• I'm Scared •

~6~

Uběhlo několik hodin, a ja ležím pořád v posteli.

Měla bych z ní vylézt, a začít něco dělat.
Nic se mi nechce, jsem úplně zničená.
Už mě to všechno unavuje.

Ještě nějakou dobu jsem se válela v posteli, a poté jsme vylezla.

Rozešla jsem se do koupelny , a zavřela za sebou.

Podívala jsem se na sebe do zrcadla, vypadala jsem strašně, všude jsem měla řasenku.
Vzala jsem si micelární voda, a odlíčila se.

Poté jsem si dala vlasy do culíku, dneska si je mýt nebudu.
Svlékla jsem se do spodního prádla, a poté se podívala do zrcadla.
Moje tělo vypadá strašně, ne jen kvůli tomu jak se ke mně chová otec, ale i kvůli mně. Kvůli sebepoškozování.
Kdo by chtěl holku s takovým tělem, vždyť je to strašný.

Chtělo se mi plakat, nemůžu se na sebe ani dívat.
Znechuceně jsem odvrátila pohled od zrcadla, a svléká si poslední dva kusy oblečení, poté jsem vlezla do sprchy.

★    ★

Vycházím z domu, má pro mě vlastně přijet Tom.
Nevim proč jsem mu na to včera kývla, raději bych šla sama pěšky.

Všimla jsem si Toma, stál u svého auta, a kouřil.
Šla jsem směrem k němu, a zastavila se pár kroků od něj.

„Můžeme jet?” zeptal se , a zahodil dokouřenou cigaretu.

Jen jsem kývla, a on nastoupil do auta.
Posadila jsem se dozadu, protože s Tomem jel i Bill.

„Ahoj Tracy” pronesl Bill, a otočil se na mě.

„Ahoj” odpověděla jsem potichu.. vlastně ani nevím jestli mě slyšel, ale asi ano, protože se usmál.

Koukala jsem do telefonu, a nevnímala cestu.
Nevím jestli to je tím že koukám do mobilu, ale přišlo mi že jedeme dost dlouho, na to že jedem jen do školy.

Koukla jsem se z okna, a nahodila nechápavý výraz.
Kam to jedeme?
Tohle rozhodně není cesta do školy, neznám to tady.

Chtěla jsem se zeptat, ale jako vždy jsem se bála.
Naštěstí jsem se nemusela ptát, protože k Tomovi promluvit Bill.

„Tome kam to jedeme?” zeptal se, a otočil se na Toma.

„Co myslíš?” odpověděl, a koukal před sebe.

„Jako vážně? Jsme na ty škole nový, a ty už na ní sereš” pronesl Bill.

„Jestli si nezapomněl, jede s námi i Tracy.
Slíbil jsi jí že ji odvezeš do školy” dodal.

„Jeden den ji nezabije” odpověděl.
Takže do školy opravdu nejedeme?
Otec mě zabije, když zjistí že jsem šla za školu, nechci mít další problém.

„Ale jo! Táta mě zabije, potřebuji do školy” vyjekla jsem nahlas, až jsem se sama divila.

„Wow to je poprvé co jí takhle slyším” pronesl Tom a uchechtl se.

Už zase jsem měla myšlenky, jako co se stane, až to zjistí otec.
Vlastně to vím, proto potřebuji do školy.

„Je to jen jeden den, otcovi to vysvětlíš” pronesl a věnoval se řízení.

Začali se mi plnit oči slzami, když jsem si uvědomila, že to auto nejspíš neotočí, a nevrátí se do školy.
Už nechci aby mě uhodil, opravdu nechci.

„Tome prosím” pronesla jsem, a začala plakat, v tu chvíli se na mě Bill otočil.

„To je v pohodě Tracy, nebreč..Tom tě do školy odveze” pronesl ke mně Bill.
Kývla jsem na něj, a děkovně se na něj podívala.
Neřešila bych to , ale když vím co je můj otec zač.. nemůžu si dovolit tohle udělat.

Bill

Nevím sice proč brečí, ale nějaký důvod to určitě má.
Tom ať si klidně chodí za školu, ale ji ať do toho netahá.

„Tome otoč to, hned ” pronesl jsem.

„V žádným případě..co jí zase jebe, furt jenom brečí” odpověděl mi.

„Je to tvoje vina, řekl si že ji odvezeš do školy” odpověděl jsem mu.

„Prosím opravdu si nemůžu dovolit jít za školu” pronesla, a Tom se na ní podíval přes zrcátko.
Už nebrečela, ale vypadala smutně.

„Ugh fajn” pronesl, a protočil očima.

Otočil auto, a vyjel směr škola.
Občas je opravdu idiot.

- - - - - - - - -

Tom

Odvezl jsem Tracy zpět ke škole, a ona vystoupila.
Zůstali jsme s Billem v autě, dneska se mi do školy nechce.

„A co budem dělat my?” zeptal jsem se.

„Půjdeme do školy?” odpověděl, byla to spíš otázka.

„Tobě se tam chce?” zeptal jsem se pro změnu já.

„Vlastně ani ne” odpověděl, a povzdechl si.

„Hele a proč si Tracy bral sebou?” zeptal se Bill.

„Já nevím.. chtěl bych jí líp poznat,
je poměrně hezká ale skoro vůbec nemluví, a vlastně na ní nemůžu ani sáhnou, protože ji to vadí” odpověděl jsem.
Je prostě jiná, většinou se s holkami co se mi líbí vyspím hned při první příležitosti, ale u ní to není možný, když jí vadí jaký koliv můj dotek.

„Musíš na ní pomalu, není jako ostatní holky...jak sis už asi všiml” odpověděl mi Bill.

„Příště ji radši pozvi k nám, nebo tak něco..ale netahej ji za školu” dodal.

„Každopádně jestli se s ní chceš jenom vyspat, tak na to ihned zapomeň.
Jde vidět že si něco prožila, a ty se neopovažuj..jí takhle ublížit”
Zamyslel jsem se.
Bill má pravdu, jinak by se nebála.

„Jo.. máš pravdu” odpověděl jsem.

„A co tedy teď?” zeptal jsem se.

„Jedem domů?” zeptal se prozměnu Bill.

„Jedem domů” odvětil jsem, a nastartoval auto.
Vyjeli jsme zpět domů.

★    ★    ★

B.