Drugs are not everything/Stein 27

5

Byl pátek, cítila jsem se, už trošku lépe. Trávila jsem hodně času s petrem, který se mi snažil pomoc abych na to nebyla sama a já mu byla vděčná, protože mě neznal ale i tak mi pomáhal, abych na tom nebyla tak špatně.

Říkala jsem mu i o tom, jak mi adam nadával, sám z toho nebyl moc nadšenej, ale řekl mi, že by bylo lepší si ho zablokovat, že na něj lépe zapomenu a že mi takhle nebude dál ubližovat.

Dneska nás s Ninou pozval na jednu párty k jeho kamarádům. Chtěla jsem mu říct ne, ale Nina mě přemluvila s tím, že se musim odreagovat a nemyslet na to stále.

„nevíš, které šaty si mám vzít?" přemýšlela jsem nad dvouma šatama, které bych si dnes mohla vzít. Buď vínové na ramínka nebo černé bez ramínek.

„vzala bych si ty vínový, aby ti tam ty černý ještě někde nespadli." poradila mi nina a sama se šla do jejího pokoje převléct.

oblékla jsem si je a trošku se nalíčila. Cítila jsem se aspoň trochu krásně po té době, adam se mi neozval a už ani nikdy neozve, protože ho mám zablokovaného.

ano, mohl by mi to vysvětlit, ale stejně by se z toho jen vymlouval a házel by vinu jen na ní. Nikdy na sobě neviděl chybu a to mně na něm vadilo.

„s kámošem na vás čekáme před bytem."

cinkla mi zpráva od Petra, jen jsem se letmo usmála a vzala si svoji menší kabelku do který jsem dala telefon s peněženkou.

„nino, Petr na nás čeká před bytem." zakřičela jsem do útrob bytu na ninu a čekala až přijde, abychom mohli jít dolů za nimi.

„jsem tu." usmála se a mě spadla brada, vypadala úchvatně, její světle modré šaty ji ladili s očima.

nina zamkla byt a my se vydali dolů za petrem a jeho kamarádem.

Otevřela jsem venkovní dveře od paneláku a spatřila Petra, který stál opřený o černý mercedes a kouřil cigaretu, byl oblečený celý v černým, černé džíny s černou mikinou a kšiltovkou otočenou dozadu.

Hned, co mě spatřil odhodil cigaretu a vydal se mým směrem, aby mě objal. Jeho pevné objetí jsem přijala a objala ho kolem krku, zase jsem cítila jeho už od čichu drahý parfém, kterým se voní.

„ahoj, tak co, jak se máš?" zašeptal v objetí a stále mě nepouštěl.

„už o mnohem líp, co ty?" zeptala jsem se na oplátku já jeho a zvedla k němu pohled, překvapeně jsem se na něj podívala, měl vcelku zvětšené zorničky, což mi přišlo zvláštní... Neřešila jsem to ale, protože je to jeho věc.

už ten den jsem se měla zajímat víc.

„máte v plánu se od sebe ještě dneska odtrhnout?" ozvalo se z auta a petr mě pustil, podíval se na kluka, který seděl v autě a věnoval mu jeden vražedný pohled.

„notak pojďte ať ostatní nečekají." dodal a my všichni nasedli do černého mercedesu.

„jinak jsem marin." řekl kluk, který řídil a my s ninou se představili též, abychom nebyli neslušné....

....

dojeli jsme k nějakému velkému domu, kde už hned na první pohled bylo vidět, že je párty v plném proudu.

začala jsem litovat toho, že jsem na to kývla, protože se mi začala vybavovat vzpomínka z toho klubu, kde mě adam podvedl..

petr mě chytil kolem ramen a zašeptal mi do ucha, že to bude dobrý. Rozešel se semnou do útrob toho domu, kde hrála hlasitá hudba a všude byla chuť cigaret, zpocených těl a možná i trávy, kdo by ale v týhle době nehulil?