I need You//Completed//

1. Kapitola

"Takže..." začal učitel.
"Tohle je Calum Hood, Luke Hemmings a Michael Clifford" ukázal popořadě.
"Chcete se představit?" zeptal se jich a všichni zakroutili hlavu ve smyslu ne.
"Dobře, tak si sesedněte, jsou tu přesně tři volná místa, tak je to na vás, jak si sednete." dořekl a já odvrátila pohled k oknu. Nezajímalo mě, kdo bude sedět vedle mě, hlavně, ať se se mnou nevybavuje a je to v pořádku. Učitel psal na tabuli různé příklady a já ho jednoduše ignorovala.

Cítila jsem na svých zádech něčí pohled. Už jsem to nevydržela a podívala se. Seděl tam ten kluk s červenými vlasy, myslím, že se jmenoval Michael.
"Proč se na mě koukáš?" Zeptala jsem se ho. Otevřel pusu, ale hned jí zavřel.
"No..." začal, Asi vymýšlel něco, na co se může vymluvit.
"Připomínáš mi mýho kamaráda, jen kdybys neměla červený vlasy a v tom černý melíry" usmál se. Ano, mám takový vlasy. V šestnácti jsem si je obarvila, nesnášela jsem svojí přírodní barvu vlasů. Něco mezi blonďatou a hnědou barvou.
"Hm..." odmlčela jsem.
"Jmenuje se Ashton-" nenechala jsem ho domluvit.
"Znám ho"
"Vážně?"
"Jo"
"A jak jste se potkali?"
"Bratranec" odpověď ho asi zaskočila, a pak už byl ticho, konečně. Mohla jsem pokračovat ve sledování lidí. Měli jsme ještě jednu hodinu, kde jsem ho ignoravala, nakonec zazvonilo a udělala jsem to, co vždy, když měl být oběd, jednoduše popobíhala ke skřínce, kam jsem hodila věci a pořád stejným krokem, došla k jídelně. Počkala si, až na mě dojde řada. K jídlu byla pizza, z toho důvodu jsem šla na oběd. Odešla jsem si sednout na prázdné místo a zakousla se do výborné sýrové pizzy. Uslyšela jsem, jak na mě někdo mluví.
"Můžem si sednout?" Zeptal se Luke. Přikývla jsem a pokračovala v tom, co jsem začala, než přišli.
"Proč se s náma nebavíš?" Pokračoval v začaté konverzaci.
"Řekni nám něco o sobě" šťouchl do mě Luke.
"Nemám vám co říct"
"Ale máš, každej má co říct"
"Mysleli by jste si o mně to, co ostatní...že jsem psychopat, a že jsem nemocná"
"Proč?" Začal se ptát i Calum
"Už musím jít" nechápavě se na mě podívali.
"Ale stejně nás uvidíš, když s tebou bude bydlet v domě" zakřičel Michael. Neotáčela jsem se, jen odešla ke sřínce, kde si vzala věci, abych mohla jít domů, lehnout si na postel a relaxovat. Vyšla jsem z velkých školních dveří, které jsem opouštěla s radostí, když byl pátek. Šla jsem svojí cestou a došla k mému domu. Chtěla jsem odemknout dveře, ale byly odemčené. Vešla jsem teda dovnitř. Vyšla jsem po schodech do svého pokoje. Otevřela jsem dveře a se sklopeným zrakem sledovala podlahu, když jsem odhazovala černý batoh na zem. Po odhození batohu bych pokračovala v cestě se sklopeným zrakem, kdybych do někoho nenarazila. Po těch letech, co jsem zažila jsem zvedla ruce k hlavě a použila svojí obranou taktiku.
"Mě se nemusíš bát" uslyšela jsem známý hlas, který se směje.
"Ashtone!" Vykřikla jsem a pevně ho objala.
"Ahoj, Carrie" začal se zase smát.
"Dlouho jsem tě neviděla, chyběls mi"
"Já tebe taky, nemáš svoje vlasy " odtáhla jsem se od něj.
"Co se všechno stalo za tu dobu, co jsem tě neviděl, a jak je to dlouho, pět let?"
"Jo, pět let" pousmála jsem se, ale neodpověděla na první otázku. Doufala jsem, že se nebude ptát, ale pokračoval.
"A na první otázku mi neodpovíš?" Pousmál se.
"Ne, nechci o tom mluvit"
"Dobře" byl jediný, který mě chápal ,jediný s kterým jsem mohla být kdykoli a mohla mu říct cokoli.
"Za chvilku příjdou kluci a asi bych tě jim měl představit" nasadil zase ten jeho úsměv.
"Už se známe...chodíme spolu do třídy a vedle mě sedí Michael, ostatní přede mnou"
"To je super!" Jeho křik se rozezněl po celém domě cestou do kuchyně, kde si vzal z lednice jogurt. Společně jsme si sedli do obýváku, na velký šedý gauč a pustili si do naší konverzace MTV. Začala tam zrovna hrát moje oblíbená písnička. Před koncem písničky někdo zazvonil. Zvedla jsem se a Ashton mě hned následoval. Po otevření jsem hned uviděla Luka, Michaela a Caluma. Protočila jsem očima a nechala tam Ashtona s nima. Po schodech jsem odešla do svého pokoje.

