I need You//Completed//

5. Kapitola

Předem děkuji lucinka-66, za pomoc s vymyšlením, co se bude dít dál :) DĚKUJU ;)

Ptáte se, co jsem dělala já? Nic? Pravý opak. Spolupracovala jsem. Ale jen do té doby, než se po pokoji ozvaly kroky, přicházející od mého balkónu. Odtrhla jsem se od něj a podívala se tím směrem. Stála tam osoba. Podle delších vlasů, u kterých nebyla rozeznat v té tmě barva to byla dívka. Vzala jsem si z nočního stolku mobil, abych mohla posvítit na osobu. Odemkla jsem ho a konečně mohla rozeznat, kdo tam stál.

Tmavě modré oči mi připomínaly staré přátelství a její dlouhé blonďaté vlasy měla rozpuštěné po zádech. Jen tak tam stála oblečená v černých věcech s kapucí na hlavě. Došla jsem k vypínači, který jsem zmáčkla. Přišla jsem k té dívce. Do očí se mi opět nahrnuly slzy, které jsem se pokoušela zahnat mrkáním. Stály jsme tam jen tak naproti sobě.

"Car, kdo to je?" Zeptá se mě Mike, který tam jen tak sedí na posteli.
"To-to-to je..." nemůžu ze sebe dostat její jméno. Dlouho jsem jí neviděla. Myslela jsem si taky, že už jí nikdy neuvidím, ale teď tu stojí přede mnou. Co když je to jen zlý sen? Probudím se a nic se nestane...
"Jsem Laura. Laura Baker a ty jsi?" Zeptala se o Laura. Já tam pořád stála, jako solný sloup s tím, že sleduji Lauru.
"Michael Clifford, ale říkej mi klidně Mike" pousmál se na ní.
"Jak jsi se sem dostala?" Promluvila jsem minimálně po pěti minutách, co jsme tam všichni tři stáli.
"Jednoduše jsem utekla, ale nebylo to nejlehčí-" začala.
"Jak si se už asi dozvěděla, rodiče mě poslali na výchovnou školu, no-" pokračovala v jejím asi hodně dlouhým příběhu.
"Potom co se to stalo. Jeden den nebo spíš jednu noc mě to tam přestalo bavit, a tak jsem se rozhodla, že budu hledat něco jako východ, který není hlídaný. Nakonec jsem utekla, chtěla jsem hned odletět, ale neměla jsem pas ani peníze. Přidala jsem se k jedné mafii. Když jsem měla dost peněz a dokonce i ukradený pas, koupila jsem si letenku do USA a odletěla jsem. Za ten rok, co jsem u nic byla nebylo těžký najít tvůj dům a dostat se potichu do něj. Akorát se omlouvám, že jsem vás vyrušila zrovna teď, ale hlavně jsem se chtěla zeptat-" dovyprávěla a na konci mi položila otázku.
"Nemohla bych tu zůstat? Jen na pár dní, vydělala bych si, a pak bych si něco koupila, prosím" musela jsem se pousmát, nad jejím příběh a tak hloupou otázkou.
"Jistě že ano" usmála jsem se. Že by ke mně konečně přišlo štěstí.
"Děkuju!" Padla mi kolem krku. Oplatila jsem jí obětí.
"Pšš!" Začala jsem se smát.
"Ty tu nebydlíš jen s mamkou a..."
"Michlem" doplnil jí Mike.
"Jo" usmála se.
"No, ne, no. Mamka teď nedávno odjela do Evropy a s Mikem tu jsou ještě Ash, Luke, Cal a Mad, tu neznáš, ale neboj" pousmála jsem se.
"Brzo poznáš. Odvedu tě do tvého nového pokoje"

***

Vrátila jsem se do pokoje. Mike už ležel a pravděpodobně spal. Také jsem si lehla a už konečně doufala, že usnu. Otočila jsem se k němu zády a zavřela oči.

Probudila jsem se s Mikovou rukou omotanou, kolem mého pasu. Nejdřív jsem se trochu lekla, když jsem si vzpomněla na včerejšek, ale pak mi došlo, že mě Laura vlastně zachránila. Bylo by něco dál? Už tak jsem podlehla...

Pokusila jsem se sundat jeho ruku, z mého boky. Když se mi to konečně skoro povedlo, tak jí opět přiložil na můj bok a víc si mě přitiskl k sobě. Musela jsem si nad tím povzdechnout, ale moje snaha neodstoupila. Udělala jsem to co minule. Konečně jsem se dostala z jeho sevření. Musela jsem se pousmát nad tím, jak spal.

