Drugs are not everything/Stein 27

4

Ráno jsem se vzbudila s docela dobrým pocitem. Stále mě to vše vevnitř strašně užíralo, nedokázala jsem si připustit, že je konec, ale byla jsem ráda, že jsem včerejší večer mohla strávit s někým, kdo to zažil též a věděl jaké to je. Chápal, jak se cítím a nechtěl po mně, abych dělala jakoby nic, chtěl ať ty emoce jdou ven ať se mi uleví, udělalo mi to i dobře, necítila jsem se, už tak zle.

Vstala jsem ze své vyhřáté postele a přišla blíže ke svému zrcadlu. I potom všem jsem vypadala otřesně a nechápala jsem, proč semnou petr tráví čas, když vypadám jak kus hadru.

Možná měl rád to, že jsem nebyla, jako ostatní holky.

začal mi zvonit telefon, chvíli jsem si myslela, že mi volá petr, ale potom, co jsem viděla dané číslo, jsem si to rozmyslela. Byl to adam, divila jsem se, že mi volá, asi mu došlo, že tohle vážně neměl.

Hovor jsem tipla, protože už jsem si s ním neměla, co vyříkavat. Viděla jsem to na vlastní oči a kdyby nechtěl tak by se od ní odtrhl a nelíbal jí dal.

Hned na to mi začal pípat telefon, jako zběsilí a já ho zmateně vzala do ruky a podívala se, co to je. Psal mi hnusné zprávy.

„můžeš mi to kurva vzít?"

„to už pícháš s tim borcem?"

„auroro ty malá čubko, zvedni to"

„jsi hluchá nebo úplně vypíčená?"

psal mi další zprávy tohohle typu, ale já už jsi je číst nechtěla, do očí se mi nahrnuli slzy a já začala brečet. Nechápu, proč mi takhle nadává je pochopitelný, že mu to potom všem nebudu chtít vzít.

„auri, udělala jsem ti čaj." vešla do pokoje nina a hned, jak zahlédla, že brečím tak čaj položila na noční stolek a objala mě.

„copak se stalo?" zeptala se v objetí a hladila mě po vlasech.

„volal mi adam, nezvedla jsem mu to a on mi potom začal psát hnusné zprávy, že mu to mám vzít a prej jestli jsem vypíčená." vzlykla jsem a brečela jí do mikiny.

„to je fakt čurák, on ti nedá pokoj ani po rozchodu. Hlavně si z toho nic nedělej auri." usmála se na mě nina a já těžce kývla. Stejně nad tím budu přemýšlet další týden.

„včera mi tím petr otevřel oči. Bavili jsme se o tom trošku, měla jsem růžové brýle a neviděla, jak zle se ke mně chová.' řekla jsem ji popravdě a ona kývla.

„aspoň už jsi na to přišla."

přišla a už chápu, proč mi to každý říkal, neviděla jsem, že semnou jen manipuloval a hrál si se mnou, ale nemohla jsem to vidět žádný člověk, co někoho miluje neuvidí, že s ním někdo jiný manipuluje a už vůbec si to nebude chtít přiznat, ale po čase to sám zjistí.

„za chvilku půjdu do práce, chceš něco donést?' zeptala se nina a pustila mě z objetí. Záporně jsem zakývala a lehla si do postele, pravděpodobně ještě usnu, protože jsem unavená.

„tak zatím ahoj a nemysli na to tolik." usmála se nina a opustila můj pokoj....

já jsem si lehla a dívala se na bílý strop, jako bych na něm chtěla něco najít, možná to proč, lidé co mají vždy milé a laskavé srdce nejvíce trpí, proč vždy dostanou tolik bolesti, když se snaží jen pomoci druhým.

Nikdy nikomu neublíží nebo neublížili, ale vždy jim život nadělí strašlivou bolest a oni i přesto chodí s úsměvem na tváři a snaží se pomáhat dál i když je to v hloubi duše opravdu bolí.

Cítím se tak též ano někdy se taky k lidem nechovám dvakrát nejlépe, ale vždy se jim také snažím pomoc, aby na nic nebyli sami, bohužel se mi to, ale nikdy moc nevrátí buď to mě opustí nebo dělají že neslyší a ignorují mě.

omlouvam se, ze dlouho nevysla zadna cast ale ja skoro zapomnela na to, ze pisu nejake pribehy.