Na zemi jsem měla světle hnědé, až bíle lino a zdi byly světle-modro-fialové. Po pravé straně se nacházely dveře do menší koupelny. Vedle dveří byla velká z poloviny fialová a z druhé poloviny světle hnědá velká skříň s oblečením, vedle ní byly ještě dvě menší stejně barevné skříňky. Dál se nacházely dveře na můj vlastní velký balkón. Vedle dveří od balkónu ležela velká postel pro dva s modrým povlakem. Naproti ní byla velká televize. U postele byl noční stolek, na kterém jsem měla položený můj notebook. Nechyběl tu ani pracovní stůl, který byl z poloviny přeplněný učebnicemi a sešity do školy. Nikdo si ale nemohl nevšimnout velkého bílého klavíru v rohu místnosti. Jako poslední byla o kousek dál od klavíru normální hnědá kytara. Ještě tu byly nějaké ty poličky, ale to není podstatné.

Vzala jsem kytaru a jako odreagování od okolního světa jsem na ní začala brnkat různé melodie. Když mě to přestalo bavit od nesla jsem kytaru na své místo. Zvedla jsem pohled. Vedle mě stál Ashton. Pousmála jsem se a zeptala se ho, co chce.
"Co se s tebou stalo? Vždy jsi byla taková komunikativní a pořád si se smála, teď si hraješ jen na něco, na co nejsi. Jde to poznat" mrkl na mě.
"Ty mi nedáš pokoj dokud ti to neřeknu, že?"
"Jo, jako bys mě neznala" pousmál se.
"Fajn"
"Tak začni" pobídl mě.
"Všechno to začalo před čtyřmi roky, kdy mě začala Williem šikanovat. Minulý rok jsem to přestala zvládat a jednoduše se začala poškozovat" vyhrnula jsem rukáv od mikiny a ukázala mu jizvy.
"Pak jsem skončila v nemocnici a všichni to zjistili. Jediný, co nezjistili bylo ti s tím Williemem. Od tý doby mám svojí obranou taktiku kterou jsi mohl vidět, když jsem přišla domů a narazila do tebe. A taky si nikoho od tý doby nepustím k tělu, nenechám, aby na mě někdo sahal a-" Ashton mi skočil do řeči, "Chápu" pousmál se tím jeho úsměvem. "Nepůjdeš si s náma dát večeři?" Pobídl mě.
"Fajn" zvedli jsme se a odešli do kuchyně, kde už mamka chystala večeři a všichni seděli u stolu, až na mě, Ashtona a mamku. Sedla jsem si na moje obvyklé místo. Vedle mě seděli Luke a Michael. Celou večeři se mamka vyptával na všechno možný. Přestala jsem mít chuť k jídlu. Uklidila jsem nádobí do myčky. V pokoji jsem si vzala notebook. Rychle jsem klika na Skype, kde jsem zavolala Madison.

Po dvou hodinách mi někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem se rozloučila s Mad a vypla Skype.
"Ano?!" Dveře se otevřely a v nich stál Cal.
"Co je?" Udělala jsem místo na posteli.
"No, potřeboval bych vysvětlit zeměpis, no a-"
"Za klukama nejdeš proč?" Přerušila jsem ho, ale i přes to jsem šla hledat sešit. Ucítila jsem ruce na svých bocích. Trhla jsem sebou. Probodla jsem ho pohledem a chtěla odejít, jenže mě chytl za předloktí a otočil si mě k sobě. Byl nebezpečně blízko mně a já se mu snažila vytrhnout. Začal se přibližovat svými rty. Konečně. Vytrhla jsem se mu a rozběhla se směrem do chodby, kde jsem se srazila s Ashtonem. Skončila jsem na zemi. Podívala jsem se k pokoji. Už klidným krokem odešla do obýváku. Jen jsem z dálky slyšela.
"Na ní to nezkoušej, nevíš co zažila navíc není jako ostatní."

-------------------

Jen vás upozorňuji, že proti Calumovi nic nemám ;) Mám s tímto příběhem velký plán, tak snad se to nepokazí :)