Odešla jsem do koupelny, kde jsem se následně převlékla a udělala si ranní hygienu. Otočila jsem se, že vyjdu, ale ve futrech dveří stál Mike.
"To jsi mě sledoval celou dobu?" Pousměji se.
"Ne, až teď" v duchu jsem si oddychla.

Přišla jsem k němu trošku blíž. Chtěla jsem si vyjasnit ten včerejšek. Chytl mě za boky, přiblížil se mě víc k sobě s tím, že mě chtěl políbit.

"Ne..." šeptla jsem.
"Ale proč? Udělal jsem něco špatně? Můžu za to já?" Začal tam tak trochu nadávat.
"Nemůžeš za nic, ale..." nedořekla jsem to, protože mi skočil do řeči.
"Ale co?" Zeptal se. Povzdechla jsem si a pokračovala. Sice to bolelo, ale musela jsem.
"Ten včerejšek... Byla to chyba. Promiň a prosím... nemlať mě" schovala jsem se do obraného gesta. //pozn. aut. lucinka-66, ty to znáš ;)//

Mike

Nechápal jsem to. Proč bych jí měl mlátit? Nic neudělala. Řekla pravdu. Bojí se za pravdu. Je na tom hodně těžce... Chytil jsem jí za lokty, kterými si kryla hlavu. Vyděšeně se na mě podívala a poté sklopila pohled ke svým nohám. Zvedl jsem jí hlavu a hleděl do jejích pronikavě modro-šedých očí.

''To je v pořádku'' usmál jsem se. Sice to bylo těžké, ale řekl jsem jí to. Má těžkou minulost, tak bych jí neměl nutit do něčeho, co nechce.

Obešla mě a vyšla z pokoje. Vešel jsem do svého pokoje, kde se převlékl a provedl ranní hygienu. Vyšel jsem z pokoje ve stejný čas jako Luke a... nějaká dívka.

Měla středně dlouhé tmavě hnědé vlasy a zelené oči. K tomu byla asi o deset centimetrů menší než Luke. Luke se k ní nahnul a něco zašeptal. Ta se ihned začala smát.

''Koho to tu máš, Luku? Sotva jsi tu a už balíš holky? Nečekal jsem, že jsi jako Calum'' začal jsem se smát. Luke najednou celý zrudnul, ale ještě mě začal probodnout vražedným pohledem, než si schoval obličej do tváří, aby jeho asi kamarádka neviděla jeho červeň.

''Jsem Mike. Michael Clifford'' natáhl jsem k té dívce ruku. Luke si jí sice ochranářsky přitáhl za pas blíž k sobě, ale také se mi představila.
''Debbie Lewis //pozn. Aut. tak vidíš, jsi tu DorotkaZdrailov, Ester235-neboj ;)//, těší mě'' kývnul jsem na souhlas.
''No, Luku, tak si to s ní užij a ať to s ní nedopadne jako s Hannah'' mrknul jsem na něj.
''Vypadni, Gordone'' sykl přes zuby.
''Lucasi...'' oplatil jsem mu úder.
''Tak klid'' okřikla nás Deb.
''Jste jak malí. Pojď Luku, jdeme si dát snídani'' řekla mu Deb. V tu chvíli vyšel ze dveří i Ash.
''Debbie?'' Zeptal se jí nejistě Ash. Kývnula na souhlas.
''Lucasi já tě už vážně zabiju, nejdřív Hannah, teď Debbie!'' Vykřikl. Věděl jsem co se tu stane. Hannah byla jeho dlouho léta přítelkyně, ale podvedla ho s Lukem. Odpustil jí to, ale Lukovi ne. Říkal, že když se to stane ještě jednou, tak už ho vážně zabije...

Začali se tam prát. Všichni kolem nich stáli a snažili se je od sebe odtrhnout. Povedlo se to konečně, když tam Carr zařvala.
''Dost!'' Všichni se koukali na Carr, jako na vyměněnou.
''Ashtone, pojď se mnou, ihned a žádný protesty, Miku, pojď prosím se mnou. Vy ostatní se postarejte o Luka'' řekla rozhodně Carr, která už táhla Ashe do kuchyně.

''Tak co se stalo?'' Zeptala se ho, když tam propukl Ashton v silný záchvat pláče...

---

Děkuji za moc velké ohlasy a 80-ém místě v Akční.