"n-nic co by bylo?" Vydala jsem rychle ze sebe a otočila se směrem k bráchovi
" Nelži mi,a řekni co se děje s mámou!" Řekl naštvaně Michal,popadl mě za zápěstí a odtáhl na chodbu
"Tak co s ní je??" Řekl Míša a v jeho očích byl vidět obrovský strach
" Míšo víš... Ona je nemocná " řekla jsem tiše a sklopila zrak na zem
"Jak nemocná?? Co se jí sakra stalo?"
" Je ve špitále,měla infarkt... Prý se neví jak dlouho tu ještě bude,ale zatím to s ní vypadá velmi dobře "
" Ach bože Lucie! To jsi mi to nemohla sakra říct??? Jak dlouho to víš proboha??"
" Asi 14 dní " řekla jsem co nejtišeji to šlo ale i tak to Michal bohužel slyšel
Chvíli bylo ticho a pak Michal rychle odešel směrem nahoru,kde měli pokoj trenéři.
Já zůstala stát na chodbě a začala jsem si docela dost vyčítat to,že jsem mu to neřekla hnedka...
Po chvilce zamnou doběhl Eda a objal mě kolem ramen
"To bude v pořádku Luci " dodal ještě Eda a doprovodil mě k mému pokoji
"Edo posrala jsem to co?" Řekla jsem si provinile
"No neudělala jsi to zrovna nejlépe ale měli by jste si pořádně promluvit" řekl Eda a poplácal mě po rameni
Pak odběhl za Jirkou který ho volal dolů do jídelny a já za sebou zavřela dveře a lehla si na postel plná smíšených pocitů.
Jen tak jsem ležela na posteli a dívala se do stropu a přemýšlela o tom,jak to s bráchou všechno vyžehlit.
Z přemýšlení mě vytrhlo silné zaťukání na dveře.
Neochotně jsem se zvedla z postele a šla otevřít stál tam Tom a opatrně se na mě usmál.
"Můžu dál?"
"No jasný, pojď" řekla jsem s úsměvem a pustila Toma dovnitř
Ten se posadil na postel a já hnedka vedle něho
" Tak se stalo to,co jsi nechtěla co?" Řekl Tom opatrně a sledoval moji reakci
"Nojo Tomí,trošku jsem to podcenila. Myslela jsem si že čím déle mu to řeknu tak tím lépe a ono to bylo spíš naopak. Bojím se,že se už neusmíříme a nedejbože že se mu nebude dařit na zápasech"
" Hele, nejdůležitější je komunikace,zajdi za ním a všechno mu v klidu vysvětli,za to nic nedáš a uvidíš že to bude zase v pohodě. Každý někdy udělá nějakou chybu,podívej na nás dva. Ze začátku to bylo všelijaké,však víš." Ukončil svůj proslov Tom a pevně mě chytl za ruku
Já se mu jen provinile podívala do očí a přemýšlela jak to všechno udělám
✧✧✧✧
Tom před malou chvílí odešel a já se rozhodla zajít za bráchou,mám ještě nějakou naději na to,že to všechno nějakým zázrakem vyžehlím.
Zvedla jsem se z postele plná stresu a naděje a vydala jsem se k bráchovi do pokoje.
Lehce jsem zaťukala a ze dveří vylezl Jirka
"Co potřebuješ? Michal před chviličkou odešel,prej se jde projít,měla by jsi ho ještě stihnout "
"Fajn díky " řekla jsem rychle Jirkovi zpět a utíkala co mi nohy stačili
"Míšo stůj prosím " křičela jsem už celá udychaná a on konečně zastavil
"Hm coje?" Řekl naštvaně Michal a došel kousek ke mě
"Chci ti všechno v klidu vysvětlit,neměl jsi se to dozvědět takhle,bylo to odemě hnusný "
"To teda bylo,myslel jsem si,že když se jedná o mamku,že mi to hnedka řekneš "
" Promiň,neměla jsem to držet v tajnosti,fakt mě to mrzí,ale nechtěla jsem aby to mělo vliv na tvůj výkon"
"Lucko, popravdě řečeno jsi mě dost zklamala. Měla jsi mi to říct a je jedno v jaké situaci jsme právě byli. Jedná se o mamku a kdyby na tom byla nedejbože nějak špatně a ty jsi mi to řekla pozdě.... A ona ti už nebyla a já bych to kvůli tobě nestihl..." Vysoukal ze sebe Míša a po tváři mu začala stékat slza
Já nic neřekla a pevně jsem ho objala
On mě objal ještě pevněji a bylo cítit,že to bylo to,co jsme oba dva dlouho potřebovali. Silné objetí,které mnohdy řekne více,než samotná slova.
✧✧✧
" Dobrou chuť " řekl zase usměvavě Eda a pustil se s chutí do oběda
My si to s bráchou už všechno vyříkali ale stejně mě přišlo že je nějaký divný.
Byl zamlklý a pořád chodil ke trenérovi,a když říkám pořád tak tím opravdu myslím pořád. Byl u něho co půl hodiny a pořád s ním něco domlouval.
Jednu dobu tam byl dokonce i Jirka s Kubou Vondrašem,ale ani jeden my nechtěli říct co se děje.
Jediné co mi řekli bylo,že se nemám stresovat že jen řeší něco ohledně nadcházejících zápasů po karanténě
Já to teda chtě nechtě vypustila z hlavy a věnovala se obědu.
Když jsme dojedli šli jsme všichni na pokoje a já si pustila na chviličku Netflix.
Bylo to vážně jen na chvíli protože mě po deseti minutách vyrušil Tom
"Copak?" Řekla jsem s úsměvem když jsem otevřela dveře
" Chci tu být s tebou ne " řekl Tom a uchechtl se
Já ho pustila dovnitř a on obsadil místo v mé posteli.
Já si mu lehla na hruď a on mi pomalu projížděl ve vlasech
" Tak už jste v pohodě?" Řekl po chvíli potichu Tom
" Jo myslím že ano,ale stejně mi přijde divnej "
" Jo taky jsem si toho všiml,ale snad to nebude nic závažného "
" Snad ne,ale nevím proč mi to normálně nemůžou říct"
" Asi to je něco,co by jsi vědět neměla" řekl zamyšleně Tom
" Prý nějaká taktika nebo co to říkali" řekla jsem otráveně
" No tak pokud ti řekli tohle,tak to nemusíš dal řešit " řekl pozitivně Tom
"Nojo " řekla jsem tiše a zavřela oči
Tom mě dál šimral ve vlasech a já po chvilce usla. Měla jsem toho docela dost takže se ani nedivím že to trvalo asi tak minutu.
✧✧✧
Když jsem se vzbudila tak tu už Tom nebyl,ale nechal mi lísteček že musel dolů do jídelny na nějakou přednášku nebo cosi.
Já si vzala telefon a scrolovala dobrou hodinu tik tok.
Fakt jsem nevěděla co mám dělat a hrozně jsem se nudila
Naštěstí můj problém vyřešilo ťukání na dveře.
Ve dveřích stál brácha
" Bal se,večer odlítáme"
Tak zlatíčka další kapitolka,docela krátká,ale už nemám dneska sílu😭😭snad to bude zítra lepší♥️
DOBROU NOC 💅🙈
