Proroctví

61

Terenz si povzdechne a vypne motor. Vážně doufal, že se sem nevrátí tak brzy, ale okolnosti mu nedávaly jinou možnost. Vystoupí, ze sedadla spolujezdce vezme noviny a zamíří ke srubu. Ví, že je uvnitř. Ani nezaklepe a rovnou vstoupí. Určitě o něm už pár minut ví.

Rozhlédne se po jediné místnosti, která obsahuje pokoj i kuchyň a zastaví se pohledem na zádech u krbu. Ani se nepohne a neví, jak by začal. Nakonec ani nic vymýšlet nemusí.
„Neměl bys tady být,“ řekne tichým, skleslým hlasem. Popojde dovnitř a posadí se na jednu ze dvou židlí u stolu.
„Vím, ale neměl jsem na vybranou,“ zachmuří se a znovu si v hlavě přehraje všechny okolnosti, které ho vedly k rozhodnutí. A teď je tady, přestože si myslel, že se sem nikdy nevrátí.

Odvrátí se od krbu a Terenz se musí hodně ovládat, aby nepoznal, jak je překvapený. Vůbec se nenamáhal holit a mytý už očividně také pár dní nebyl. Rány už téměř vybledly, ale po některých zůstaly jizvy.
Vypadal starší, sešle a naprosto vyřízený. Už když promluvil z jeho hlasu bylo cítit, jak trpí. Chápal to, přestože si to nedokázal představit.

„Proč? Co se stalo?“ Zamračí se a přejde k druhé židle, kterou odsune a ztěžka dosedne.
„Jde o Browny,“ začne pomalu, ale už jen její jméno v něm probudí strach.
„Je v pořádku?“ Terenz si povzdechne. Jak na takovou otázku odpovědět?
„Ano i ne,“ nad jeho odpovědí se zamračí a nespokojeně si odfrkne.
„Ano i ne?“ Snaží se přijít na výraz jeho slov, ale nedokáže přijít na nic, co by ho mohlo přivést.

„Nic jí není. Tedy po zdravotní stránce, ale zpráva, že jsi mrtvý ji naprosto zničila,“ Daren odvrátí pohled a povzdechne si. Ani pro něj to nebylo snadné, ale neměl na vybranou. Jeho vědomí, že už ji nikdy neuvidí, zabíjelo každou vteřinu. Fakt, že žije svůj život bez něj, že ji odstřihl a lhal. Nenáviděl sám sebe a přitom věděl, že udělal správně.
„Vyhýbá se nám. Tráví celé dny zavřená v pokoji, nebo běhá po lesích. Z tvého oblečení si v rohu pokoje udělala pelech. Nemluví, nechce jíst a dokonce nechtěla jít ani na obřad smutku.“ Daren se zamračí, ale neřekne nic.
„A šla?“ Vydechne a hlas se mu třese. Terenz zatřese hlavou. Vážně o tom pochyboval?

Zvedne noviny a položí je před něj. Daren si je přisune a přejede prsty po fotografii. Je na ní vyfocen velký zástup vlků s nadpisem, že se jednalo o největší obřad smutku za poslední staletí.
Na druhé fotografii, pod jeho prsty je vyfocená Browny. Přestože je fotografie černobílá, pozná, že má oči mokré od slz i kruhy pod očima.
Teprve po chvíli si uvědomí, že je jediná, kdo je v lidské podobě. Zachmuří se a hlava mu začne pracovat na plné obrátky.
Proč? Vždyť to je porušení tradice! Ledaže… sklouzne pohledem z její tváře dolů a všimne si dlaně na břiše.

Zvedne pohled k Terenzovi, který přikývne.
„Ano. Je těhotná,“ Daren prudce vydechne a oči mu začnou těkat po fotografii. Nemůže tomu uvěřit.
„Kdy?“ Nedokáže to doříct. Jak je to možné?
„Zjistila to v den, kdy jsem se vrátil.“ Přejede si dlaní po tváři a opře se o opěradlo. „To není všechno,“ z jeho tónu pozná, že to nejhorší teprve přijde. „Byla u lékaře. Dvakrát.“ Nejprve mu to nepřijde divné. Proč taky.
„Poprvé, aby si nechala těhotenství potvrdit,“ polkne a nedokáže odhadnout, jak bude reagovat.

„A podruhé?“ Vybídne ho nakonec. „Terenzi,“ zavrčí. Jeho pohled se mu nelíbí.
„Harold mi to nechtěl říct, ale nakonec jsem na něj musel vytáhnout svůj post,“ odmlčí se a připravuje se na nejhorší.
„Proč u něj byla?“ každé slovo artikuluje s takovým důrazem, až u toho vrčí. Terenz si poposedne.
„Ptala se na potrat,“ řekne to tiše, ale on ho moc dobře slyší. Zamračí se a zatřese hlavou.
„To by neudělala,“ vydechne s bolestí v hlase. Terenz se musí ovládat, aby se nezasmál.
„Vážně? Neznáš ji. Změnila se. Tvůj odchod z ní udělal prakticky tělo bez duše. Je sama. Nemá nikoho.“ Při těch slovech ho bodne u srdce.

Teprve teď si vzpomenete na slib, který jí dal. Slib, že až bude těhotná, bude s ní, že bude vědět, že na to není sama.
„Musím se vrátit,“ Terenz na něj vytřeští oči. Nečekal, že by souhlasil tak snadno a zároveň doufal, že to neudělá. Měl o něj strach. Moc dobře věděl, co se stane, když se vrátí a vážně se toho bál.

Po několika hodinách jízdy zastaví před domem. Vystoupí a zadívá se na zdi, které vypadají přesně tak, jako když odjížděl naposledy. Z domu vyběhne Bonnie s úsměvem na tváři a když s Terenzem uvidí Darena, zastaví se a úsměv jí z tváře zmizí.
„Darene?“ Vydechne a chvíli vypadá, jakoby měla každou chvíli omdlít. „Darene! Ty jsi naživu!“ Rozběhne se k němu a obejme ho.
„Bonnie,“ vydechne a obejme ji, „nějak rosteš,“ odtáhne ji od sebe a prohlédne si ji. „Jsi nádherná.“ Znovu se podívá na dům. Čekal, že tady bude, ale necítí ji.

„Kde je Browny?“ Otočí se na Bonnie, která se ošije.
„Ona…“ Podívá se na Terenze a očividně mezi nimi probíhá rozhovor.
„Bonnie! Kde je?!“ Zavrčí.
„Od včerejška ji nikdo neviděl. Mysleli jsme si, že se zavřela v pokoji, ale podle mě tam v noci nebyla.“
Daren vztekle zavrčí a podívá se na Terenze. Ten si myslí to samé. Přišli pozdě.

Přemění se a bolestně zavije, než se rozběhne mezi stromy po velmi slabé stopě. Musí ji najít. Prostě musí.