Je něco kolem šesté hodiny a to znamená že za necelých 10 minut máme být všichni dole na večeři.
Po tom co předvedl Tomáš v té hale a následně před ní se docela divím že na tu večeři mám vůbec náladu. Asi to bude tím že půjdu ven s Milanem,ale hlavně mě nesmí nikdo vidět. A ten někdo je například Tomáš...
✧✧✧✧
Sedla jsem si na své obvyklé místo a nijak jsem se nikde moc nerozhlížela,měla jsem v plánu se co nejdříve najíst abych byla před hotelem dříve než Milan aby ho tam nikdo zbytečně neviděl,však víme jaký vztahy máme teďka v době když se hraje hokej. Zvlášť jirka s Edou Slováky moc nemusí.
K večeři byli palačinky takže jsem je snědla poměrně rychle,ale stejně rychle jedl i Eda a když jsem odnášela špinavé nádobí a chtěla zmizet tak si mě na chodbě odchytl
"Nechceš o půl osmé přijít k nám? Budeme hrát asi pravda nebo úkol "
" Edo ráda bych ale bohužel nemám čas "
" Ale copak,nějaký randicko "
" A i kdyby tak co" vyplázla jsem na něho jazyk a utíkala k sobě do pokoje kde jsem rychle zabouchla dveře a poslouchala jestli jde Eda ještě zamnou.
Naštěstí nešel a odešel do svého pokoje naproti takže jsem měla chvíli čas na koukání na instagram a pak se musím jít chystat na ten venek.
Projížděla jsem jen tak instagram a naše skupina začala zase spamovat.
Hokejáčci ⛸️🏒
Eda: tak hoši všichni o půl osmé u nás na pokoji!
Matyáš : budu tam 😜
Jirka: nezapomeňte !!
Cibulka : za půl hoďky se vidíme 🏃
Brácha : přijde aji Lucka ?
Já: bohužel nepřijdu kluci 🤷
Eda : jde s někým na randicko 😏🤔
Já: randicko opravdu ne Edo 🫡
Hamara: mohli jsme si to myslet že se tu bude s někým tahat 🙄
Eda: klid prosimtě,ví co dělá
Brácha : lucko víš co jsme si řekli
Já: jdu se jenom projít panebože a SAMA!!!
Brácha : do deseti buď zpatky prosím
Já: neboj se bratříčku 🥹
Hamara: kluci já nepřijdu,půjdu si lehnout
Eda: dobře Tome 👀
Bylo mi hnedka divný že to tom ruší takže si budu muset dávat pozor aby nás někde neviděl.
✧✧✧
Tak už si jen nazuju boty a můžu vyrazit.
Když jsem došla dolů na recepci byl tam TOMAS???! to si snad dělá srandu
Jen jsem nad tím protočila oči a obešla ho velkým obloukem. On si mě změřil od hlavy až k patě,posadil se tam na židli a civěl do telefonu
Mezitím už jsem z dálky viděla jak se blíží Milan a tak jsem zrychlila krok abychom se potkali co nejdál od hotelu
"To mě běžíš takhle naproti jo?" Zastavil se a lehce mě obejmul
Já mu objetí opetovala a rozešli jsme se k blízkému parčíku.
"Tak mi o sobě něco řekni " řekl a usmál se na mě
" Tak záleží co by tě zajímalo "
" Proč tu jsi ? Děláš jim tu ošetřovatelku?"
" Jo to taky,jela jsem sem s bráchou no a teďka jim tu ještě pomáhám "
" Počkej s bráchou?"
" Jo s Michalem,jsem Lucka hrabalová"
"Joo no jasně,mohlo mě to napadnout,mluvil o tobě "
" Vážně o mě brácha mluvil jo?" A zasmala jsem se
"Jo,zmiňoval se o tobě,samozřejmě v hezkým slova smyslu "
Jen jsem se nad tím pousmála a Milan se začal dále vyptávat
" No a co kluci? Máš nějakého "
" Ne nemám"
" Taková hezká holka a nikoho nemá jo? To snad není možný "
" Asi čeká na toho pravého "
" A kdy ten pravý přijde ?" Zastavil se a hluboce se mi zadíval do očí
" To nevím,třeba nikdy nepřijde " a pousmála jsem se
"Aleee,tohle jsem slyšet nechtěl " a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho
Tak v jeho přítomnosti jsem se cítila opravdu nádherně,bylo mi s ním strašně fajn a to se reálně známe tak hodinu co spolu jsme venku. Něco uvnitř mě mi ale říkalo že tohle udělat prostě nemůžu.
Začali jsme se k sobě přibližovat a najednou na nás někdo zavolal. Byl to Tomáš,můžu říct že jsem v tu chvíli byla ráda že to udělal.
"Hej milane,můžu s tebou mluvit?'
Milan mě pustil a počkal až nás Tomáš doběhne
" Nechal jsi si v šatně rukavice a taky ti Jirka vzkazuje že naše šatna je ta více vpravo......... "
Víc jsem neslyšela protože popošel s Milanem trošku dál.
Po necelých dvou minutách se Tomáš otočil,hodil na mě LEHKÝ ÚSMĚV????! A odešel
" Ten umí fakt vše zkazit " zasmál se a my se otočili že mě doprovodí zpátky k hotelu protože se blížilo deset hodin
"Rád jsem s tebou byl,a na tamto zapomeň nemělo by to cenu víš " pohladil mě po tváři a mě bylo jasné že myslí Toma
" Taky mi bylo fajn,tak kámoši " usmála jsem se na něj
"Kámoši " obejmul mě a já procházela recepcí zpátky ke svému pokoji
Tomáše už jsem nikde nezahlédla což se docela divím protože jsme šli hnedka za ním.
Odložila jsem si klíčky a ulehla s telefonem zpátky do postele a napsala bráchovi že už jsem dorazila zpátky a nic se mi nikde nestalo.
Pak jsem si šla hodit sprchu a udělala jsem si scincare, přikryla jsem se až po uši a když už jsem usínala tak mi někdo zaklepal na dveře.
✧✧✧
" Tak tebe bych vážně nečekala " řekla jsem nervózně a čekala,co se bude dít dál
Noooo další kapitolka je tu🤫chtěla bych vám taky moc poděkovat za čtení a celkově za aktivitu která tady je a taky zato že vás to baví!! Mám z toho velkou radost protože mě psaní opravdu baví ♥️. No a kdopak se přišel podívat na Lucku 🤔
