se.

„Um..a kde je Tom, jestli se můžu zeptat” pronesla jsem.

„Ja vlastně ani nevím..říkal mi že jde za nějakou holkou” odpověděl Bill a mykl rameny.

Holkou? Proč cítím tak divný pocit.. žárlím?
Ne to nemůžu.. nemám důvod.

"Aha" odpověděla jsem jen a pak koukala tiše před sebe.

- - - - - - - -

Uběhla nějaká doba a my s Billem slyšeli odemykání dveří, poté rámus v předsíni.

Byl to Tom.
Po chvilce se objevil v obýváku.

„Čau Tome” pronesl Bill který seděl vedle mě na gauč, ani mu neodpověděl a rychlostí blesku zmizel nahoře na schodech, ani si mě nevšiml.

Chvíli jsem přemýšlela a pak jsem se zvedla z gauče, rozešla jsem se do jeho pokoje.
Když jsem stála před jeho dveřmi zaťukala jsem a chvíli počkala.

„Odejdi Bille” pronesl otráveně z pokoje.

„To jsem já” řekla jsem a pomalu otevřela dveře od jeho pokoje.

„Co tady děláš?” zeptal se stejně otráveně. Udělala jsem něco?

„Jen jsem se chtěla stavit..za tebou” odpověděla jsem a vešla do jeho pokoje.

„Um a kde si byl?” zeptala jsem se a on se na mě podíval, celou dobu se totiž díval jinam.

Zvedl se a rozešel se ke mně, zastavil se pár centimetrů předemnou a zabouch dveře za mými zády.

„Myslím že vypovídat se ti nemusím” pronesl podrážděně.
Nemyslela jsem to zle..co mu je?

Byla jsem zticha, nevěděla jsem co mu na to říct.
Nevěděla jsem proč je tak nepříjemný.. možná mu opravdu vadím?

★    ★    ★

B.