Drugs are not everything/Stein 27

2

Ráno jsem se probudila, jak někdo klepe na dveře. Zmateně jsem otevřela oči a podívala se po místnosti, kterou jsem neznala, až po chvíli mi došlo, že tohle je pokoj Petra.

„jo?" Řekla jsem rozespale a do pokoje vstoupil Petr jenom v teplácích a já viděla všechny jeho tetování, které měl na rukou i na hrudi.

„promiň, že tě budím, ale dělal jsem snídani, tak jestli si dáš." Poškrábal se na hlavě a já kývla, prohrabla jsem si vlasy, protože mi bylo jasný, že mi trčí do všech stran.

„jo dej mi chvilku." Kývl hlavou a odešel z místnosti pryč.

Ja jsem se zvedla z jeho vyhřáté postele a s bosíma nohama jsem se vydala k jeho zrcadlu, který měl vedle dveří. Podívala jsem se na sebe a prsty jsem si začala pročesávat vlasy, aby nebyli tak rozcuchané.

Za trvalo mi to jen pár minut a já se potom vydala za petrem do kuchyně, kde nádherně voněli míchaná vajíčka.

„nevěděl jsem, co jíš, tak jsem udělal míchaná vajíčka, doufám, že ti budou chutnat." Usmál se a dal přede mě nádherně vypadající talíř, kde byla i zelenina.

„zajímalo by mě, proč nemáš holku, však jsi strašně hodný a umíš dobře vařit."řekla jsem, hned, co jsem do žvýkala první sousto.

„Nedávno jsem měl holku, ale já jsem strašně složitej a nejsem zrovna na to pusinkování či mazlení. Nechtěla to pochopit tak mě radši opustila." Vysvětlil mi a kousl si do okurky.

Tohle byla jenom část toho, proč s tebou doopravdy být nechtěla.

„chápu, některý holky tohle preferují více než přítele" kousla jsem si do rajčete a podívala se na něj.

„hele pokud budeš chtít někam hodit, tak tě tam hodím ať nemusíš trajdat někde po Brně v tomhle." Zasmál se a ukázal na moje spíše na jeho oblečení, nebylo dvakrát nejlepší, ale bylo pohodlný a dalo se v něm být.

„nechci tě stále otravovat, už jsi toho pro mě udělal tolik." Usmála jsem se mile, vážně toho pro mě za těch 24 hodin udělal, víc než kdokoliv za život.

„prosím tě, to byla maličkost. Tak řekni, kdy a já tě hodím."

Jen jsem kývla a začala znovu snídat tu výbornou snídani, co připravil. Vážně je to skvělý kuchař.

„kdykoliv a kdekoliv vždy se na mě můžeš se vším spolehnout, rád ti pomůžu." Chytl mě za ruku, já se na něj podívala a usmála jsem se.

„vážně ti děkuju, Petře. Udělal jsi toho pro mě tolik a já si toho vážím." Řekla jsem popravdě a on pustil mou ruku a začal jíst svou porci.

...

Stáli jsme před panelákem Niny a já ho držela v objetí, jemu to očividně nevadilo, protože mě dost pevně objímal a měl položenou hlavu na té mé.

„děkuju, pokud někdy budeš něco potřebovat, napiš, ráda ti se vším pomohu.' řekla jsem, když jsem ho pustila z objetí, chci mu to oplatit..

„jasně a furt mi neděkuj. Nenechal bych takhle holku v píčí na hajzlech."

„tak ahoj, Auroro." Řekl naposledy a nasedl do auta.

„ahoj, Petře." Zamávala jsem mu a on odjel pryč.

Vzala jsem si svůj kufr a šla dovnitř budovy, kde jsem nastoupila do výtahu na kterém jsem zmáčkla třetí patro a počkala než mi tam výtah dojede.

Docela na mě vysela ta tíha toho, že mě Adam podvedl s Ivetou, nikdy bych nečekala, že by mě mohl podvést byli jsme tak šťastný pár, milovali jsme se a někdy hádali, ale nebylo by to nic tak hrozný ho.

S tebou jsem měla vcelku zajímavý vztah..

Otevřel se výtah a já šla k bytu s číslem 34, kde bydlela Nina, byla jsem ráda, že mě takhle na rychlo nechala u sebe bydlet.

Zazvonila jsem a čekala pár minut, než mi otevřela. Padla jsem ji do náruče a začala brečet, vážně to na mě dopadlo.

„zlato, co se stalo? Má to co do činění s tím borcem před panelákem? Dojedu za ním mu rozbít hubu hajzlovi." Řekla výhružně a já záporně zakývala. Zapomněla jsem jí to říct, byla jsem z toho docela špatná, protože Adam byl můj první přítel a myslela jsem, že i poslední.

„s ním to nemá nic společného. To Adam, včera mě podvedl s Ivetou v klubu, toho kluka jsem tam jen potkala a nechal mě u sebe přespat..." Vysvětlila jsem a ona mě začala hladit po zádech.

„zlato to mě mrzí, ale Adam byl vždycky čurák, říkali jsme ti to všichni." Řekla mi to narovinu a já přikývla. Možná měli pravdu, jen já byla zaslepená láskou a neviděla jsem to.

„možná máš pravdu." Pustila jsem ji z objetí a utřela si slzy.

„tak se netrap a pojď ukážu ti pokoj a dáme si víno." Pobídla mě dovnitř bytu Nina a já vešla a šla rovnou za ní do nějakého pokoje, který byl krásně vybaveny. Líbil se mi.

„tak pojď dáme si skleničku." Zatáhla mě za ruku Nina a vedla mě na gauč.

Sedla jsem si na něj a Nina šla pro skleničky.a pro víno, já se mezitím rozhlédla po celém obýváku a zašla, bylo to tu malý ale útulný a ona měla vážně vkus.

„hele a ten před panelákem byl kdo?" Sedla si vedle mě Nina a podala mi skleničku s vínem.

„to byl Petr, včera mi hodně pomohl." Řekla jsem zjednodušeně, nechtěla jsem o něm moc mluvit je to téma spíše pro mě..

„dobře, vidím, že se o tom moc bavit nechceš tak nebudeme. Pustím si nějaký film a zasmějeme se trošku." Sáhla po ovladači a pustila televizi..

Dala tam nějaký seriál, který jsem nikdy v životě neviděla, ale už podle názvu vypadal zajímavě, opřela jsem se o její rameno a začala se dívat..

„všechno bude dobrý." Napila se a položila skleničku na konferenční stolek....