Temné síly (2017)

36. kapitola

Auto se prudkým smykem dalo znovu do pohybu. Zůstali tam dva členové Rady. Nebo tedy aspoň jsem si myslela, že to jsou členové Rady. Rychle jsme se vzdalovali od boje, který však jakoby na povel ustal. Přes kouřové okna jsem ještě stihla pochytit to, jak se Temní dávají na rychlý ústup a jak se za mnou Owen překvapeně dívá. Propukl tam zkrátka chaos, ale po několika tíživých sekundách už jsem neviděla nic jiného než stromy. Snažila jsem se nevnímat rychlost, kterou jsme se řítili z kopce dolů.

„Omlouvám se za tu nezdvořilost, ale dostat vás odtamtud bylo důležitější než se představovat," otočil se ke mně muž, který mě do tohohle auta vtáhl.

Neodpověděla jsem a jenom si ho prohlížela. Nezdál se mi ani trochu povědomý. Mohl mít kolem 40 let, měl strniště a celkově vypadal jako bohatý člověk. Vedle něj, na sedadle řidiče, seděl muž jen o něco málo mladší se snědou kůží a tmavými vlasy.

„Kam mě to vezete?" zeptala jsem se a pocítila bodnutí strachu.

Byla jsem sama v autě se dvěma neznámými muži. Owen zůstal u hotelu. Byla jsem odkázána pouze sama na sebe a pro vlastní bezpečnost už si v sobě skladovala síly své kasty, abych je pro případ mohla použít. Nedokázala jsem moc těmhle cizincům důvěřovat.

„Moje jméno je Harold a jsem zástupce ředitele druhé kalifornské pobočky hlavní Rady. Tohle je náš řidič Alto a právě teď míříme na pobočku. Předpokládám, že vám ředitel řekl, kvůli čeho bychom vás velmi rádi viděli a poznali," vysvětlil Harold.

Nervózně jsem přikývla. „Chcete vidět moje schopnosti a dozvědět se další informace."

„Přesně tak. Byli jsme obeznámeni jenom několika málo informacemi a velmi rádi bychom se dozvěděli další. Chtěli jsme to slyšet přímo od vás a samozřejmě také chceme vidět, co dokážete. O národu Temné magie toho víme spousty, ale Poloviční jsou pro nás přeci jenom pořád trochu záhadou. Jste zvláštní tím, že jste schopni mnohem zajímavějších věcí než my nebo temné síly. Nehrozí vám žádné nebezpečí," řekl Harold a povzbudivě se na mě usmál.

„Měl se mnou jet někdo dospělý," namítla jsem příkře.

„To sice ano, ale nebyl čas s sebou brát někoho dalšího. Temné síly vás ohrožovaly a bylo potřeba vás odtamtud dostat co nejrychleji. Ale jestli vás to trochu uklidní, na pobočce se nachází váš otec. Tedy, váš nevlastní otec."

To mě trochu uklidnilo. Kde je Bryan, tam to bude v pořádku. Navíc jsem si začala vyčítat, že jsem se tak bála. Chápala jsem, proč jsem pro Radu tak zajímavá. Poloviční zkřížením dostávají nové schopnosti. Pro Radu jsem tím byla zvláštní a zajímavá.

„Nevím, co chcete slyšet, když na Temné sami útočíte," ulítlo mi.

Harold se zasmál. „My na ně útočíme, protože oni útočí na nás. A pokud je pravda, že jdou po Polovičních, pak bychom měli proti tomu něco rychle podniknout. Proto toho potřebujeme vědět mnohem víc, abychom pak mohli začít jednat."

Uvědomila jsem si, že papírek se souřadnicemi mi leží v kapse a doufala jsem, že mě snad nebudou šacovat. Nedokázala bych si odpustit, kdyby mi ho vzali bez mého svolení a celou organizaci pobili. V tomhle jim věřit nemůžu.

„Snad vám budu schopna nějak pomoct," řekla jsem s hranou lítostí.

Další hodinu cesty jsme jeli mlčky. Přemýšlela jsem nad tím, co všechno můžu na pobočce říct, abych nezněla, že vím mnohem víc nebo abych jim nenastínila, že mám u sebe něco, co by jim mohlo pomoct. Samozřejmě jsem se nechtěla zmiňovat ani o tom, že mi Garett dokáže lézt do snů. Pak by chtěli vystopovat ještě i jeho.