"počkej co ?" Řekla jsem nevěřícně a upřela pohled na bráchu
" V jedenáct dole na recepci,volal jsem domů" řekl naposledy brácha a pak odešel pryč
Já stála ve dveřích jak solný sloup a přebírala si v hlavě co se právě stalo. Nedokážu uvěřit tomu že odlétám pryč a snad Toma nikdy neuvidím!!?? Tak to vůbec. Jdu za ním
Rozešla jsem se dolů do jídelny kde byla polovina kluků a vyhlédla si Toma,který hned jak mě viděl tak se zvedl a došel ke mě
"Něco se děje ?" Řekl docela vyděšeně,když viděl v jakém jsem stavu
"L-letim domu " vysoukala jsem pomalu ze sebe a hnedka mu spadla do náruče
Tom mě jen pevně stisknul a nic neříkal
Když jsme se po chvíli od sebe odtáhli jen mě otřel slzu z tváře a šel semnou do pokoje
Tam jsme se posadili na postel a já Tomovi řekla všechno ještě jednou
Tom na mě jenom hleděl a jeho výraz mluvil opravdu za to
"Tyvole" vydal ze sebe tom a dal si tvář do dlaní
Já na něho jen se slzami v očích koukala a přemýšlela co a jak
"Tak počkej Lucko něco vymyslíme. Ty poletíš pěkně domů,číslo na sebe máme,až bude všechno v pořádku přiletíš do Kanady a já si tě tam vyzvednu " začal Tom všechno plánovat a mě se alespoň na chvíli na tváři rozsvítil úsměv,byla jsem ráda,že to nechce vzdát
"Nebudu ti tam překážet?"
"Co to povídáš, samozřejmě že ne " zakroutil Tom záporně hlavou a protočil u toho oči
Já se na něho jen sklesle usmála a vklouzla mu do obětí
Tom mě pevně stiskl a zašeptal že všechno zvládneme
Já mu na to jen kývla a užívala si poslední chvilky jeho přítomnosti.
✧✧✧
Už jsem po večeři a nikdo o mém odletu ještě neví,rozhodla jsem se teda že nejdříve dojdu za Milanem
"Míňo můžu na chviličku?" Řekla jsem hned,co otevřel dveře a já vstoupila dovnitř
"Jasný pojď dál,dlouho jsem tě neviděl" řekl s úsměvem a oba jsme se posadili
"Víš,já dneska odlítám" vysoukala jsem ze sebe a čekala na Milanovu reakci
"Proboha proč?? Co se stalo ?"
" Musíme letět za mamkou domu víš,není na tom zdravotně nejlépe a ještě máme nějaké neshody s bráchou "
"Achjo lucko budeš mi tu děsně chybět " řekl smutně Milan a vtáhl mě do jeho obětí
Já ho pevně stiskla a naposledy se s ním rozloučila
"Tak pá a napíšeme si !" Křikl na mě ještě Míňa z poza dveří a já si to kráčela za Edou protože toho to podle mě zasáhne docela dost
"Edo mohl by jsi na chvíli prosím?" Řekla jsem docela nervózně a čekala,až se Eda přiblíží ke dveřím
"Potřebuju s tebou chvíli mluvit,máš čas ?" Řekla jsem tiše a ukázala na moje dveře od pokoje
Eda jen s úsměvem kývl a my se přemístili do mého pokoje. Tam jsme se posadili a já mohla chtě nechtě začít
"Edo,slib mi,že na mě nezačneš ječet " řekla jsem klidně a trošku humorně
