I need You//Completed//

3. Kapitola

Zděšeně se podívám na Michaela, který vstává ze židle. Udělám stejný pohyb a jdu po jeho boku k ředitelně. Třikrát zaklepu na dveře. Ozve se z nich slabé dále. Michael je následně otevře a vejde do nich jako já.

"Poseďte se" pokynul ředitel.
"Byl tu váš spolužák, který si stěžoval, za napadení na zdraví" pokračoval.
"Můžete mi to vysvětlit?" Záporně jsem zakroutila hlavou, ale mezitím začal Michael mluvit.
"Vlastně ano" mluvil. Ředitel pozvedl levé obočí.
"Williem obtěžoval tady Carrie-" skočil mu do řeči učitel.
"Jak jí obtěžoval?"
"Strčil do mě a-a spadla jsem na zem" kývl hlavou na souhlas.
"Chtěl jsem mu to oplatit"
"Dobrá" pousmál se.
"Vraťte se do třídy a zavolejte mi pana Williema"

Po škole

"Děláš si ze mě prdel?!" Uslyšela jsem ten známý hlas. Nerada jsem se otáčela, ale musela jsem. Nechtěla jsem skončit, jako kdysi.

*Flashback

"Mitchel, dělej, pojď sem!" Zařval na mě Williem. Neotáčela jsem se. Myslela jsem, že to bude lepší, když si ho nebudu všímat. Za sebou jsem uslyšela rychlé kroky. Zrychlila jsem chůzi. Doběhl mě. Jeho slavní kamarádi mě chytli. Drželi mi ruce tak, že jsem se nemohla bránit. Ucítila jsem štiplavou ránu na tváři. Zase a zase. Pustili mě. Zhroutila jsem se k zemi. "Když tě zavolám, tak se otočíš. Je ti to jasný?!"

*

Vzpomněla jsem si na tu vzpomínku. Otočím se a sleduji, jak ke mně běží. Byla jsem tu sama, protože kluci šli na oběd, já to nehodlám jíst. Co bych očekávala. Shodil mě na zem. Stalo se to, co vždycky.
"Jestli to někomu řekneš, tak už tě vážně zabiju!" Cítila jsem, jak mi z obočí teče krev. Z tašky vytáhnu kapesník, který přiložím k ráně a jdu domů"

Chci otevřít dveře, ale předběhne mě Ash.
"Ahoj" zašeptám. Ani nevím, jestli to slyšel.
"Čauky, co sis udělala nebo to byl někdo jinej?"
"Willi-" zlomil se mi hlas. Nikdy jsem netušila, že jsem tak citlivá. Přitáhl si mě do objetí. Ano, pořád jsme stáli mezi dveřmi.
"To se máte tak rádi?" Zeptal se Luke.

Pohled Micheala

Šel jsem s sklopenou hlavou, až k tomu místu, kde teď bydlíme.
"To se máte tak rádi?" Uslyšel jsem Luka a to mě donutilo zvednout pohled. Ashton tam stál s Carrie v objetí. "Stalo se něco?" Zeptám se trochu vyděšeně. Carrie se konečně odtrhne od Ashe a podívá se na mě. Zakroutí hlavou na smysl ne i přes to, že jí je na očích vidět smutek. Vejdu dovnitř, kde se vyzuju a odkráčím do pokoje.

3. Osoba

Chlapec jménem Michael vejde do svého pokoje, kde skočí na postel s šedým povlečením. Celou tu dobu přemýšlel o životě, než někdo zaklepal na jeho dveře. Otráveně dojde ke dveřím, které následně otevře. Uvidí tam někoho, koho by tam nikdy neočekával. Stála tam jeho spolubydlící Carrie, do které je tajně zamilovaný, ale nedává to najevo. "Co tu děláš?" Zeptá se, když tam stojí minimálně minutu.
"Můžu si s tebou promluvit?" Zeptá se ho. Michael se posune kousek ode dveří, aby mohla vstoupit. Nejdřív si jí nevěřícně prohlíží. Nečekal, že by zrovna ONA navštívila jeho pokoj a dobrovolně by s ním chtěla mluvit. Mezitím, co Michael zavíral dveře, Carrie si už sedla na postel. Mile se na něj usmála a začala. Zbožňoval její úsměv, i přes to, že jí zná jen pár dnů.

