• I'm Scared •

~18~

~Tracy~

Ráno jsem se vzbudila a cítila na sobě něčí ruce, otočila jsem se a nečekaně spatřila Toma.

Podívala jsem se na čas a zjistila že je 10:43 , bylo mi to jedno ale když jsem si uvědomila že jsem nebyla celý večer doma, už jsem nebyla tak v klidu.
Táta mě zabije.

Rychle jsem vylezla z postele a ohlédla se na Toma, spal.

Svlékla jsem si jeho tričko co jsem měla na spaní a oblékla si moje co jsem měla včera na sobě, to samé jsem udělala s kalhotama.

Poté jsem se potichu rozešla pryč z jeho pokoje, měla jsem strašně sucho v krku takže jsem se stavila v kuchyni a natočila si čistou vodou.

Hned co jsem to vypila, jsem umyla skleničku a uklidila ji zpět tam kde byla.
Když jsem se otočila spatřila jsem Toma, strašně jsem se lekla, vůbec jsem ho neslyšela.

„Chceš mi utéct?" Zeptal se a rozešel se ke mně.

„Um.. promiň, já spěchám domů” řekla jsem nervózně.

„To vidím” pronesl a podíval se na moje tričko, nahodila jsem nechápavý výraz.

„Máš obráceně tričko” dodal a ušklíbl se.
Jen jsem se podívala dolů na moje tričko, měl pravdu.

„A proč tak spěcháš?..Stalo se něco?” zeptal se.

„Ne, ale nebyla jsem doma celou noc” odpověděla jsem „myslím že teď tátu naštve každá minuta navíc co jsem pryč” dodala jsem.

„Aha..” pronesl a věnoval mi divný pohled.

„Takže ty žiješ jenom s tátou?” zeptal se, nesnáším když se mě na to někdo zeptá.
Na ty otázce není nic špatného ale já nesnáším ten pocit, že žiju jenom s otcem který mě v podstatě nesnáší.

Jen jsem kývla a pak se rozešla do předsíně, šel zamnou.

„A můžeme se ještě vidět?... třeba večer?” pronesl když jsme oba stáli v předsíni.

„Jo..snad” odpověděla jsem potichu, protože vím že po tom co jsem nebyla celou noc doma, si můžu rovnou jít kopat vlastní hrob.

„Odvezl bych tě.. vlastně tě odvezu jestli chceš” řekl.

„Ne..to je v pohodě" řekla jsem a hodila na sebe bundu.

Jen na mě kývl a pak sledoval jak se oblékám.
Už jsem si oblékla boty.

Najednou jsem uslyšela hluk z kuchyně, vlastně my oba.
Oba jsme se podívali tím směrem.

„Bože..to je zase Bill” pronesl Tom a otočil se zpět na mě „včera to trošku přehnal s alkoholem..půjdu za nim” dodal a věnoval mi malý úsměv, usmála jsem se zpět a kývla na něj.

Čekala jsem že odejde, ale najednou mě obejmul.
Byla jsem v šoku, ale obejmula jsem ho zpět, jeho ruka hladila moje záda.
Bylo to... příjemné?

Po chvilce se odtáhl a věnoval mi úsměv, usmála jsem se zpět.
Nechtěla jsem aby to objetí skončilo, bylo to opravdu příjemný.

„Tak ahoj.. napíšu ti” pronesl a pohladil mě po vlasech.

Jen jsem na něj kývla a pak zatáhla za kliku.
Během chvíle se zamnou zavřeli dveře a já byla na cestě... domů? No nevim.

- - - - - - - - - - -

Přišla jsem domů a všude bylo ticho..nebylo ani rozsvíceno, možná není doma ale kde by byl?

Pomalu jsem se svlékla a pak se rozešla obyvákem do mého pokoje, opravdu tady nebyl.
Byla jsem ráda.

V mém pokoji jsem si umyla ruce a pak si leha do postele, opravdu jsem se obávala toho co se stane až se vrátím domů..ale naštěstí tady není.
Mám strašný štěstí.

Ale vlastně nevim jestli bych z toho měla být šťastná.
Nejspíš je v hospodě, z jiných důvodu totiž ven nechodí, což znamená že se vrátí opilý a bude to 100krát horší.

Bůh ví jak dlouho je pryč, může se vrátit každou chvíli a toho se bojím.

Přestala jsem nad tím přemýšlet protože vím že mi to nijak nepomůže, vlastně nevím proč s ním mám takový vztah? Nevim proč mě tak moc nesnáší.

Nasadila jsem si sluchátka a pustila si písničky.
Zavřela jsem oči a jen relaxovala.
Hudba mě vždycky převede na jiný myšlenky.

- - - - - -

Málem jsem usla se sluchátky když v tom jsem uslyšela hlasitou ránu z obýváku, i přes sluchátka.

Pomalu jsem si je sundala ,a začala se obávat.
Možná se mi to jen zdálo, ale nemyslím si.

Ležela jsem v tichosti na mé posteli, a čekala jestli to uslyším znovu.

Po chvilce jsem ho uslyšela.
Uslyšela jsem jeho hlas, který volá moje jméno.

Zhluboka jsem se nadechla "jen to ne.." řekla jsem si potichu pro sebe.
Posadila jsem se na postel.

„Okamžitě sem přijď!” zakřičel z obýváku a já seděla v tranzu na posteli.

„Myslíš si že nevím že jsi přišla? Máš tady boty!” zakřičel ještě jednou a já už se zvedla z postele.

„Nenuť mě si pro tebe do toho zkurveného pokoje dojít!” zakřičel ale to už jsem se plná strachu objevila v obýváku.

Hned mi přiletěla facka, nemůžu říct že jsem nečekala že se to stane.
Jen jsem sykla bolestí.

„Myslíš že se můžeš jet tak vypařit a druhý den se vrátit?!" Zakřičel.
Vlastně nechápu co je na tom špatně..nemá mě rád? Tak proč mu tak záleží na tom že nejsem doma!

„Je ti 16, a dokud žiješ pod mojí střechu budeš mě poslouchat, rozumíš?” řekl a chytl mě za bradu, tak jako vždy.

„Máš zaracha..a už nikdy neuvidíš toho tvýho posranyho kamaráda..nebo mám říct přítele?" Řekl naštvaně.
Domácí vězení? To je moje noční můra! Nedokážu s ním být doma, vždyť mě mlátí bez důvodu.
Opět jsem cítila slzy v očích.

„Ale to pochybuji..kdo by tě chtěl” řekl a odstrčil mě od sebe.
Jeho pevný stisk opustil mojí bradu.

„Neopovažuj se vytáhnou paty z tohohle bytu” pronesl a já se chtěla rozejít do mého pokoje, jenomže mě chytil pevně za zápěstí a já se na něj otočila.

„Neřekl jsem že můžeš jít” pronesl a stiskl moje zápěstí, strašně to bolelo.

„Víš dneska mě dost nasral jeden kluk v baru a nestihl jsem mu nakopat” pronesl a já hlasitě polkla „ty mi připadáš jako dobrý terč" dodal a já zakývala záporně hlavou.

„Tati..” řekla jsem potichu.

„Drž hubu” přecenil skrze zuby, a já během chvilky cítila jak mě opět pálí tvář.

★     ★    ★

Omlouvam se, ze ted nevydavam kapitoly pravidelne ale opravdu nemam cas ani napady.🙏

B.