I need You//Completed//

6. Kapitola

Pohled Carrie

,,Ona mě opustila, po tom, co jsme spolu zažili. Byli jsme spolu čtyři roky, ty to nechápeš... Ten den, kdy přijela do Sydney, když jsme se potkali v tom obchodě. Slíbila, že to bude navždy, nikdy mě s nikým nepodvede, ale udělala to. Podvedla mě a k tomu s Lukem. Já mu věřil. Říkal, že si našel holku přes internet, dokonce říkal jak se jmenuje a kde bydlí, ale nikdy nezmínil příjmení, nikdy. Luke věděl, že jí miluju... Já-" zlomil se mu hlas. Nic se nepokoušel říct.

,,Ashi-" pevně jsem ho obejmula.

Ve dveřích se objevili Luke s Debbie, ty jsem potřebovala vidět nejmíň.
,,Lucasi vypadni..." zašeptala jsem, ale tak, aby to mohli oba slyšet.
,,Jsem Lu-"
,,Mě to nezajímá. Tohle je věc, kterou bych chtěla vědět nejmíň. Právě si dostal psychicky na dně svého nejlepšího kamaráda!" Začala jsem zvyšovat hlas.
,,Ty to asi nechápeš. Jsi ten, kdo je mezi holkama na prvním místě. Ty jsi asi nikdy nezažil jaký to je být na dně, co?! Tak víš co, ukážu ti to!" Zvedla jsem se ze židle s tím, že mu ukážu svoje staré, ale i novější jizvy do té doby, než mi Mike sebral tu uspokojující věc.

,,Nejdřív se trochu držíš na nohou, ale pak to nezvládáš a začneš se sebepoškozovat jako já... Nemyslím si, že chceš to, aby tvůj kamarád přežíval na nějakou dobu na hadičkách, aby vykrvácel, jako málem já..." stekla mi po tváři slza. Vyhrnula jsem si rukáv bílé mikiny a ukázala mu všechny ty jizvičky. Zatáhla jsem zpátky mikinu a utřela si neposedné slzy, které se mi sklouzly po tváři. Otočila jsem se k němu zády a šla k Ashtonovi. Naposledy jsem se k nim otočila.
,,A ty Debbie by ses měla zamyslet nad sebou..." odešla jsem zpět Ashovi, který tam seděl, jako hromádka neštěstí.

Stáli tam a tikali pohledy mezi mnou, Ashem a Mikem do té doby, než se Ash zvedl a někam odešel.
,,Kam jdeš?" Zavolal na něj Mike.
,,Pryč" odpověděl mu jednoduše.

Pohled Ashe

Pořád nechápu, jak to mohla udělat. Slibovala mi, že mě neopustí a nakonec se vyspí s mým nejlepším kámošem... super. Potřeboval jsem si odpočinout od toho všeho. Kvůli mně se tam Carrie rozbrečela, vzpomněla si na to, co prožila, jen kvůli mně.

Šel jsem po chodníku se sklopenou hlavou, ani nevím kam. Většinou jsem slyšel troubení aut, které mě nezajímalo. Ať si mě srazí... je mi to jedno. Můj život nemá smysl...

Došel jsem k nějakému molu, na které jsem si následně sedl a sledoval moře. Na loďkách, či velkých lodí byli samí šťastní lidé. Nic je netrápilo, jako mě dříve. Moře bylo klidné a já se též pomalu uklidňoval, ale upřímně, měl jsem hlad. Rozhlídl jsem se kolem, když jsem uviděl osobu blížící se ke mně.

Byly to dvě osoby. Žena a Muž. Obě osoby měli tmavé vlasy. Čím blíž byly mně, tím víc jsem je rozeznával. Calum a Laura. Hm... co oni tu chtějí. Dělat mi to ještě těžší? Mám je oba rád, oba působí kladně, i přeš Calumovi schopnosti zlomit dívce srdce do minuty, co jí pozná... Co když to udělá i Lauře. Ta by ho zabila. Znám jí už déle. Musel jsem se pousmát při představě, jak by na to reagoval Calum.

Carr jí vodila všude sebou, bylo to i obráceně. Laura si vodila všude Carr. Byly to nerozlučná dvojka do té doby, než je vyhodili ze školy.

,,Jak jste mě našli?" Zeptal jsem se trochu překvapeně, když už byli u mě.
,,Je to jedno z nejklidnějších míst tady, říkala Carrie..." odpověděla mi Lau.
,,Půjdeš se s námi najíst? Musíš mít hlad, kámo..." začal Cal.
,,Mám hlad, ale-" přerušila mě Lau.
,,Ale?"
,,Nevím, jestli to zvládnu mezi Lukem a ní..." odpověděl jsem šeptem při slově ní.
,,Debbie s Lukem někam odešli, takže tam nejsou, tak půjdeš?" Zeptal se přesvědčivě Calum.
,,Ok" řekl jsem mu jednoduše, protože jsem se nechtěl moc bavit, po té příhodě.

