Proroctví

59

Stojí nad postelí a nemůže se přinutit jít. Nechce ji budit, potřebuje si odpočinout a pohled, který se mu naskytuje na její spící tělo zmožené jejich nočním milováním mu to nedovoluje. Je to dokonalé. Ona je dokonalá. Povzdechne si a opatrně se skloní, aby ji jemně políbil do vlasů, než se otočí a vyjde před dům.
Terenz už čeká u nastartovaného auta.
„Můžeme?“ Naposled se otočí k domu a přikývne.
„Můžeme,“ nasedne na stranu spolujezdce a auto během pár vteřin mizí z dohledu.

Když se probudí, podle pachu pozná, že je pryč už pár hodin, přestože je jeho vůně stále silná. Přetočí se na druhý bok a ještě hodnou chvíli jen zírá do stěny s připitomělým úsměvem. Až hlad ji přinutí vstát, osprchovat se a sejít do kuchyně.
Je naprosto mimo. Těžko říct, jestli je to tím, že celou noc nespala, tím, že ji příjemně bolí každý sval v těle, nebo tím, že se nemůže přinutit přestat myslet na to, co dělali. Připadá si jako puberťák, který měl poprvé sex a teď nemyslí na nic jiného.

Zamíří do knihovny, kde na stole leží její rozečtená kniha a tak ji sebere a posadí se k oknu.
„Tady jsi,“ vyruší ji Bonnie, která vypadá, jakoby celý den běhala po schodech. Udýchaně se sveze do křesla. „Kde celý den jsi? Hledala jsem tě snad úplně všude. Chtěla jsem tě vzít na ultrazvuk, ale nikdo nevěděl kde jsi.“ Pokrčí rameny a zavře knihu.
„Vstávala jsme teprve před hodinou,“ Bonnie vědoucně přikývne a pousměje se.
„To znám, dřív jsme taky pokaždé, když Terenz odjížděl na delší dobu celou noc nespali.“ Nechápavě zatřese hlavou.
„Nevím, co tím myslíš,“ sklopí pohled, ale koutky jí zacukají.
„Jasně,“ zasměje se.

„A jak dopadlo vyšetření?“ To bylo přesně to, na co Bonnie čekala.
„Všechno je v pořádku. Prý to bude holčička, dokonce mám i fotku,“ podá jí malý papírek, „poslouchala jsem jak jí bije srdíčko a celou dobu si cucala Paleček! …“ Po pár větách ji přestane poslouchat a prohlíží si černobílý obrázek.
Čekala, že to s ní nic neudělá, ale zase se přistihla, jak si představuje, jak bude těhotná. Jak na to Daren bude reagovat? Chtěl by raději holku, nebo kluka?
Čekala, že bude víc vystrašená, ale když ji ujistil, že na to nebude sama, nemá strach. Cítí, že s ním zvládne všechno. Těhotenství, porod, nevyspání, pubertu a všechno, co mít děti obnáší. A fakt, že udělal prohlášení, kdy zakázal všechno to, čím si musela projít ona ji uklidňovalo, když ji napadly myšlenky na to, že její děti budou mít stejný handicap jako ona.
Tak trochu ho podezírala, že to udělal hlavně kvůli tomu, aby si to rozmyslela, což mu v podstatě vyšlo.

„… Slib mi, že budeme každý den chodit na procházky, jinak by mi doma samotné asi přeskočilo. Je super mít vlastní dům a soukromí, ale být tam sama? Mám pocit, že mi přeskočí.“ S tím milé ráda souhlasí. Bude fajn si mít s kým popovídat a netrávit celé dny sama s Merry a Karlosem.
Večer se pokojem rozezní telefon. Nadšeně vyskočí na postel, když si uvědomí, že je to Daren.
„Ahoj,“ s úsměvem si skousne ret.
„Ahoj krásko, jak to, že ti tak dlouho trvalo to vzít?“ Protočí oči.
„Protože jsem byla ve sprše,“ zabručí a na okamžik se odmlčí.
„Ještě chvíli pokračuj a budu první člověk, co prolezl telefonem. Zasměje se, ale jen na chvíli.

„Dojeli jste dobře?“ Už zní tak, jak se cítí.
„Před pár minutami. Jsem rozlámaný a zítra nás čeká začátek vyjednávání. Snad to půjde dobře a budeme brzy doma.“
„To taky doufám. Chybíš mi,“ rozhlédne se po prázdném pokoji.
„Ty mně taky. Ale neboj, brzo už budu zase u tebe,“ pousměje se, ale jen na chvíli.
„Běž si odpočinout. Miluju tě, Darene.“
„Já tebe také, sjelevenn.“

Dny plynou. Je to už čtvrtý den, co je pryč a druhý, co se neslyšeli, protože na místě, kde byli není signál. Bylo to ubíjející. Neustále telefon nosí u sebe, kdyby náhodou volal. Pořád čeká na zprávu, že se vrací. Naštěstí Bonnie ji dokáže rozptýlit a na pár hodin zvednout náladu a zapomenout.
Zrovna sedí na zahradě a Bonnie jí předčítá seznam jmen, které má vybraná. Najednou se zarazí a pak se prudce otočí. Podívá se stejným směrem a když zpoza rohu vyjde Terenz, s výkřikem vyskočí a rozběhne se k němu aby ho objala.

Browny vstane a s úsměvem jde k nim. Porad vyhlíží Darena, kdy se objeví. Bonnie se na něj podívá a úsměv jí z tváře zmizí.
„Terenzi,“ pozdraví ho, „kde je Daren?“ Znovu se podívá k rohu domu. Terenz se na ni podívá a teprve teď si všimne, jeho ran. Jeho výraz jí zmrazí úsměv na tváři. Okamžitě jí dojde, že je něco špatně.
„Kde je Daren?“ Vydechne a jeho jméno jí uvázne v krku.
„Browny… Je mi to líto,“ skloní hlavu a Bonnie si přikryje ústa dlaní.
„Kde je Daren?“ Zopakuje a do očí se jí derou slzy.
Tohle je jen zlý sen. Tohle není pravda.
„On… Zachránil mi život.“  Prudce vydechne a když se na ni podívá, zalapá po dechu. Zatřese hlavou a o krok ustoupí.
„Ne,“ zašeptá a když se ji Bonnie pokusí obejmout, zvedne ruce a ustoupí o další dva kroky.