Temné síly (2017)

31. kapitola

Vešli jsme do kanceláře, kterou teď ředitel využíval ve svůj prospěch. Zřejmě jsme je vyrušili z důležité debaty, protože se většina profesorů, kteří byli uvnitř, na mě otráveně otočili. Jakmile však zaznamenali moji rodinu a Owena, vyměnili si zmatené a zvědavé pohledy.

„Pane řediteli," pokývla jsem mu na pozdrav.

Zvědavě si nás prohlížel. „Co vás všechny sem přivádí? Doufám, že to nejsou stížnosti na událost, kterou jsme měli pod kontrolou..." řekl nejistě.

Slova se mi zadrhla v krku. Slyšela jsem svoje srdce zběsile bít a modlila se, aby to nikdo jiný neslyšel. Měla bych se ovládat, pomyslela jsem si naštvaně, musím tohle zvládnout. Owen se lehce dotkl mé ruky a já se prudce nadechla.

„Ne, kvůli tomu tady nejsem," řekla jsem a dala do svého hlasu co nejvíce odhodlání.

„Tak kvůli čemu tady jste? Omlouvám se, ale zrovna řešíme něco důležitého," zavrčel jeden z profesorů.

Polkla jsem. „Mám pro vás velmi důležité informace, které jsou mnohem důležitější než to, co teď probíráte," podotkla jsem.

„Co-" chtěl znovu profesor začít, ale ředitel ho utišil mávnutím ruky.

„Co je to?" zeptal se zvědavě a pokynul mé rodině, aby se posadila.

Owen stál stále po mém boku i s Callanem, aby mě podpořili. Byla jsem jim za to vděčná, jinak bych se z toho všeho nejspíš sesypala. Pohlédla jsem odhodlaně do ředitelových očí.

„Jde o temné síly," řekla jsem.

Za sebou jsem uslyšela prudký nádech. Byl to Bryan. Takže on o tom všem ví. Samozřejmě, vždyť zasedá v Radě. Musí o tom vědět. Profesoři přede mnou měli šokované výrazy, ale ředitel věděl, že něco už o tom vím, a tak si pravděpodobně myslel, že budu mít nějaké námitky proti jejich výpovědi ohledně "mladých Magičů, kteří na nás zaútočili".

„O co jde?" pobídl mě.

„J-je... tady jedna věc, kterou byste měli všichni vědět. Když jsem se ji sama dozvěděla, byla jsem v šoku. Ale po nějaké chvíli jsem se s tím naučila žít. Tedy... aspoň trochu. Jde o to, že temné síly neútočí jenom tak pro nic za nic," řekla jsem.

„Jak o tom všem víš?" spražila mě pohledem nějaká profesorka, kterou jsem na Akademii sem tam potkávala.

„Prosím... Nechte mě to celé vysvětlit," řekla jsem.

„Poslouchám," řekl ředitel a jeho výraz byl vážný.

Otočila jsem se na svoje rodiče. Matka byla celá zmatená, ale Bryan se na mě díval s šokem v očích. Omluvně jsem se na ně usmála. Tahle informace jim zřejmě změní celý život. Celou dobu žili s tím, že jsem prostě jenom nedokázala najít svoji kastu. Ale teď... je to všechno úplně jinak než si mysleli.

„Jde o to," otočila jsem se zase zpět k řediteli, „že útoky na Akademie jsou jenom z jednoho jediného důvodu. Temní hledají Poloviční do své organizace."

„Co je to sakra za blbost?" vykřikl další profesor. „Jaké Poloviční? Jaká organizace?"

„Pete," utnul ho profesor tvrdě, „nech Finley domluvit."

Zhluboka jsem se nadechla. „Když jsem sem na Akademii přišla, byla jsem tady jediná, kdo nepatřil do žádné kasty. Žádný živel mi nebyl natolik blízko, abych z něj mohla složit zkoušky a abych do něj patřila. Po mé vlastní zvědavosti, kdy jsem objevila nějaký starý deník a knihu o rituálech, jsem se dozvěděla o Temných Magičích. Nebyl to pro mě až takový šok jako to... že to já patřím mezi ty Poloviční."