Potichu jsem kráčel za nimi, když už jsme byli u toho osudného domu vešli jsme dovnitř. Z horního patra se ozýval křik Carr, která na někoho řvala něco ve smyslu ,,Notak, otevři, jestli neotevřeš, ty dveře vykopnu. Prosím, Madison," zklidnila se. Vypadalo to, že už jí konečně otevřela. Carr uměla vždycky dobře přesvědčovat. Pousmál jsem se nad vzpomínkou. Svlékl jsem si po docela delší boty a přesměroval se do obývacího pokoje, kde seděl Michael.

,,Už utichla?" zeptal se mě, když si z učí vyndal bílo-zelená sluchátka. Přikývl jsem mu na otázku.
,,Co se jí vlastně stalo?" zeptal jsem se na oplátku jeho. Zamyslel se.
,,No, když odešli Luke s Debbie, nebo jak se jmenuje, tak se rozbrečela a utekla do pokoje, už to tu takhle probíhalo půl hodiny, dokud ses teď nevrátil,"pronesl svůj monolog.
,,Počkej, co? Ona se rozbrečela, ale kvůli čemu?" došlo mi tak trochu, když nemá kvůli čemu.
,,Nevim, ale Carr to bude vědět, teď by se o tom měli bavit, tak... jdeš do toho se mnou?" zeptal se. Věděl jsem na co myslí, přeci jenom, kamarádi už nějakou dobu jsme a znám ho moc dobře. Šibalsky se usmál a zvedl se z pohodlného šedého gauče společně se mnou. Vyšli jsme potichu schody a přišli blíž ke dveřím, ze kterých se ozýval dívčí brek.

Pohled Carr

,,Notak, Mad, to bude dobrý, vždyť za nic nemůžeš. Beztak jí měl jen na jednu noc," snažila jsem se jí povzbudit, ale ona nic. ,,Myslíš, že mě by měl taky jen na jednu noc?" ptala se mě na otázku, na kterou jsem nemohla jistě odpovědět. ,,Amanda, sakra mluv!" okřikla mě má nejlepší kamarádka.
,,Neříkej mi tak, víš, že to nesnáším a nevím... kdybych věděla, odpovím ti," Mad posmutněla, když jsem jí neodpověděla na danou otázku.
,,Promiň, já jen nevím. Ale ty jsi super holka, tobě by to nemohl udělat. Jsi úžasná, chytrá, hezká, nemohl by ti to udělat a kdyby jo, tak bych ho určitě zabila," snažila jsem se jí povzbudit.
,,Dobře, no tak... nepřišel už Ashton? Měli by jsme jít za ním, jestli je v pohodě," pousmála se na mě už stará Madison Hall.

Pohled Ashtona

,,Dobře, no tak... nepřišel už Ashton? Měli by jsme jít za ním, jestli je v pohodě," uslyšeli jsme z druhé strany dveří.
,,Zdrhej, kámo!" vykřikl Michael a začal utíkat. Otevřel dveře od cizího pokoje a vběhl do něj. Já jsem to tak trochu nestihl, protože jsem dostal dveřmi přímo do obličeje.
,,Ježiši promiň!" vykřikla Madison. Pousmál jsem se a řekl, že to nic není. Odešli jsme spolu do dolního patra. Jen my dva. Carrie se od nás odpojila. Prý šla vyřídit něco k sobě.

Pohled Carrie

Otevřela jsem dveře od svého pokoje, do kterého jsem následně vstoupila. Po zavření dveří se mi naskytl pohled na Michaela prohlížejícího si mojí sbírku fotek. ,,Ehm...," odkašlala jsem si. Zvedl pohled od alba a přešel ke mně.
,,Tak Amanda, jo?" zeptal se mě. V tu chvíli jsem myslela, že vybouchnu zlostí.
,,Neříkej mi tak," sykla jsem přes zuby. To už spojil naše rty jedny.
,,A neříkej, že se ti to nelíbilo," šeptl, když se odpojil. To jsem se rozeběhla k balkónu, ze kterého jsem následně skočila...

---

Tak, jak se vám líbila nová kapitola? Já doufám, že po delší době se vám líbila. Jaký máte názor na příběh? Vše napište do komentářů nebo ohodnotně hvězdičkou. Děkuju za úžasné ohlasy a jednu chvíli i za 21. místo v akčních. DĚKUJU. :)