"Takže..." začala.
"Jen bych tě chtěla poprosit, aby ses nepletl do mého života, jen nechci, abys měl problémy, jako já..."
"Ty bys za nic nemohl. Trpěl bys."
"Ale ty jsi taky nic neudělala" přidal se konečně Michael.
"Michaele, já..."
"Říkej mi Mike nebo Mikey" //Pozn. aut. konečně! :D//
"Fajn, ale tak hlavní věc víš, tak já jdu" zvedla se z postele a odešla do svého pokoje. Rovnou zamířila do koupelny, kde otevřela skříňku, ze které vytáhla předmět, o kterém netušila, že ho ještě použije"

Carrie

Nevěděla jsem, jestli to chci udělat nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla pro kladnou odpověď. ANO.

Stoupnu si nad umyvadlo. Jednu ruka natažená, druhá ruka svírá ostrý, ale uspokojující předmět. Přestalo mě to bavit. Ubližuje mi. Za nic nemůžu, jak řekl Mike. Je to fajn kluk, je zábavný,... Nad čím to přemýšlím.

Udělala jsem to. Přejela žiletkou po kůži. Nebolelo to, spíš to bylo uspokojující, jako dřív... Na ruku vyryji nápis I need You. V tu chvíli se rozrazí dveře od koupelny. Rychlostí blesku schovám žiletku za záda. Levou ruku schovám za roh, jako že něco hledám v polici nade mnou.
"Neumíš klepat!" Křiknu na Michaela, který stojí mezi dveřmi.
"Jen jsem ti šel říct, že je večeře a je tu nějaká holka, která tě hledá. Co máš za zády?"
"Nic..." odpovím. Doufám, že odejde, ale nic. Začne se přibližovat, ale zastaví se.
"Proč ti po levé ruce teče krev?" Zeptá se trochu vyděšeně. Přistoupí blíž ke mně. Následuje to, že mi chytí obě ruce. Podívá se na mě. Vytrhne mi z ruky žiletku.
"Přestaň, prosím. Tohle si nechám //pozn. aut. Díky lucinka-66// a měla bys jít za tou tvojí kamarádkou nebo ti jí sebere Luke " naposledy se za mnou otočí ve futrech dveří.

Opláchnu si ruce. Po schodech seběhnu dolu, kde mě čeká nečekaná návštěva. Stojí tam dívka s dlouhými blonďatými vlasy do půli zad, oči má zelné, jako dva smaragdy. Ve dveřích stojí moje nejlepší kamarádka Madison Hall, kterou jsem neviděla od té doby, co jsem byla v nemocnici.
"Ahoj!" Vykřikne a rozběhne se ke mně, kde mě sevře do velkého medvědího obětí.
"Umačkáš mě" začnu se smát.
"Dlouho jsme se neviděly. Koukám, že tu žiješ jen s klukama... čtyři hezcí kluci, jedna holka, ale nebude vadit, když se sem na pár dní nebo měsíců nastěhuju? Můj otec má řeči, že nic nedělám a-a zase začal pít-"
"To je dobrý, určitě, jinak tohle jsou Calum, Ashton, Luke, no a nahoře je Mike" ukázala jsem popořadě. Ve slově Mike jsem ukázala na schody, po kterých právě scházel. Náhoda.
"Luke je nejhezčí" zašeptá mi do ucha. Potom se přesuneme do kuchyně, kde začne Madison téma, při kterém bych se nejradši propadla do země.

----------------------------------------------------------------------

Moc děkuju za tak velký počet hvězdiček a čtenářů... nečekala bych, že tohle by někdo četl :))